9 C 370/2024

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 9. 10. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 3. 3. 2023 žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru číslo 1013565654, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti splácet předmětný úvěr. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 3 661 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 15,49 % ročně, a to vždy k 11. dni v měsíci počínaje dnem 11. 4. 2023. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 4 000 Kč. Žalobce v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobce nespoléhal pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřil za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti deklarují (mimo jiné) výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru [Anonymizováno] je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele byly v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti ověřovány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, žalobce využívá pro ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Spolu s údaji o životním minimu využívá žalobce i údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobce takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. Mimo úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a dále ověření, že na žadatele není vedeno exekuční řízení. Žalobce poskytuje spotřebitelské úvěry bez zajištění, institutu ručitelství nebo spoludlužnictví jiné osoby. Při posuzování úvěruschopnosti proto vždy předpokládá plnění ze strany dlužníka dle řádného splátkového kalendáře. Dlužník má po dobu trvání smlouvy zároveň právo kdykoli provést částečné nebo úplné mimořádné splacení úvěru, a to zcela bezplatně. Co do výše příjmů žalovaného vycházel žalobce ze žalovaným tvrzených údajů a tyto v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR důkladně ověřil na základě podkladů, které mu žalovaný předložil. Co do výdajů porovnal žalobce výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima a z opatrnosti použil vyšší z těchto částek. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházel žalobce jednak z tvrzení žalovaného a nad rámec těchto tvrzení čerpal i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS. Tímto postupem žalobce před uzavřením smlouvy řádně dostál povinnostem dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného se závěrem, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Splátky od 11. 4. 2023 do 25. 5. 2024 byly splaceny. Ode dne 25. 6. 2024 do dne zesplatnění žalobce neeviduje žádné úhrady od žalovaného. Na základě bodu 5. smlouvy má žalobce nárok požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Dle bodu 5. smlouvy ve spojení s bodem 6.2. úvěrových podmínek může žalobce v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru nebo je v prodlení s úhradou jakéhokoliv jiného závazku vůči žalobci, celý úvěr zesplatnit a požadovat tak uhrazení celé dlužné částky najednou. Opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, proto žalobce přistoupil v souladu s ujednáním čl. 5 smlouvy dne 28. 8. 2024 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 194 664,59 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky) a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 7 812,49 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. ode dne 25. 5. 2024, do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 27. 8. 2024, smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč, pojistným ve výši 897 Kč. Žalobce požadoval od 24. 9. 2024 smluvní úrok 14,75 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Žalobce požadoval dle interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Přehled jednotlivých plateb žalovaného byl uveden v důkazu označeném jako Splátkový kalendář úvěru číslo 1013565654. O zesplatnění úvěru informoval žalobce žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy, dále pak také zprávami odeslanými na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho profilu na portále [Anonymizováno] a SMS zprávou. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s jeho příslušenstvím ke dni 28. 8. 2024. Dluh žalovaného tvoří nesplacená jistina 194 664,59 Kč, nesplacený smluvní úrok 7 812,49 Kč kapitalizovaný do dne předcházejícího dni zesplatnění, smluvní pokuta 1 500 Kč, pojistné 897 Kč, smluvní úrok 15,49 % ročně z dlužné jistiny od 28. 8. 2024 do 23. 9. 2024, smluvní úrok 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 24. 9. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 9. 2024 do zaplacení. Žalobce požadoval od 24. 9. 2024 smluvní úrok 14,75 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 16. 1. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 3. 3. 2023 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr 200 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 15,49 % p. a. Dále byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru 4000 Kč. Úvěr měl být splacen 120 měsíčními splátkami po 3 661 Kč splatnými vždy do 11. dne v měsíci počínaje 11. 4. 2023. Splátky zahrnovaly i měsíční úhradu za pojištění ve výši 299 Kč. Poslední splátky byla splatná dne 11. 3. 2033. Dodatkem ze dne 24. 1. 2024 byl změněn termín splatnosti na 25. den v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly standardní informace o úvěru a úvěrové podmínky. Žalobce byl oprávněn v případě porušení smluvních povinností, mj. v případě opoždění se splátkou nebo jakoukoliv jinou platbou, odstoupit od smlouvy. Žalobce poukázal částku 200 000 Kč na žalovaným určený účet dne 3. 3. 2023. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Zjistil, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. s příjmem 29 584 Kč, který byl ověřen z bankovního výpisu. Celkové výdaje domácnosti včetně splátek úvěrů činily 19 000 Kč. Disponibilní měsíční příjem tak činil 10 293 Kč, tedy dle žalobce žalovaný byl schopen splácet sjednané splátky po 3 362 Kč měsíčně. Žalobce ověřil osobu žalovaného i v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Nezjistil skutečnosti, které by vyvolávaly pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dle přehledu splátek žalovaný řádně platil sjednané splátky od dubna 2023 až do května 2024. Dopisem ze dne 28. 8. 2024 žalobce vyzval žalovaného k předčasnému splacení všech dlužných částek, tj. dluhu z úvěrové smlouvy v celkové výši 204 874,08 Kč. Výzva byla současně předžalobní výzvou podle § 142a o.s.ř. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s dodatkem, z úvěrových podmínek a standardních informací o úvěru, z potvrzení o vyplacení úvěru, z dokladů o ověření úvěruschopnosti žalovaného, z přehledu splátek a ze zesplatňujícího dopisu.

4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal existenci smluvního vztahu mezi účastníky (smlouva o úvěru). Prokázal i to, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný ostatně po dobu jednoho roku své závazky ze smlouvy o úvěru plnil, tedy byl schopen sjednané splátky hradit. Nelze tak dovozovat, že by smlouva byla neplatná pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost klienta. Protože však následně došlo k porušení závazku z úvěrové smlouvy, žalobce využil svého práva úvěr zesplatnit a požadovat jednorázovou úhradu dlužných částek včetně příslušenství. Výše dlužných částek byla doložena přehledem splátek. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že úvěr řádně splácel, případně že po zesplatnění na úvěr zaplatil jakékoliv finanční částky, které žalobce nezohlednil. Žalobce oprávněně požaduje sjednaný úrok z úvěru, jehož výše odpovídá ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 24. 4. 2020), a úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Žalobce smluvní úrok částečně kapitalizoval. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení v souladu s jeho požadavkem přiznal 7 883 Kč za zaplacený soudní poplatek.

9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.