Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, b) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu a) částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, b) částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 15,00% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Řízení se v rozsahu požadovaného úroku ve výši a) 5,62 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, b) kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a úroku ve výši 5,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím z titulu smluv o spotřebitelských úvěrech, které byly uzavřeny mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“).
2. Blíže k uplatňovanému nároku žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které, byla žalovanému poskytnuta částka [částka] v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit zpět společně s částkou [částka] v 21měsíčních splátkách á [částka]. Žalovaný uhradil k tomuto závazku pouze částku [částka]. (dále také jen „smlouva1“)
3. Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka] v hotovosti, přičemž se žalovaný zavázal uhradit dlužnou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v 21měsíčních splátkách á [částka]. Žalovaný k tomuto závazku uhradil pouze částku [částka]. (dále také jen „smlouva2“)
4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobním návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla zejména vyhodnocení informací získaných od žalovaného, zejména informace ohledně rodinné, majetkové, pracovní situaci žalovaného, přičemž tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady, zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že poskytl pravdivé informace k posouzení.
5. Na výzvu soudu pak žalobkyně stran zkoumání úvěruschopnosti doplnila nad rámec již uvedeného, že její právní předchůdkyně neměla důvodu pochybovat o pravdivosti údajů, které žalovaný uvedl. Dále uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů, které byly použity ke zkoumání úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení, jež ověřila doloženými doklady, tedy zaměstnání žalovaného na dobu neurčitou ve společnosti [právnická osoba] – stolař, s čistým měsíčním příjmem [částka], přičemž další příjmy domácnosti byly ve výši [částka]. Žalovaný v danou dobu neměl jiný úvěr, ani zápůjčku.
6. Svou aktivní věcnou legitimaci doložila žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností postoupení k témuž dni.
7. V rámci podání ze dne [datum], které bylo učiněno po výzvě soudu, učinila žalobkyně částečné zpětvzetí, jak je specifikováno ve výroku III tohoto rozsudku. Soud tedy výrokem III v uvedeném rozsahu zpětvzetí řízení částečně zastavil v souladu § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o.s.ř.“), když v této fázi řízení nebylo třeba souhlasu žalovaného a nic tedy zastavení řízení nebránilo.
8. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění:
9. Z tabulky umoření ze dne [datum] ke smlouvě č. [hodnota] a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla žalovanému dne [datum] poskytnuta částka ve výši [částka], přičemž žalovaný na tuto částku uhradil celkem dvě splátky, dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].
10. Z tabulky umoření ze dne [datum] ke smlouvě č. [hodnota] a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla dne [datum] žalovanému poskytnuta částka [částka], přičemž žalovaný na uvedenou částku uhradil dne [datum] částku [částka].
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy č. [hodnota] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla z věřitele [právnická osoba] [IČO] IČO, postoupena na věřitele [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum].
12. Z výzvy k plnění ze dne [datum], podacího lístku ze dne [datum] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení částky ve výši [částka] nejpozději do [datum], přičemž za důvod vzniku pohledávky byla označena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a č. [hodnota].
13. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb nebyly schopny zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit.
14. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z tvrzení, obou účastníků a dospěl k tomuto skutkovému závěru:
15. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši [částka], přičemž žalovaný své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit zcela nedostál, když uhradil pouze částku [částka]. Předmětná pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Dále dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], přičemž žalovaný své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit zcela nedostál, když uhradil pouze částku ve výši [částka]. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
16. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrových smluv z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy k míře a způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
22. Žalobkyně rozvedla tvrzení, jak zkoumala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však nedoložila ke svému tvrzení obsaženému v žalobním návrhu o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádným a dostatečným způsobem žádné důkazy, které by tuto skutečnost osvědčovaly, k výzvě soudu rovněž ničeho nedoložila. Obsahem spisu není žádná listina dokládající proces zkoumání úvěruschopnosti, tedy dokládající nějaké vstupní údaje (pouze zákaznická karta vyplněna dle údajů poskytnutých žalovaným) pro toto zkoumání a odpovídající závěr odůvodňující úvěruschopnost. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrových smluv s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo), když soudu podklady, stran doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného, ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Dle názoru soudu tak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikované úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatné, a to absolutně.
23. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
24. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byly úvěrové smlouvy ze dne [datum] a [datum] shledány ze shora nastíněných důvodů neplatnými. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého, si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila – li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], resp. [částka]; na tyto částky žalovaný hradil pouze částečně, konkrétně částku 5 765 K (ve vztahu k částce [částka]) a částku [částka] (ve vztahu k částce [částka]). Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnutých a dosud neuhrazených částek společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy částky ve výši [částka], resp. [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se totiž žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne [datum], a to dnem [datum], když žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění do [datum]. (výrok I)
25. Co se týče zbylé části nároku, jak je uveden ve výroku II tohoto rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrových smluv, které byly shledány absolutně neplatnými, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 34,83 % a neúspěšná z 65,17 %, z čehož vyplývá, že náhrada nákladů řízení by náležela žalovanému ve výši 30,34 %. Z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by žalovanému náklady řízení nevznikly, když byl po celou dobu procesně pasivní, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
27. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.