Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 980 Kč s úrokem z prodlení 15% ročně z částky 12 980 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 15% ročně z částky 12 980 Kč od 19. 7. 2022 do 18. 1. 2024, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 518,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 980 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 12 980 Kč od 19.7.2022 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba].[IČO] IČO, uzavřela s žalovaným dne 14.4.2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému částku celkem 14 460 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem do 14.4.2024. Žalovaný však povinnost nesplnil, zaplatil jen 1 480 Kč a nadále dluží 12 980 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2023 vstoupila žalobkyně do postavení věřitele žalované. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posoudila jeho úvěruschopnost lustrací z registrů. Žalobkyně žádala, aby jí byl nárok případně přiznán také z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, uzavřené dne 14.4.2022 mezi [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 12 980 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 457,50% ročně do 14.4.2024.
4. Žalovaný při uzavírání smlouvy prohlásil, že disponuje příjmem 26 400 Kč čistého (čestné prohlášení).
5. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (formulář – standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlení posouzení smlouvy).
6. Na účet č. [č. účtu] byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány platby: dne 14.4.2022 12 980 Kč, dne 20.4.2022 500 Kč, dne 26.4.2022 980 Kč (potvrzení o provedené platbě).
7. Bankovní účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalovaného (zpráva [právnická osoba].).
8. Upozornění na zesplatnění dluhu ze dne 14.4.2022 (čl. 28) neprokazovalo, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, neboť neobsahovala doklad o odeslání. Rovněž výzva ze dne 18.7.2022 (čl. 39) neprokazovala, že by byl žalovaný vyzván k zaplacení, když neobsahovala doklad o odeslání.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.1.2024 včetně podacího lístku pošty z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dluhu do tří dnů.
10. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 11.1.2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
11. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023, 19.12.2023 (včetně jejich příloh) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným.
12. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“). Soud neměl pochybnosti o vůli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla ani posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně na dluh uhradil pouze 1 480 Kč.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
15. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 14 460 Kč od níž odečet úhradu 1 480Kč a shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení 12 980 Kč.
16. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ustanovení § 1879 o. z.) vyzván k úhradě výzvou ze dne 11.1.2024 ve lhůtě tří dnů od doručení dle § 573 o.z. do 18.1.2024, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 18.1.2024, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 518,72 Kč, přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše 2 373 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82% a úspěchu žalovaného při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí v rozsahu 18 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 980 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 12 980 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, výše plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč, smlouva byla uzavřena na formuláři, což ve spojení s množstvím postoupených pohledávek nasvědčuje závěru, že je opakovaně žalováno ve skutkově a právně obdobných věcech.
18. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.
19. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.