Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 13 407,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. za dobu od 16. 11. 2024 do zaplacení a náklady řízení, jejichž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, tyto k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 4 580,19 Kč se žaloba zamítá.
III. Pokud se žalobce domáhal přiznání úroků z úvěru, žaloba se zamítá.
IV. Pokud se žalobce domáhal přiznání úroků z prodlení za delší dobu, ve vyšší sazbě a z vyšší částky, než jsou uvedeny ve výroku I., žaloba se zamítá.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným dne 2. 12. 2024 a po částečném zastavení řízení, o němž zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. EPR [č. účtu] -10, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 987,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 559,98 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 092,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 321,78 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 14 411,17 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 11. 9. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet označený žalovaným. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byly žalovanému sděleny každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu Creditea www.creditea.cz. O vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy (Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. V souladu se smlouvou a čl. 8. smluvních podmínek byl žalovaný povinen hradit také poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky (čl. 11.1 písm. c) smluvních podmínek). Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobce v souladu s čl. 11.3 smluvních podmínek zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl v souladu se smlouvou a s čl. 11.3 smluvních podmínek zesplatněn ke dni 6. 2. 2024. Žalobce požadoval po žalovaném smluvní úrok z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobce rovněž požadoval po žalovaném také zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru a poplatků až do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1 594,73 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 15 321,78 Kč (jistina 14 411,17 Kč a poplatky 910,61 Kč). Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu. Před částečným zpětvzetím žalobce požadoval za dobu do postoupení pohledávky smluvní úrok ve výši 29,37 % p. a. V případě úroku žalobce po částečném zpětvzetí požadoval úrok v sazbě odpovídající ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 13. 3. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 11. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného z dokumentů, které si od žalovaného vyžádal a které se mu žalovaný za účelem ověření úvěruschopnosti zavázal poskytnout. Na základě smlouvy uzavřené za použití prostředků komunikace na dálku poskytl věřitel žalovanému částku 15 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr splatit měsíčními splátkami, jejichž výše závisela na výši čerpaného úvěrového rámce a přirostlém úroku. Výše anuitních splátek byla rozpočítána na osmnácti měsíční období. Celkem měl žalovaný na spotřebitelský úvěr zaplatit 20 468,27 Kč. Byla dohodnuta pevná roční úroková sazba 60 %. Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pro případ opožděného splácení úvěru byl věřitel oprávněn ukončit smlouvu výpovědí a vyzvat zákazníka k vrácení celého dosud nesplaceného úvěru. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Žalovaný celkem splatil 1 594,73 Kč. Dopisem ze dne 22. 1. 2024 vyzval věřitel žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 4 868,99 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s osobními a smluvními podmínkami, z dokladů o ověření totožnosti žalovaného, z výzvy k úhradě dluhu a z tabulky umoření.
4. Původní věřitel postoupil uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 29. 7. 2024. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 29. 7. 2024. V něm je specifikována výše pohledávky na 18 701,72 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 31. 10. 2024 žalobce požadoval částku 22 820,79 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzva k plnění.
5. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru.
6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
10. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobce jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Právní předchůdce žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
11. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
12. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 60 % ročně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě výrazně vyšší. Ostatně nepřiměřenosti ujednání o výši úroku si patrně byl vědom i sám žalobce, který v rámci původního návrhu požadoval za dobu do postoupení pohledávky úrok v sazbě 29,37 % p. a., nikoliv sjednaných 60 % p. a. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Soud se současně zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku.
13. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.
14. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.
15. Bylo-li právním předchůdcem žalobce plněno na základě neplatné smlouvy, pak se žalobce může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na úkor právního předchůdce žalobce vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 15 000 Kč. Se zřetelem k částečnému plnění žalovaného, které dle žalobce a jím předložené listiny (tabulka umoření) činilo 1 594,73 Kč, soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 13 407,27 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 15 000 Kč a splacenou částkou 1 594,73 Kč). Co do částky 4 580,19 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 17 987,46 Kč a přisouzenou částkou 13 407,27 Kč) byla žaloba zamítnuta. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2024, a to ve lhůtě do 15. 11. 2024. Soud tudíž dovodil, že splatnost nastala dne 15. 11. 2024 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od 16. 11. 2024. Ve druhém pololetí 2024 činila sazba úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12,75 % p. a. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
16. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (poplatky, úrok z úvěru) eventuálně přiznání příslušenství (úrok z prodlení) za delší dobu, z vyšší částky a ve vyšší sazbě, než jsou uvedeny ve výroku I., byla žaloba zamítnuta (výroky III. a IV.).
17. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem sporu bylo zaplacení částky 17 987,46 Kč, žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 13 407,27 Kč. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka s částkou, která byla žalobci přiznána, nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 75 %, neúspěšný v rozsahu 25 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 50 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 800 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Dle ustanovení § 14b vyhlášky činila odměna za úkon právní služby 300 Kč a dle ustanovení a paušální náhrada výdajů za úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky příslušely za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Soud neshledal důvod pro přiznání odměny a náhrady za další úkon právní služby, konkrétně za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 9. 12. 2024. Tímto podáním žalobce upravil výši nároků tak, aby odpovídala zákonu o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, výše nároku měla být tímto způsobem specifikována již v žalobě. Na nákladech zastoupení by tak žalobci při plném úspěchu ve věci náleželo 1 200 Kč. Soud žalobci přiznal 50 % z výše uvedených částek, tj. na soudním poplatku 400 Kč a na nákladech zastoupení 600 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 126 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1 126 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena rovněž podle § 160 odst. 1 o.s.ř.