Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 196 469 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 196 469 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 25 094,37 Kč, úroku 8 851,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 586,61 Kč, úroku 7,5 % ročně z částky 217 243,37 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 217 243,37 Kč od 5. 1. 2024 do 25. 1. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 774,37 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení z 70 % tj. 46 521,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 221 563,37 Kč s úrokem 8 851,38 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 586,61 Kč (kapitalizovaným k 4. 1. 2024), úrokem 7,5 % ročně z částky 217 243,37 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 217 243,37 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 19. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. [č. účtu], na základě které bylo žalovanému poskytnuto 241 805 Kč a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 7,5 % ročně vše v měsíčních splátkách 3 778 Kč splatných vždy k 20 dni v měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 12 splátek. Žalobkyně úvěr ke dni 4. 1. 2024 celý zesplatnila, avšak žalovaný i tak dluží částky požadované v žalobě.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 9. 1. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o bankovních službách, kterou byl žalovanému zřízen účet č. [č. účtu] (smlouva o bankovních službách). Dne 19. 7. 2022 došlo prostřednictvím komunikace na dálku k uzavření smlouvy o úvěru č. [č. účtu], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do výše 241 805 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatky a zaplatit úrok ve výši 7,5 % ročně formou měsíčních splátek po 3 778 Kč splatných vždy k 20 dni v měsíci, a to za účelem konsolidace dluhu žalovaného u žalobkyně 181 805 Kč dle smlouvy [č. účtu] (smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné úvěrové podmínky a sazebník poplatků). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vyžadovala od žalovaného informace, dle kterých zjistila, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu a dosahuje příjmu ze zaměstnání 28 000 Kč, výdaje činí 7 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč spoření a ostatní výdaje včetně výživného 500 Kč (informace sdělené k žádosti). Tyto informace byly doplněny negativní lustrací v rejstřících dlužníků (návrh na poskytnutí úvěru – report). Příjmy žalovaného ve výši pohybující se kolem 23 000 Kč měsíčně byly ověřeny výpisem z bankovního účtu žalovaného (výpis z bankovního účtu žalovaného za období od ledna 2022 do července 2022). Tento výpis však vyvracel, že by výdaje žalovaného celkově dosahovaly pouze výše 8 500 Kč měsíčně tak, jak bylo uvedeno v Informacích k žádosti, neboť měsíční výdaje žalovaného neklesaly pod 23 000 Kč, ba naopak byly vyšší než veškeré příjmy: o 8 111 Kč v únoru 2022, o 7 364,95 Kč v březnu 2022, o 4 414 Kč v dubnu 2022, o 6 121 Kč v květnu 2022. Jenom na nájemném hradil žalovaný od března 2022 částku 12 890 Kč měsíčně (výpis z bankovního účtu žalovaného za období od ledna 2022 do července 2022). Žalovaný vůči žalobkyni učinil prohlášení o zdravotním stavu (prohlášení ze dne 19. 7. 2022). Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech, z níž vyplynulo, že žalovaný k 30. 6. 2022 má revolvingový úvěr (lustrace na čl. 60). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dopis ze dne 24. 8. 2023), vyzvala jej k okamžitému splácení dluhu (výzva ze dne 1. 11. 2023). Zda se tyto výzvy dostaly do dispozice žalovaného nebylo prokázáno, neboť k nim chyběly doklady o odeslání. Až předžalobní upomínkou ze dne 15. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 7 dnů od odeslání (předžalobní upomínka ze dne 15. 1. 2024), tato se dostala do dispozice žalovaného třetím dnem od odeslání poštou 18. 1. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradu dluhu do 25. 1. 2024.
4. Soud hodnotil důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z ověřených příjmů i výdajů, výdaje žalovaného stabilně převyšovaly příjmy, díky čemuž žalovaný nemohl být schopen splácet sjednané splátky 3 778 Kč měsíčně. Z těchto důvodu existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr a tyto pochybnosti nebyly vyvráceny ani negativní lustrací z registrů. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 315 058,22 Kč Kč uhradil pouze 12 splátek po 3 778 Kč, tj. 45 336 Kč.
5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
7. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 241 805 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (7,5 % ročně). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně, však žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 241 805 Kč, z nichž odečetl uhrazených 45 336 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výši 196 496 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatné smlouvy (poplatek 8 851,38 Kč, úroky) byly nedůvodné. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání výrokem II. zamítnuta.
8. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou do 25. 1. 2024, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 26. 1. 2024, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.
9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého náleží převážně úspěšné žalobkyni (85 %) oproti úspěchu žalovaného (15 %) právo na náhradu nákladů ve výši 70 % z celkově vynaložených nákladů v částce 66 459 Kč, tj. 46 521,30 Kč. Náklady v celkové výši 66 459 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 863 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 221 563,37 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 600 Kč ve výši 9 996 Kč.
10. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
11. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.