9 C 47/2025

Odůvodnění

1. Návrhem podaným dne 18. 10. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 105 517,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 57 857,69 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení. K odůvodnění návrhu žalobce uvedl, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24216105 uzavřené dne 5. 8. 2023 distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek („VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 4. 9. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 26. 1. 2025. Dle čl. I odst. 3 smlouvy byly její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 smlouvy seznámen. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech – mj. centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, případně žalobce vycházel ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 20 900 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalovaný správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobci potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši na účet žalobce. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný v době od 5. 8. 2023 do 7. 2. 2024 celkem čerpal částku 116 364 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy volitelné služby, a to službu „Presto” za poplatek ve výši 12 704,92 Kč. Žalovaný v době od 9. 6. 2023 do 24. 2. 2024 splatil na jistinu celkem 65 360,08 Kč. Částky zaplacené žalovaným byly dle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny, v případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval e-mailem ze dne 25. 5. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 26. 5. 2024. Žalovaný celkem dluží 105 517,62 Kč (jistina 51 003,39 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 1 003,53 Kč, smluvní úrok 47 659,93 Kč, poplatek za službu „Presto“ 5 850,77 Kč). Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 0,866 % denně z nesplacené části jistiny. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 10. 3. 2025. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 5. 8. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24216105. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 20 000 Kč (kreditní rámec). Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat postupně i opakovaně. Poskytnuté prostředky měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 0,866 % (RPSN 1 407,73 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky za volitelné služby. Dle přílohy smlouvy „Předpis denních splátek“ měl žalovaný od 6. 8. 2023 do 26. 1. 2025 denně platit 9,09 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v době od 5. 8. 2023 do 6. 2. 2024. Dle listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli celkem čerpal 116 364 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopností žalovaného. Byl zjištěn ověřený čistý měsíční příjem 20 900 Kč. Byly zohledněny výdaje na bydlení 5 000 Kč, na půjčky 4 000 Kč, nezbytné výdaje 1 000 Kč a zbytné výdaje 1 000 Kč. Závěr tak byl, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dopisem ze dne 27. 5. 2024 žalobce sdělil žalovanému, že je v prodlení s plněním závazků v trvání 100 dnů. Žalobce proto smlouvu s okamžitou splatností vypověděl. Žalovaného vyzval k zaplacení částky 126 186,55 Kč. K zaplacení stejné částky byl žalovaný vyzván i předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024, a to ve lhůtě 3 dnů. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami a s přehledem splátek, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.

4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobcem jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

8. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 0,866 % denně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě převyšující 316 % p. a. (denní sazba vynásobená počtem dnů v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Soud se současně zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku.

9. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.

10. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.

11. Bylo-li žalobcem plněno na základě neplatné smlouvy, pak se může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na jeho úkor vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 116 364 Kč. Se zřetelem k částečnému plnění žalovaného, které dle žalobce činilo 65 360,08 Kč, soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení jím požadovanou částku 51 003,39 Kč. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024, a to ve lhůtě 3 dnů. Soud tudíž dovodil, že splatnost nastala dne 13. 9. 2024 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od 14. 9. 2024. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

12. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (poplatky, úrok z úvěru) eventuálně přiznání příslušenství (úrok z prodlení) za delší dobu, než je doba uvedená v předchozím odstavci, byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s.ř. Oba účastníci měli v řízení pouze částečný úspěch, přičemž míra jejich úspěchu a neúspěchu v řízení byla přibližně stejná. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.