Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 12 600 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 3 368 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 12 600 Kč od 30. 1. 2025 do 21. 3. 2025, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 516,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 968 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 12 600 Kč od 30.1.2025 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 31.7.2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které, poskytla žalované částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 3 368 Kč v pravidelných splátkách. Žalovaná však povinnost nesplnila, nadále dluží jistinu 12 600 Kč a smluvní úrok 3 368 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 vstoupila žalobkyně do postavení věřitele žalované. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou posoudila její úvěruschopnost lustrací z registrů. Žalobkyně žádala, aby jí byl nárok případně přiznán také z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] dne 31.7.2024 a Dodatku č. [hodnota] ze dne 7.8.2024, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované 14 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 80% ročně v pravidelným měsíčních splátkách s počáteční výší 1 605 Kč.
4. Na účet č. [č. účtu] byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány platby: dne 31.7.2024 13 000 Kč, dne 7.8.2024 1 000 Kč (potvrzení o provedené platbě).
5. Bankovní účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalované a byly na něj připsány platby ve výši 13 000 Kč a 1 000 Kč (zpráva [právnická osoba].).
6. Dopis Poslední možnost dohody na úhradě ze dne 29.1.2025 (čl. 26) neprokazoval, že by byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, neboť neobsahoval doklad o odeslání.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 15.3.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů, což ve spojení s podacím lístkem pošty bylo do 21.3.2025.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 (včetně jejich příloh) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovanou.
9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“). Soud neměl pochybnosti o vůli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalované, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou ověřovala příjmy a výdaje žalované. Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla ani posoudit úvěruschopnost žalované, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovanou uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaná dle skutkových tvrzení žalobkyně na dluh uhradila pouze 1 400 Kč (poskytnutá jistina 14 000 Kč – požadovaná jistina 12 600 Kč).
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
12. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 14 000 Kč od níž odečetl úhradu 1 400 Kč a shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení 12 600 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatně uzavřené smlouvy jako je nárok na úrok 3 368 Kč byly nedůvodné, a proto je soud výrokem II. rozsudku zamítl.
13. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ustanovení § 1879 o. z.) vyzvána k úhradě výzvou ze dne 15.3.2025 ve lhůtě tří dnů od doručení dle § 573 o.z. do 21.3.2025, ocitla se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12% ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 22.3.2025, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 1516,70 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše 2 615 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79% a úspěchu žalovanou při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí v rozsahu 21 %). Náklady ve výši 2 615 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 968 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč.
15. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.
16. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.