2 C 1/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 106 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 025,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem 528,67 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 6 004,11 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a 8% úrokem ročně z částky 5 827,92 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 28. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 592 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena do 28. 6. 2023. Žalovaná porušila své povinnosti tím, že nehradila sjednané splátky řádně a včas, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu, když pohledávku za žalovanou nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 28. 4. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 592 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč, s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 8 486 Kč s tím, že poslední splátky ve výši 500 Kč byla uhrazena dne 10. 5. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1, seznamu postoupených pohledávek, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 22. 5. 2024 bylo prokázáno postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyně o postoupení pohledávky informovala žalovanou oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 9. 2024 včetně podacího lístku ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost vymáhání soudní cestou.Žalobkyně byla v průběhu řízení soudem vyzvána k doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela ze skutečností, že žalovaná je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní osobní bankovní účet, je zaměstnaná u fy. [právnická osoba]., od 1. 9. 2021 na dobu určitou do 31. 8. 2022 (pracovní smlouva) s ověřeným čistým měsíčním příjmem 12 720 Kč (výplatní pásky 12/2021, 1/2022, výpis z bankovního účtu 3/2022), je poživatelkou invalidního důchodu v ověřené výši 8 218 Kč (výplatní doklady v měsících 3/2022 a 4/2022). Její odhadované měsíční výdaje činí na bydlení a energie 1 500 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 4 000 Kč, srážky ze mzdy, výživné 2 314 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 328 Kč. Celková výše výdajů, jež nebyly ověřovány činí celkem 9 142 Kč. Z předložených dokladů bylo zjištěno, že žalovaná sice uvedla, že nevlastní účet, nicméně žalobkyně předložila soudu výpis z účtu na jméno žalované vedený u [právnická osoba]., z něhož sice nebylo patrno, za který konkrétní měsíc je, ale byl patrný konečný zůstatek, který činil -10 124,56 Kč.I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnána a pobírá mzdu a invalidní důchod celkem v čisté průměrné výši 20 938 Kč, nicméně se nijak nezabývala zjišťováním a ověřováním výdajů žalované, přestože z výpisu z bankovního účtu vedeného na jméno žalované bylo patrno, že její účet dosahuje zůstatku -10 124,50 Kč (byť žalovaná uvedla, že účet nevlastní, i když výši mzdy dokládala také výpisem z bankovního účtu za měsíc 2/2022 – výpis z 3/2022). Taktéž bylo právní předchůdkyni žalobkyně známo, že žalovaná splácí půjčky ve výši 1 328 Kč a jsou jí prováděny srážky ze mzdy ve výši 2 314 Kč. Nadto nelze uvěřit, že by výdaje na bydlení, energie, stravu, dopravu a další osobní náklady činily pouze celkem 5 500 Kč. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovanou, která se ocitla v prodlení již s úhradou čtvrté a všech následujících splátek a na dluh uhradila celkem pouze 8 486 Kč.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč – úhrady 8 486 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 1 514 Kč.V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, smluvní pokuta), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaná byla v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky již 10. 9. 2024 předžalobní výzvou, má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejich možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšné žalované v důsledku její nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.