Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 7 000 Kč od 1.8.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 2 800 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9 800 Kč od 9.4.2024 do 31.7.2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 2 800 Kč od 1.8.2025, částky 3 276 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 076 Kč (sestávající z jistiny 7 000 Kč, úroku 40 % p.m. za první měsíc čerpání kapitalizovaný částkou 2 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z 7 000 Kč od 9.4.2024 do 20.7.2025) a úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9 800 Kč od 9.4.2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru ze dne 8.12.2023, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s poplatky a úrokem 40 % p.m. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 8.4.2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 2.6.2025 pohledávku nabyla [Anonymizováno]. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2025 byla pohledávka postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil, že se [právnická osoba]. (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem 40 % p.m., poplatky rpsn 5 536,06% v měsíčních splátkách. Současně se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaný v prodlení (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 8.12.2023, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky).
4. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (formulář pro standardní informace).
5. Právní předchůdkyni žalobkyně bylo při uzavírání smlouvy známo, že žalovaný má dosahovat příjmu ve výši 29 358 Kč měsíčně s výdaji 5 000 Kč. Příjmy ani výdaje nebyly ověřeny.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 7 000 Kč (zpráva [právnická osoba]. ze dne 24.4.2026).
7. Ačkoliv byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] s právní mocí od 12.5. 2026, aby doplnila svá skutková tvrzení a k doplněnému označila a předložila důkazy ke skutečnostem, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posuzovala jeho úvěruschopnost, žalobkyně na toto poučení nereagovala. Zmiňovala-li žalobkyně v žalobě odkaz na negativní lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí, ani tyto skutečnosti nebyly doloženy, a proto soud konstatoval, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným nedostatečně posuzovala jeho úvěruschopnost, když neověřovala jak jeho příjmy, výdaje ani způsob plnění dosavadních dluhů.
8. Právní předchůdkyně žalobkyně měla vyzývat žalovaného k úhradě do 8.4.2024 Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota], avšak tato výzva neobsahovala doklad o doručení žalovanému (citovaná výzva).
9. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.6.2025 na [právnická osoba]. a následně společnost [právnická osoba]. postoupila tuto pohledávku žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2025 (citované smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek).
10. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní upomínkou oboje ze dne 20.7.2025 do tří dnů, což bylo ve spojení s oznámením pošty ze dne 23.7.2025 a domněnkou dle § 573 o.z. do 31.7.2025 (oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, oznámení pošty).
11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, když právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala příjem a výdaje žalovaného ani způsob plnění dosavadních dluhů.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (40 % p.m.). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, jež vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvami o postoupení pohledávek dle § 1879 o.z., z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 7 000 Kč, když žalovaný se nebránil tím, že by z poskytnuté částky 7 000 Kč, alespoň část uhradil. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroku 2 800 Kč, smluvní pokuta 3 276 Kč, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.
15. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány a současně nevznikl ani spor o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co, byl vyzván k úhradě do dne 30.7.2025, ocitl se dnem 1.8.2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5% ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 1.8.2025 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti, zamítnuta výrokem II. tohoto rozsudku.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, při jejich vyváženém úspěchu a neúspěchu (úspěch žalobkyně 53,53% oproti úspěchu žalovaného 46,46%).