Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 20 000 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 28 000 Kč od 20. 6. 2024 do 20. 6. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 8 000 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, částky 7 180 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 20.6.2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 17.1.2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které, poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 40% p.m. formou splátek splatných vždy do 16 dne v měsíci. Žalovaný však povinnost nesplnil, úvěr byl zesplatněn dne 19.6.2024 a žalovaný nadále dluží jistinu 20 000 Kč, úrok 8 000 Kč, smluvní pokutu 0,1% denně z 28 000Kč od 20.6.2024 do 14.6.2025. Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným řádně posoudila jeho úvěruschopnost.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, uzavřené mezi účastníky dne 17.1.2024, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 40% p.m. tak, že úrok bude splácet formou měsíčních splátek splatných vždy k 16 dni v měsíci a jistinu kdykoliv v průběhu trvání smlouvy (čl. 2.1.7 smlouvy). Současně byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (čl. 4.2. písm. c) smlouvy).
4. Žalovaný při uzavírání smlouvy prohlásil, že disponuje příjmem 183 000 Kč měsíčně, má výdaje 20 000 Kč, bydlí v pronajatém domě a živí se jako OSVČ (žádost o spotřebitelský úvěr). Poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu (kopie občanského průkazu předložená žalobkyní).
5. Žalobkyně ověřovala informace od žalovaného výpisem z jeho účtu, z kterého bylo zjištěno, že v lednu 2024 byl příjem žalovaného tvořen půjčkou od [Anonymizováno] ve výši 25 000 Kč, půjčkou od [Anonymizováno] [právnická osoba]. ve výši 5 000 Kč, výplatou od [právnická osoba]. 7 000 Kč, výplatami od [právnická osoba] 1 403 Kč, 750 Kč, 700 Kč, 450 Kč a dále výplatami o fyzických osob celkově 14 618 Kč - 618 Kč, 2 500 Kč, 500 Kč, 5 000 Kč, 4 000 Kč a 2 000 Kč. Celkové příjmy žalovaného za leden dosahovaly 54 921 Kč. Celkové výdaje žalovaného za stejné období dosahovaly výše 55 106 Kč.
6. Žalobkyně zaslala na účet č. [č. účtu] dne 17.1.2024 platbu 20 000 Kč (potvrzení o provedené platbě).
7. Bankovní účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalovaného a na tento účet byla dne 17.1.2024 připsána platba 20 000 Kč (zpráva [Anonymizováno] [Anonymizováno]).
8. Upozornění na zesplatnění dluhu ze dne 16.6.2024 (čl. 20) neprokazovalo, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, neboť neobsahovala doklad o odeslání.
9. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 14.6.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů, tj. do 20.6.2025, neboť podací lístek prokazoval, že výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14.6.2025.
10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“). Soud neměl pochybnosti o vůli žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy a žalobkyně také ověřovala totožnost žalovaného dle občanského průkazu. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným ověřovala jeho příjmy a výdaje, z výsledků posouzení vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť jeho příjem byl částečně tvořen příjmem z jiných půjček, částečně ze sázek a her, což je příjem nestabilní a vedle toho i tak celkové příjmy žalovaného nedosahovaly jeho výdajů, které měly být navýšeny ještě splátkami. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně na dluh neuhradil ničeho.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 20 000 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatných ujednání nárok na úrok 8 000 Kč, smluvní pokutu 7 180 Kč shledal soud nedůvodnými, a proto je výrokem II. rozsudku zamítl.
14. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne 17.6.2025 ve lhůtě tří dnů od doručení dle § 573 o.z. do 20.6.2025, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 21.6.2025, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal pro jejich vyrovnaný úspěch počítaný z kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tj. úspěch žalobkyně 51%, úspěch žalovaného 49%.
16. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.