Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

14 C 190/2024

Soud: Okresní soud v Uherském HradištiDatum rozhodnutí: 2. 10. 2024Č. j.: 14 C 190/2024-32Samosoudkyně: Mgr. Pavlína PotomskáAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 1. 2025Předmět řízení: 16.000 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSUH:2024:14.C.190.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 270 Kč od 8. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 8 730 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 27. 6. 2023 do 7. 3. 2024, s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 8 730 Kč od 8. 3. 2024 do zaplacení, částky 2 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 000 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 19. 4. 2023 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky uhradit také poplatek za poskytnutí zápůjčky 6 000 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, když uhradil pouze 2 730 Kč, proto nadále dluží částky požadované žalobou.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 19. 4. 2023, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, že se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek 6 000 Kč ve třech pravidelných, rovnoměrných splátkách, s tím, že poslední splátka ve výši 5 334 Kč byla splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalovanému částku 10 000 Kč dne 19. 4. 2023. Z upomínek a opakovaných výzev k úhradě neučinil soud rozhodná zjištění ve věci, neboť nebylo prokázáno, že by tyto byly zasílány žalovanému. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 2. 2024 včetně podacího lístku pošty z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 19 702 Kč do tří dnů, tj. při domněnce dle § 573 o.z. ve lhůtě do 7. 3. 2024. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 26. 8. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 10 000 Kč dne 19. 4. 2023. Ačkoliv byla žalobkyně vyzývána, aby předložila důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem před uzavření smlouvy s žalovaným posuzovala jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit, žalobkyně tyto důkazy nepředložila a sdělila soudu, že žádá, aby byl její nárok posouzen z titulu bezdůvodného obohacení.Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Přestože smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, neměl soud pochybnosti o osobě jednajících ani o obsahu smlouvy, neboť peněžní prostředky byly poskytnuty na bankovní účet uvedený ve smlouvě, jehož majitelem byl žalovaný a smlouva byla žalovaným podepsána PIN kódem. Žalovaný na dluh zaplatil 2 730 Kč. Ve věci naopak nebylo vůbec prokázáno, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posuzovala jeho úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného.Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce poskytnutím peněžních prostředků dle § 2390 o.z., neboť žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky 10 000 Kč, aby je užil dle libosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky po čase vrátit. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr bez toho, že by posuzovala jeho úvěruschopnost. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem ve spojení ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč po odečtení úhrad 2 730 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 7 270 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části týkající se nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky z prodlení, smluvní pokuta a náklady na upomínání 2 000 Kč shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl žalobkyní vyzván k úhradě do 3 dnů od doručení výzvy k úhradě ze dne 29. 2. 2024, ocitl se dnem 8. 3. 2024 v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 8. 3. 2024 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož úspěch žalobkyně a žalovaného byl při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu vyrovnaný, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací