Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč a náklady řízení 2 300 Kč, tyto k rukám [Jméno advokátky], to vše d 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce domáhala přiznání úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 15 000 Kč za dobu od 1. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 30. 7. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. za dobu od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávka za žalovaným byla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupena společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno].[Anonymizováno].o. nebo [právnická osoba])[IČO] IČO, , sídlem [adresa] („původní věřitel"), společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa]. Následně byla pohledávka za žalovaným dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 postoupena žalobci. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobce požadoval žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč (dne 21. 8. 2023 částka 10 000 Kč a dne 30. 8. 2023 částka 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]). Platby byly identifikovány variabilními symboly [VS]. Žalovanému byly poskytnuty výše uvedené platby ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovního převodu. Žalovaný se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil a musí žalobci vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobci zaplatil 5 000 Kč. Celková výše nároků žalobce činí 15 000 Kč. Výzva k plnění před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobce odeslána žalovanému dne 20. 6. 2025, a proto žalobce požadoval rovněž zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2025. Žalobce určil datum splatnosti tak, že k datu odeslání výzvy přičetl 10 dnů. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 18. 11. 2025 na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] poukázala na účet č. [č. účtu] dne 21. 8. 2023 částku 10 000 Kč a dne 30. 8. 2023 částku 10 000 Kč. [právnická osoba]. k dotazu soudu sdělila, že uvedený účet je veden pro žalovaného. Tyto skutečnosti soud zjistil z potvrzení o provedených platbách a ze zprávy banky.
4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupila společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., sídlem [adresa] [IČO] IČO, , mj. i pohledávku za žalovaným společnosti De Vries [právnická osoba]., sídlem [adresa] [IČO] IČO, . Tato společnost postoupila pohledávku za žalovaným další smlouvou o postoupení pohledávek žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 6. 2025. Žalovaný byl vyzván k plnění rovněž předžalobní upomínkou z téhož dne. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smluv o postoupení pohledávek se seznamy pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.
5. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba], která pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] Uvedená společnost poukázala na účet vedený [právnická osoba]. pro žalovaného celkovou částku 20 000 Kč. Nebylo přitom doloženo, že by se tak stalo na základě platné úvěrové smlouvy (žalobce doložil úvěrovou smlouvu pouze na částku 10 000 Kč). Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, z jakého právního důvodu mu částka byla poukázána, ani zda z poukázané částky žalobci či jeho právnímu předchůdci vrátil více než žalobcem zohledněných 5 000 Kč. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že částky byly žalovanému poukázány bez právního důvodu a že přijetím uvedených částek žalovanému vzniklo na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost částku 15 000 Kč žalobci vrátit.
7. Nebyl-li žalobce schopen předložit úvěrovou smlouvu na celou poskytnutou částku, nebyl schopen doložit ani to, že před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnost vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy povinnost náležitě ověřit úvěruschopnost žalovaného. Uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: „Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
8. Žalovaný ke svým možnostem stran vrácení poskytnuté jistiny nic neuvedl. Proto soud uložil povinnost zaplatit dluh jednorázově. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky pak nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.
9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl v podstatné části předmětu sporu úspěšný, jeho neúspěch se týkal pouze příslušenství pohledávky. Soud proto žalobci přiznal náklady řízení v plném rozsahu. Předně byla přiznána částka odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku 800 Kč. Dále jde o náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Žalobce má ve věci právo na odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 400 Kč za úkon a náhradu výloh za tyto úkony po 100 Kč. Celkově tak žalobci bylo na nákladech řízení přiznáno 2 300 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
10. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.