Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně – společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kdy žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [Anonymizováno], avšak[Anonymizováno] do uvedeného data, ani později po upomínání, ničeho neuhradil.
2. Aktivní legitimaci žalobkyně dovodila na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi ní a její právní předchůdkyní.
3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je jim ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, přičemž tento rozdíl musí být minimálně ve výši životního minima. Žalovaný byl rovněž lustrován ve veřejně dostupných databázích – ISIR, CEE, CRKI, EUCB.
4. K následné výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně částečně zopakovala tvrzení uvedená v žalobním návrhu a rovněž uvedla, že nedisponuje žádnými doklady k prokázání úvěruschopnosti.
5. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.
6. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění:
7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (postupitelem) a žalobkyní (postupníkem), a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V příloze č. 1 – seznamu postoupených pohledávek byla zahrnuta pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy [Anonymizováno] ve výši [částka]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum].
8. Z detailu poukázky č. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že transakce ve výši [částka] byla zúčtována dne [datum].
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši [částka], a to do tří dnů (včetně nákladů zastoupení). Výzva byla zaslána dne [datum] (podací lístek [Anonymizováno]).
10. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb nebyly schopny zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit, nebyly z nich zjištěny žádné relevantní skutečnosti.
11. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze toliko z důkazů navržených žalobkyní i z jejich tvrzení a dospěl k tomuto skutkovému závěru:
12. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost k čerpání peněžních prostředků, přičemž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ani přes výzvu nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
13. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně.
19. Jak výše uvedeno v bodě 3. – 4. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud posuzoval otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s dlouhodobě jednotnými závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, kdy poskytovatel úvěru, tedy právní předchůdkyně žalobkyně, má povinnost aktivně zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně netvrdila, ani nedoložila konkrétní zkoumané příjmy a výdaje žalovaného, pouze obecně shrnula, jak takový proces u její právní předchůdkyně probíhá. S ohledem na uvedené je nutno poukázat na fakt, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na četnosti splácení a výši každé jednotlivé splátky zbude spotřebiteli v jeho rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez problémů úvěr hradit a přitom mu zůstalo dostatek prostředků na potřeby běžného života. Proto musí věřitel mimo jiné ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo, telefonní a internetové poplatky, hygienické potřeby, benzín/naftu), když blíže nedoložila konkrétními tvrzeními či důkaznímu návrhy, jak konkrétně zkoumání proběhlo, s jakými výdaje a příjmy pracovala. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní stran řádného zkoumání úvěruschopnosti, tedy povinnosti s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.
20. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
21. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla úvěrová smlouva týkající se úvěru shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila – li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky, tedy částky ve výši [částka]. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne [datum] dnem [datum] za přihlédnutí k fikci doby dojití v souladu s § 573 o.z., když žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 3 dnů. (výrok I)
22. Co se týče zbylé části nároku, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků byl úspěšným jen v části, žalobkyně byla úspěšná z 39 % a žalovaný z 61 %, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků, když z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly a nárok by měl právě on ve výši 22 % vzniklých nákladů.
24. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.