9 C 270/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 26. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném předně zaplacení částky 34 145,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 511,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 656,89 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 34 145,03 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 32 313,03 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. (dříve pod názvem [právnická osoba] [Anonymizováno], [Anonymizováno].), se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , a žalovaným byla dne 8. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [Anonymizováno]. Dle smluvního ujednání v čl. I. smlouvy byly její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen „produktové podmínky“) a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a III. smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč z úvěrového účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,75 % p. a. Dále se žalovaný v čl. II. a III. smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, dále např. za upomínání, ve výši podle smlouvy a sazebníku. Žalovaný byl dle čl. II. smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru včetně úroků a poplatků byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle smlouvy a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. smlouvy a dopisem ze dne 26. 9. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 26. 9. 2024. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 35 865,50 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění požadoval žalobce také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025, a to s účinností ke dni 19. 2. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 19. 2. 2025, celkem 37 313,64 Kč. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno nic. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 32 313,03 Kč, poplatků ve výši 1 832 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 656,89 Kč a úroků z prodlení ve výši 1 511,72 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení úroků ve výši 12,75 % p. a. z dlužné jistiny od 27. 9. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky (sestávající z dlužné jistiny úvěru a z dlužných poplatků) od 22. 2. 2025 do zaplacení.

2. Dále došlo mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. a žalovaným dne 1. 7. 2022 k uzavření další smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [Anonymizováno]. Na základě ujednání v čl. II. a III. smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč z úvěrového účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,75 % p. a. Žalovaný byl dle smlouvy a produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva a dopisem ze dne 23. 9. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila k témuž dni. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 41 989,06 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění požadoval žalobce také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla i v tomto případě ze strany banky postoupena žalobci na základě stejné smlouvy o postoupení pohledávek, která je označena ve výroku 1. tohoto odůvodnění. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 43 736,56 Kč. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno nic. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 38 158,25 Kč, poplatků ve výši 1 900 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 858,41 Kč a úroků z prodlení ve výši 1 819,90 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení úroků ve výši 12,75 % p. a. z dlužné jistiny úvěru od 24. 9. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky sestávající z dlužné jistiny úvěru a z dlužných poplatků od 22. 2. 2025 do zaplacení.

3. Žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení k tomu, jak jeho právní předchůdce před uzavřením všech smluv ověřil úvěruschopnost žalovaného. Bylo mj. doloženo, že byl získán doklad od zaměstnavatele žalovaného s údaji o výši příjmu.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že na základě žádosti žalovaného byla dne 17. 7. 2022 mezi společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , jako bankou a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [Anonymizováno]. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán u firmy [Anonymizováno] [Anonymizováno]., přičemž průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 17 072 Kč. Banka při posuzování úvěruschopnosti dále vycházela z toho, že žalovaný je svobodný. Čistý měsíční příjem domácnosti byl určen na 30 000 Kč. Žalovaný bydlel u rodičů. Dosavadní interní splátky klienta činily 3 984,83 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 72 měsíčními anuitními splátkami po 1 108,37 Kč. Byla sjednána úroková sazba 13,95 % p. a. Dopisem ze dne 25. 9. 2024 společnost [právnická osoba]., oznámila žalovanému, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 23. 9. 2024. Dluh celkem činil 41 989,06 Kč (jistina 38 158,25 Kč, úrok 1 858,41 Kč, úrok z prodlení 72,40 Kč, poplatky 1 600 Kč a náklady upomínání 300 Kč).

5. Dále vzal soud za prokázané, že na základě žádosti žalovaného byla dne 8. 9. 2022 mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V žádosti o poskytnutí tohoto úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán u firmy [Anonymizováno]., přičemž průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 15 109 Kč. Banka při posuzování úvěruschopnosti dále vycházela z toho, že žalovaný je svobodný. Čistý měsíční příjem domácnosti byl určen na 30 000 Kč. Žalovaný bydlel u rodičů. Dosavadní interní splátky klienta činily 4 804,08 Kč. Rovněž nedílnou součástí této smlouvy byly všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 72 měsíčními anuitními splátkami po 914,74 Kč. Byla sjednána úroková sazba 14,35 % p. a. Dopisem ze dne 28. 9. 2024 společnost [právnická osoba]., oznámila žalovanému, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 26. 9. 2024. Dluh celkem činil 35 865,50 Kč (jistina 32 313,03 Kč, úrok 1 656,89 Kč, úrok z prodlení 63,58 Kč, poplatky 1 532 Kč a náklady upomínání 300 Kč).

