Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok [částka], úrok [částka], úrok 1,89 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. K důvodům žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] na základě které, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem a poplatky, formou 360 měsíčních splátkách po [částka] splatných do 15 dne v měsíci. Žalovaný se však dostával opakovaně do prodlení se splácením sjednaných splátek, a proto žalobkyně v souladu s ujednáním ve smlouvě odstoupila od smlouvy dne [datum]. Žalovaný nadále dluží částky požadované v žalobě, ačkoliv byl před podáním žaloby vyzván k úhradě.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o hypotečním úvěru č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému částku [částka] za účelem rekonstrukce nemovitosti, refinancování úvěru a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úroky a poplatky RPSN 1,98 % formou 360 měsíčních splátek po [částka] se splatností do 15 dne v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly také podmínky pro poskytování úvěru, sazebník poplatků. Smlouva také prokazovala (čl. 13.4) oprávnění žalobkyně v případě prodlení žalovaného požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek. (citovaná smlouva o úvěru, podmínky, sazebník). Dluh žalovaného byl zajištěn zřízením zástavního práva na nemovitostech ([adresa]). Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným zjišťovala informace k posouzení jeho úvěruschopnosti, když vycházela z ověřeného příjmu žalovaného ve výši [částka] měsíčně, ověřených výdajů na výživné [částka] (potvrzení o výši příjmu), hodnoty zajištěné nemovitosti [částka] a nyní refinancovaného úvěru [částka] (žádost o poskytnutí úvěru). Žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši [částka] dne [datum] (výpis z účtu žalovaného). Historie úvěru prokazovala, že žalovaný splácel úvěru bez prodlení od [datum] do [datum], ke dni [datum] činil dluh na jistině [částka]. Celkově žalovaný uhradil na dluh [částka], z toho na jistinu [částka], na úroky [částka], na úroky z prodlení [částka] a poplatky [částka] (výpis úhrad). Poslední výzva ze dne [datum] ve spojení s dodejkou pošty prokazovala, že žalobkyně využila svého oprávnění a odstoupila od smlouvy s žalovaným. Výzva ze dne [datum] ve spojení s podacím archem pošty prokazovala, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím.Soud při hodnocení důkazů dle § 132 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) konstatoval, že shora uvedené listiny zjištění z nich učiněná, neboť neobsahovaly vzájemně rozporuplná zjištění a u žádné z listin nebyla zpochybněna její správnosti či pravost. Při hodnocení důkazů přihlédl soud i k pasivnímu postoji žalovaného, který na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Listiny ve vzájemných souvislostech prokazovaly, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaných vycházela z jeho ověřených příjmů, ověřených výdajů na výživné, předcházející úvěr a hodnoty zajištěné nemovitosti, což jsou skutečnosti, které nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Neexistenci důvodných pochybností v době uzavření smlouvy, dokládá i faktické splácení žalovaným, který dluh splácel bez prodlení od [datum] do [datum] a celkově zaplatil na dluh [částka].Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále je o.z.) platí: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Při právním posouzení věci soud konstatoval, že účastníci uzavřeli platně smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s úroky a poplatky. Soud konstatoval platnost smlouvy i ve vztahu k § 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně při sjednávání smlouvy s žalovaným řádně posoudila úvěruschopnost, když vycházela z ověřených příjmů a výdajů a nezjistila skutečnosti, které by zakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyni jako úvěrující, která splnila své povinnosti, vzniklo v souladu se smlouvou nejen právo na vrácení dlužné částky [částka] ([částka] a poplatky [částka] – úhrady na jistinu [částka]), ale také právo na vrácení smluvených úroků 1,89 % ročně z dlužné jistiny ( i kapitalizovaných částkou [částka] - tj. 1,89 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], i kapitalizovaný částkou [částka] - tj. 1,89 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]). V důsledku prodlení žalovaného dle § 1968 o.z. vznikl žalobkyni také nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši 12,75 % ročně dle nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě, která byla zcela důvodná vyhověl v plném rozsahu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované nahradit náklady řízení k rukám advokáta.