Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobkyně na žalovaného naposledy stanovená rozsudkem [soud] ze dne 26.11.2013 č.j. [spisová značka], se ke dni 1.7.2023 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 9. 2023 se žalobkyně domáhala zrušení povinnosti hradit výživné na žalovaného, neboť již ukončil povinnou školní docházku a je schopen se sám živit.
2. Soud učinil následující skutková zjištění:
3. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 5. dubna. 2018, č. J. [spisová značka] bylo prokázáno, že o vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému bylo rozhodnuto tak, že matka je povinná od 1. 4. 2018 do budoucna hradit výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně.
4. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] má soud za prokázáno, že žalovaný od 3. 7. 2023 pracuje u společnosti [právnická osoba].
5. Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Podle ustanovení § 163 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.
7. Podle ustanovení § 161 odst. 2 o.s.ř. platí, že není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.
8. Při právním hodnocení věci se soud dle ustanovení § 163 o.s.ř. zabýval tím, zda došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující zrušení výživného a konstatoval, že tato změna byla prokázána. Žalovaný k 3.7.20203 začal pracovat u společnosti [právnická osoba]. Je zřejmé, že se žalovaný je již schopen se živit sám. S ohledem na ustanovení § 911 obč. zák. tedy zanikla povinnost žalobkyně hradit na výživu žalovaného výživné a soud rozhodl o zrušení této povinnosti žalobkyně stanovené výše uvedeným rozsudkem.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, avšak dle obsahu spisu ji žádné náklady řízení nevznikly.