Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [Anonymizováno] do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odvozuje od smlouvy o úvěru č. [hodnota], která byla mezi účastníky uzavřena dne [datum]. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně žalovanému prostřednictvím prodejce poskytla částku [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku hradit formou 35měsíčních splátek ve výši [částka] k 15. dni příslušného měsíce počínaje dnem [datum]. Žalovaný počínaje dnem [datum] splátky přestal hradit a dostal se do prodlení, pročež došlo ke dni [datum] k zesplatnění. Jistina ke dni zesplatnění činila [částka], splatné splátky ke dni zesplatnění činily [částka], smluvní pokuta, úroky a účelně vynaložené náklady činily [částka]. Jelikož žalovaný nereagoval ani na výzvy, obrátila se žalobkyně na soud.
2. Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení o způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když v podstatném uvedla, že nahlížela do registrů: BRKI, NRKI (zjištěny existující splátky ve výši [částka]), RRS (interní registr [právnická osoba]), SOLUS, dále zkontrolovala interní platební morálku žalovaného, black listy, insolvenční rejstřík, rovněž zkoumala platnost předložených dokladů, registr hledaných osob, centrální evidenci exekucí, živnostenský rejstřík. Následně přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, kdy žalovaný vymezil částkou [částka], přičemž dále při hodnocení vycházela z tvrzených výdajů: na bydlení [částka], splátky dalších úvěrů [částka] a ostatní výdaje [částka]. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr ženatý a bezdětný. Na základě těchto skutečností žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je osobou schopnou úvěr splatit.
3. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.
4. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění:
5. Z tabulky umoření [IBAN] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem [hodnota] splátek ve výši [částka], přičemž poslední řádná splátka byla uhrazena dne [datum].
6. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru za období [datum] bylo zjištěno, že pod VS [var. symbol] byla dne [datum] proplacena částka ve výši [částka].
7. Z úvěrové smlouvy č. [IBAN] bylo zjištěno, že ohledně žalovaného byly uvedeny informace stran jeho příjmů a výdajů, a to tyto: žalovaný byl podnikatelem – majitelem podniku s měsíčním příjmem [částka] a měsíčním příjmem domácnosti ve výši [částka], výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši [částka], ostatní pravidelné výdaje ve výši [částka] a splátky ostatních úvěrů ve výši [částka].
8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši [částka], a to dlužné částky vzniklé na základě poskytnuté částky ve výši [částka], která byla poskytnuta na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota].
9. Z přehledu plateb ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši [částka].
10. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb nebyly schopny zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit, nebyly z nich zjištěny žádné relevantní skutečnosti.
11. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze toliko z důkazů navržených žalobkyní i z jejich tvrzení a dospěl k tomuto skutkovému závěru:
12. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] jako úhradu za nákup zboží, kterou se žalovaný zavázal postupně v měsíčních splátkách uhradit, avšak tomuto svému závazku zcela nedostál, a to ani na základě učiněné výzvy ze strany žalobkyně. Žalovaný uhradil žalobkyni postupně pouze částku [částka].
13. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.
19. Jak výše uvedeno v bodě 2. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud posuzoval otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s dlouhodobě jednotnými závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, kdy poskytovatel úvěru, tedy žalobkyně, má povinnost aktivně zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně k příjmové a výdajové stránce pouze uvedla, že vycházela z informací sdělených žalovaným, když uvedení nepravdivých informací je trestným činem. Vycházela tedy z informace, že příjem žalovaného je [částka], příjem domácnosti celkem pak činí [částka], přičemž výdaje na bydlení, splátky a ostatní věci činí [částka]. Žalobkyně pak žádným způsobem nedoložila, že by si správnost těchto údajů ověřila, resp. nechala doložit příslušnými doklady. Žalobkyně se tak spokojila s tvrzenou informací ohledně zjevně nepřiměřeně nízkých nákladů úvěrovaného při procesu kontraktace. S ohledem na uvedené je nutno poukázat na fakt, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na četnosti splácení a výši každé jednotlivé splátky zbude spotřebiteli v jeho rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez problémů úvěr hradit, a přitom mu zůstalo dostatek prostředků na potřeby běžného života. Proto musí věřitel mimo jiné ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala, když žalovaným tvrzené „ostatní náklady“ činily [částka], doklady prokazující, byť tyto minimální výdaje žalovaného, ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní stran řádného zkoumání, tedy povinnosti s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.
20. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
21. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla úvěrová smlouva ze dne [datum] shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého, si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku [částka]. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnutých a dosud neuhrazených částek společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy částky ve výši [částka]. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne [datum] za použití § 573 o.z. dnem [datum], když žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění v délce 7 dnů od odeslání výzvy. (výrok I)
22. Co se týče zbylé části nároku, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěch žalobkyně ve sporu činil 49,7 %, její neúspěch potom 50,3 %. Právo na náhradu nákladů by tak svědčilo po odečtení míry procesního neúspěchu od míry jeho procesního úspěchu žalovanému v rozsahu 0,6 % požadovaných nákladů. Protože však na straně žalovaného náklady řízení nevznikly, vyslovil soud výrokem III rozsudku, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.
24. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.