Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 943 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 943 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 67 996 Kč, úroku z prodlení 23 017,06 Kč, úroku 56 065,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 50 287,62 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 344,62 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 50 287,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 74 939 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 23 017,06 Kč, kapitalizovaným úrokem 56 065,11 Kč, úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 50 287,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 50 287,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 8. 12. 2017 Smlouvu o zápůjčce č. [tel. číslo], na základě které poskytla žalované v hotovosti, v den uzavření smlouvy, částku 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných poplatků za zápůjčku v částce celkem 63 508 Kč formou 24 měsíčních splátek po 6 813 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 13. 12. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Na dlužnou částku zaplatila celkem 94 057 Kč a nadále dluží žalobkyni částky požadované žalobou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce č. [tel. číslo] (včetně smluvních podmínek) uzavřené dne 8. 12. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 32 958 Kč, poplatkem za zpracování a flexibilní splácení 11 910 Kč a s částkou za administrativní činnost 18 640 Kč, tj. celkem 63 508 Kč formou 24 měsíčních splátek, kdy 23 splátek měla uhradit po 6 813 Kč a poslední 24. splátku měla uhradit ve výši 6 809 Kč. První splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od 5. kalendářního dne od podpisu smlouvy oběma smluvnímu stranami a každá další měsíční splátka až po předposlední byla splatná vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Poslední splátka pak byla splatná posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku zápůjčky, tj. 100 000 Kč na její bankovní účet č. [č. účtu].
4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou vyžadovala od žalované informace k posouzení její úvěruschopnosti a zjistila, že žalovaná žije ve vlastním rodinném domě, má středoškolské vzdělání, je vdovou, nemá žádnou vyživovací povinnost, vlastní osobní automobil a je poživatelkou starobního důchodu. Dále žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalobkyně ve výši 15 272 Kč a ostatních jejich neověřených příjmů ve výši 15 000 Kč. V případě výdajů pak vycházela z neověřených částek ve výši 4 500 Kč na externí splátky zápůjček a odhadovaných měsíčních výdajů žalované ve výši 2 500 Kč. Také bylo zjištěno, že žalobkyni bylo známo, že žalovaná vlastní bankovní účet a má zápůjčky u jiné společnosti.
5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na dluh v deseti splátkách celkem 93 057 Kč. Poslední splátku uhradila dne 11. 1. 2019.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (včetně seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Výzva byla doručena žalované dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 30. 10. 2023. Lhůta k zaplacení marně uplynula dne 9. 11. 2023.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 (včetně podacího lístku z téhož dne) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu.
9. Z informací o zpracování osobních údajů nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti ve věci.
10. Žalobkyně k výzvě soudu v průběhu řízení doplnila, že při uzavírání smlouvy s žalovanou provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku.
11. Z rozsudku Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti, neboť spor se týkal jiné věci.
12. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin a učiněná zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané zákaznickou kartou - žádostí o úvěr, že v době uzavření smlouvy s žalovanou existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované ze sice ověřeného příjmu žalované ve výši 15 272 Kč, ale také z dalšího neověřeného příjmu ve výši 10 000 Kč a zcela neověřených, pouze odhadovaných výdajů žalované ve výši 2 500 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně si musela být vědoma, že tato částka je zcela nereálná, byť by žalovaná hradila i jen základní životní výdaje, neboť tato částka neodpovídala ani výši životního minima v roce 2017, které činilo 3 410 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně bylo také známo, že žalovaná hradí další externí zápůjčky ve výši 4 500 Kč, tak zůstaly výdaje (stejně jako další příjmy) žalované zcela neověřeny, a to i přesto, že bylo právní předchůdkyni žalobkyně známo, že žalovaná vlastní bankovní účet, z něhož mohla jednoduše jak příjmy, tak skutečné výdaje žalované alespoň rámcově zjistit. Vycházela-li právní předchůdkyně žalobkyně z částečně neověřených příjmů a zcela neověřených výdajů žalované, bylo její posouzení úvěruschopnosti provedeno na základě nedostatečných informací. Nedostatečnost zjišťovaných informací nevyvrátila ani negativní lustrace žalované v insolvenčním rejstříku. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy, zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácením ze strany žalované, která na dluh v celkově sjednané výši 163 508 Kč uhradila jen 93 057 Kč.
13. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
15. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena v souladu s § 2390 o. z. smlouva o zápůjčce, neboť žalobkyně jako zapůjčitel poskytla žalované jako vydlužiteli věc – peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, aby je užila dle libosti a po čase vrátila (peněžní prostředky společně se sjednanými poplatky a úrokem). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na jediném ověřeném zdroji příjmu při neověření výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 100 000 Kč po odečtení úhrad 93 057 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 6 943 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání (úroky, poplatky) shledána nedůvodnou.
16. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak jak ukládá § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté co byla žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o. z.) vyzvána k úhradě výzvou ze dne 29. 9. 2023 odeslanou dne 27. 10. 2023 do 9. 11. 2023, ocitla se dnem následujícím v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně od 10. 11. 2023. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 9. 11. 2023 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.
17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byla převážně úspěšná žalovaná (z 91 %), avšak jí náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
18. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.