Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do [datum] z částky [částka] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení z částky [částka] a dále v rozsahu částky [částka], zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, když svůj návrh odůvodnila tvrzením, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku ([Anonymizováno]) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Protože žalovaná dlužnou částku nesplatila, žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila a následně se obrátila se svým nárokem na soud ([částka] jistina, smluvní úrok 40 % p.m. za první měsíc ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka] – 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení od [datum] do [datum]).
2. Stran otázky zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že zkoumala výpisy z bankovního účtu žalované a výplatní pásky, dále byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů ve vztahu k rozsahu a způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně nereagovala.
3. Protože účastníci, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřila, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu s ohledem na § 132 o.s.ř.:
4. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka] (potvrzení o platbě ze dne [datum]). Žalovaná ani po výzvě žalobkyně poskytnutou částku nevrátila (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], potvrzení o podání doporučené zásilky [Anonymizováno]).
5. Další listinné důkazy soud nebral v potaz, a to pro jejich nadbytečnost v daném řízení, vzhledem k učiněnému skutkovému zjištění.
6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska dostatečného posouzení úvěruschopnosti, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.
12. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy ke skutečnostem – tedy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně však po výzvě soudu zůstala pasivní, ničeho netvrdila a ničeho nedoložila.
13. V dané věci žalobkyně společně se žalobním návrhem doložila pouze výpis z běžného účtu žalované, ze kterého je zcela zřejmé, že žalovaná čerpá úvěry pravidelně, a to např. od společnosti [Anonymizováno], [právnická osoba]., [Anonymizováno], [právnická osoba] Na účtu se rovněž objevovaly příjmové položky v nepravidelných intervalech a nepravidelné výši. Žalobkyně pak v žalobním návrhu ke zkoumání úvěruschopnosti jen uvedla, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích a ověřila tvrzení výpisem z účtu či výplatními páskami. Ničeho dalšího nedoložila a ke zkoumání úvěruschopnosti nic bližšího neuvedla. V dané souvislosti má soud za to, že posouzením úvěruschopnosti tak, jak bylo nastíněno, nedošlo k odstranění důvodných pochybností soudu ohledně schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalované, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Nelze tedy za dostatečné informace stran zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat informace získané toliko od spotřebitele, ale naopak je presumován aktivní přístup věřitele, který by takto měl ověřovat správnost tvrzených výdajů (v dané věci žalobkyně o žádných výdajích ani nehovořila, přičemž je nutné se zabývat zejména výdaji na bydlením jídlo, ošacení, dopravu a další životní potřeby) a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala, když aktivně nereagovala a soudu podklady ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.
14. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně sjednána spotřebitelská úvěrová smlouva, když žalobkyně i přes poučení soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalované byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které nesplatila. Jelikož žalobkyně plnila bez právního důvodu, vzniklo tak na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o.z., které je žalovaná povinna vydat, a to ve výši, která dosud z poskytnuté částky nebyla uhrazena, tedy ve výši [částka]. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaná ocitla v prodlení, čímž založila svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne [datum] při respektování pravidla dle § 573 o.z., a to dnem [datum], když žalované byla poskytnuta lhůta k plnění 3 dny. (výrok I)
16. Co se týče zbylé části nároku, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byly shledána neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 56 % a neúspěšná z 44 %, z čehož vyplývá, že náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni ve výši 12 % z částky [částka], tedy v celkové výši [částka], když náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši [částka] (3 x [částka] dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x [částka] režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok III)
18. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I a III na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.