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 postoupila společnost [právnická osoba]., obě pohledávky žalobci. Oznámení o postoupení pohledávky zaslala společnost [právnická osoba]., žalovanému dne 27. 2. 2025. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2025.

7. Shora uvedená skutková zjištění soud učinil ze žádostí o poskytnutí úvěru, ze smluv o úvěru se všeobecnými produktovými podmínkami, ze standardních informací o úvěru, z vysvětlení pojmů, z vyjádření banky k posouzení úvěruschopnosti, z oznámení o zesplatnění úvěru, z platebních historií, ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění.

8. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 10. 2025, č.j. 16 C 111/2025–77, bylo zjištěno, že předmětem sporu byla pohledávka [právnická osoba]., za žalovaným vzniklá na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [Anonymizováno] ze dne 24. 5. 2022 v původní výši 39 000 Kč. Rovněž tato pohledávka byla postoupena žalobci. Zdejší soud v uvedeném řízení zjistil, je žalovaný byl při uzavření smlouvy zaměstnán na dobu neurčitou s čistým příjem 17 000 Kč, bydlel u rodičů, byl svobodný a bez vyživovací povinnosti. Celkový měsíční příjem domácnosti činil 50 000 Kč. Soud dovodil, že banka jednak nesprávně vycházela z příjmů rodiny žalovaného, který bydlí s rodiči (ti k němu nemají vyživovací povinnost), jednak nebyly řádně zkoumány výdaje žalovaného. Dovodil, že uzavřená smlouvy o úvěru je neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobci tak byla přiznána pouze dlužná jistina.

9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 až 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhané pohledávky byly postoupeny původním věřitelem. Postoupení pohledávek bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávek rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.

14. Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál. Žalobce vycházel z informace o průměrném čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši 17 072 Kč respektive 15 109 Kč. Dosavadní interní splátky činily v době uzavření první smlouvy 3 984,83 Kč, v době uzavření druhé smlouvy již 4 804,08 Kč. Čistý příjem domácnosti jako celku byl určen na 30 000 Kč, aniž by však bylo doloženo, jak byl tento příjem ověřen. Bydlel-li žalovaný jako zletilý a svobodný muž v době uzavření obou smluv u rodičů, neměl jakýkoliv nárok na to, aby se na těchto příjmech domácnosti jako celku podílel (rodiče k žalovanému neměli vyživovací povinnost). Skutečné výdaje žalovaného pak nebyly zkoumány vůbec. Soud proto dospěl ke shodnému závěru jako v řízené vedeném pod sp. zn. 16 C 111/2025, tedy že k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce nedošlo.

15. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Vzhledem k závěru uvedenému v předchozím odstavci nelze než dovodit, že obě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částky 32 313,03 Kč v případě první smlouvy a 38 158,35 Kč v případě druhé smlouvy. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že z těchto částek žalobci cokoliv splatil. Uvedené částky proto soud žalobci přiznal. Pokud byly obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné, nemohl v nich být platně sjednán ani smluvní úrok a další poplatky. Jestliže se tedy žalobce domáhal zaplacení vyšších částek, než které jsou uvedeny ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl (viz výroky II. a IV).

16. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: „Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

17. Žalovaný ke svým možnostem stran vrácení dlužných jistin nic neuvedl. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit dluh jednorázově. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Úrok z prodlení z přisouzených částek pak nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužné jistiny nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce sice nebyl v řízení zcela úspěšný, nicméně byl neúspěšný v poměrně nepatrné části předmětu sporu (požadoval 74 203,28 Kč, přiznáno bylo 70 471,28 Kč). Soud tudíž dovodil, že žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 2 969 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Konkrétně jde o odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast při jednání soudu), která z přisouzené částky 70 471,28 Kč činí 3 940 Kč za úkon, a paušální náhradu hotových výloh za uvedené úkony po 450 Kč. Soud nepřiznal odměnu a náhradu výloh za 1 úkon, a to doplnění žaloby ze dne 18. 7. 2025. V rámci tohoto podání byla doplněna skutková tvrzení k ověření úvěruschopnosti, která dle soudu měla být obsažena již v samotné žalobě. Skutečnost, že tato tvrzení v žalobě obsažena nebyla a musela být následně doplněna, nemůže jít k tíži žalovaného. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 17 560 Kč, daň činí 3 678,60 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 24 216,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).