Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], , Anonymizováno
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno]. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit celý čerpaný úvěr a poplatek ve výši [částka] do 24 měsíců ve splátkách. Částka poskytnutého úvěru byla zaslána žalovanému dne [datum] na účet č. [č. účtu]. Úvěrovou smlouvou si účastníci rovněž sjednali doplňkové služby, jež byly zpoplatněné a žalovanému tak vznikla povinnost uhradit i tyto poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši [částka] (1x), za tzv. bezpečnou splátku ve výši [částka] (celkem 4x) a poplatek za SMS servis ve výši [částka] (celkem 4x). Splatnost úvěru nastala dne [datum], jelikož žalovaný dlužnou částku nehradil a úvěr byl tak v souladu s podmínkami smlouvy zesplatněn. Následně tak žalobkyně vyúčtovala žalovanému rovněž účelně vynaložené náklady ve výši [částka] za každou upomínku ([datum], [datum], [datum]), přičemž dále vzniklo žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného právo na smluvní pokutu ve výši [částka] za prodlení s aktuálně splatnou splátkou (celkem účtováno [částka] – [datum], [datum], [datum]). Jelikož žalovaný ničeho neuhradil ani přes výzvy, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.
2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, když byl po celou dobu procesně pasivní.
3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění a následující závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně na základě dohody poskytla žalovanému částku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 24měsíčních splátkách. (úvěrová smlouva ID žádosti [Anonymizováno] ze dne [datum], opis výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum]) Žalovaný však porušil svou povinnost a poskytnutou částku nehradil. (výpis čerpání, splátek a úhrad k č. smlouvy [Anonymizováno]) Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum] (poštovní podací arch [Anonymizováno]).
5. Další listinné důkazy soud nebral v potaz, a to pro jejich nadbytečnost v daném řízení, když nejsou zapotřebí k podpoření již zjištěného skutkového stavu.
6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska dostatečného posouzení úvěruschopnosti, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.
12. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy k rozsahu a způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně na výzvu reagovala svým podáním ze dne [datum], ve kterém nastínila svůj postup ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Zejména uvedla, že porovnávala sdělený příjem žadatele v poměru k životnímu minimu, minimálním výdajů na bydlení atd. Provedla lustraci žadatele k registrech NRKI a ISIR. Své úvahy doložila úvěrovou zprávou žalovaného.
13. V dané věci předložila žalobkyně společně se žalobním návrhem za účelem prokázání zkoumání úvěruschopnosti metodiku a potvrzení o provedení ověření bonity klienta, kdy tyto dokumenty neobsahují žádné individuální informace o žalovaném, krom výše příjmu, které by byly schopny prokázat veškeré příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně pak v žalobním návrhu ke zkoumání úvěruschopnosti jen uvedla, že žalovaného lustrovala prostřednictvím registrů NRKI, BRKI a SOLUS. Ničeho dalšího nedoložila a ke zkoumání úvěruschopnosti nic bližšího neuvedla. V dané souvislosti má soud za to, že posouzením úvěruschopnosti tak, jak bylo nastíněno, nedošlo k odstranění důvodných pochybností soudu ohledně schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Nelze tedy za dostatečné informace stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat informace získané toliko od spotřebitele, ale naopak je presumován aktivní přístup věřitele, který by takto měl ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo), když soudu podklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného, ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně14. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně sjednána spotřebitelská úvěrová smlouva, když žalobkyně i přes poučení soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které nesplatil. Protože žalobkyně plnila bez právního důvodu, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení právě ve výši [částka] dle § 2991 a násl. o.z., které je povinen vydat, a to ve výši, která dosud z poskytnuté částky nebyla uhrazena, tedy ve výši [částka]. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne [datum], a to dnem [datum], když žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění před podáním žaloby do [datum]. (výrok I.)16. Co se týče částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byly shledána neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítnut.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 66,71 % a neúspěšná z 33,29 %, z čehož vyplývá, že náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni ve výši 33,42 % z částky [částka], tedy v celkové výši [částka], když náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši [částka] (3 x [částka] dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x [částka] režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu DPH ve výši 21%. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.18. Co se týče úkonu – podání ze dne [datum] pak za tento úkon zdejší soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť vyjádření bylo učiněno k výzvě soudu a týkalo se prokázání skutečností osvědčujících platnost úvěrové smlouvy v poměru ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tedy skutečností, které měly být již nade vší pochybnost tvrzeny a doloženy v samotném žalobním návrhu, aby tento mohl být úspěšným.19. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I. a III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.