Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], která představuje neuhrazený smluvní úrok za období 90 dnů od [datum] z poskytnutého úvěru ve výši [částka], který byl poskytnut žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba].[IČO] IČO, na základě smlouvy ze dne [datum], č. [hodnota]. Žalobkyně svůj nárok odůvodňuje rovněž poukazem na znění rozsudku Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], na základě kterého byl žalobkyni přiznán nárok na uhrazení jistiny se zákonným úrokem z prodlení z totožné smlouvy o úvěru.
2. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalobkyně v žalobním návrhu ničeho neuvedla. K výzvě soudu pak doplnila, že postupovala v souladu se zákonnými požadavky, když porovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů, přičemž si od žalovaného vyžádala občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, 3x kompletní výpis z bankovního účtu a dodatečný doklad o příjmech. Dále žalovaného lustrovala v dostupných nebankovních registrech. Pracovala s příjmem [částka], výdaji za bydlení [částka] a výdajem – splátkou poskytovaného CFIG úvěru ve výši [částka]. Ke svým tvrzením doložila výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum].
3. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně odvozuje na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a předávacího protokolu č. [hodnota] ze dne [datum].
4. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.
5. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění:
6. Z rozsudku Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyni žalobkyně byl soudem přiznán nárok na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, přičemž částka byla nárokována a přiznána na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota], která byla mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným uzavřena dne [datum]. Z odůvodnění rozsudku nebylo zjištěno, jakým způsobem bylo posouzeno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před samotným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], předávacího protokolu č. [hodnota], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni společností [právnická osoba].[IČO] IČO, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.
8. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb nebyly způsobilé zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit, nebyly z nich zjištěny žádné relevantní skutečnosti.
9. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze toliko z důkazů navržených žalobkyní i z jejich tvrzení a dospěl k tomuto skutkovému závěru:
10. Právní předchůdkyni žalobkyně byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], přiznán nárok na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyni žalobkyně, přičemž z odůvodnění daného rozsudku nevyplývá, že by byla posuzována otázka zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před samotným uzavřením smlouvy.
11. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, když není nikterak vázán rozhodnutím Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a otázku úvěruschopnosti žalovaného posuzuje individuálně.
16. Jak výše uvedeno v bodě 2. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud posuzoval otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s dlouhodobě jednotnými závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, kdy poskytovatel úvěru, tedy právní předchůdkyně žalobkyně, má povinnost aktivně zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně dle doložených listin pracovala s příjmem ve výši [částka] a pravidelným výdajem na bydlení ve výši [částka], dále doložila výpis z účtu za [Anonymizováno], kdy na účet bylo v daném měsíci připsáno celkem [částka] a odepsáno [částka] (počáteční zůstatek [částka], konečný zůstatek [částka]). Na výpisu z účtu se pak objevují příjmy – příchozí platby v různých výších od [Jméno žalovaného], [jméno FO], rovněž se objevil příjem ve výši [částka] od společnosti [právnická osoba] Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na četnosti splácení a výši každé jednotlivé splátky zbude spotřebiteli v jeho rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez problémů úvěr hradit a přitom mu zůstalo dostatek prostředků na potřeby běžného života, tedy jakási rezerva. Proto musí věřitel mimo jiné ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo, telefonní a internetové poplatky, hygienické potřeby, benzín/naftu), když blíže nedoložila konkrétními tvrzeními či důkaznímu návrhy, jak konkrétně zkoumání proběhlo, s jakými výdaji a příjmy podrobně pracovala. Žalobkyně pouze uváděla jako zkoumaný výdaj částku [částka] na bydlení, přičemž správnost této částky nebyla žádným podkladem doložena. Z výpisu z účtu naopak vyplynulo, že žalovaný nemá žádnou rezervu, když příjmy na účtu se téměř shodují výdajům Soud tedy uzavřel po všech výše učiněných zjištěních, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, tedy povinnosti s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.
17. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně dán není, neboť se jedná o nárok požadovaný na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy, když bylo žalováno pouze příslušenství tvrzené pohledávky, které bylo obsaženo v ujednáních neplatné úvěrové smlouvy.
18. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě § 142 ods.t 1 o.s.ř., když nárok vznikl žalovanému, nicméně z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, neboť byl po celou dobu řízení procesně pasivním, proto bylo vysloveno, že nárok nemá žádný z účastníků.