Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a v rozsahu částky [částka], zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 20 %, a to v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení souhrnné částky ve výši [částka] s příslušenstvím, když svůj návrh odůvodnila tvrzením, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím komunikačních prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [hodnota], a to dne [datum], na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání, který se zavázala uhradit společně se smluvním úrokem a poplatky dle článku IV smlouvy a platného Sazebníku žalobkyně do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník účinný k [datum]. Protože žalovaná dlužnou částku nesplatila, ocitla se dnem [datum] v prodlení. Dluh žalované sestával z částky [částka] na jistině, poplatku za poskytnutí úvěru v částce [částka], poplatku za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka], poplatku za službu “[Anonymizováno] “ ve výši [částka] a za službu „[Anonymizováno] “ v částce [částka].
2. Protože účastníci, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřila a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu s ohledem na § 132 o.s.ř.:
3. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka] v návaznosti na jednání stran prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným splácením, přehled bankovních transakcí ze dne [datum]). Žalovaná ani po výzvě žalobkyně poskytnutou částku nevrátila (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podací lístek [Anonymizováno]).
4. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.
10. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy ke způsobu a rozsahu zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně však po výzvě soudu zůstala pasivní, ničeho nedotvrdila, ani nedoložila.
11. V dané věci žalobkyně společně se žalobním návrhem předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně]., jehož obsahem je přehled paušalizovaných příjmových a výdajových položek, dokládá počet osob a další okolnosti domácnosti žalované, avšak zcela absentuje jakýkoliv doložitelný a ověřitelný zdroj použitých informací. Pokud jsou uvedeny závazky, není zřejmá jejich specifikace, množství, ani dílčí skladba. V žalobním návrhu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že veškeré informace pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované byly sděleny žalovanou, byla provedena její lustrace v insolvenčním rejstříku a registru exekucí s negativním výsledkem, lustrována pak byla v interních registrech žalobkyně a „sankčních seznamech“. V dané souvislosti má soud za to, že posouzením úvěruschopnosti tak, jak byla nastíněna, nedošlo k odstranění důvodných pochybností soudu ohledně schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalované, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Nelze tedy za dostatečné informace stran zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat informace získané toliko od spotřebitele, ale naopak je presumován aktivní přístup věřitele, který by takto měl ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala, když na výzvu soudu aktivně nereagovala a soudu podklady ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně sjednána spotřebitelská úvěrová smlouva, když žalobkyně přes poučení soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žaloba je proto důvodná pouze částečně. Žalované byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky v rozsahu částky [částka], které ani částečně nesplatila. Protože žalobkyně z důvodů výše rozvedených, plnila bez právního důvodu, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o.z., které je tato povinna vydat, a to ve výši odpovídající vyplacené částce [částka]. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaná ocitla v prodlení, čímž založila svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil ode dne následujícího po dni určené k plnění výzvou ze dne [datum] při použití zákonné úpravy obsažené v § 573 o.z., tedy domněnky doby dojití, tedy ode dne [datum]. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění ke dni prodlení. (výrok I.)13. Co se týče zbylé části nároků představující částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále v rozsahu částky [částka], v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byly shledána neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítnut.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 60% a neúspěšná z 20%, z čehož vyplývá, že náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni ve výši 20% z částky [částka], tedy v celkové výši [částka], když náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši [částka] (3 x [částka] dle § 14b odst. 1 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x [částka] režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu DPH ve výši 21%. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.15. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I. a III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.