Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 894 Kč, částky 2 265,67 Kč, částky 1 164,75 Kč, úroku z prodlení 15 % ročně z částky 14 860,18 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 14 376,71 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 394 Kč, částky 2 265,67 Kč, částky 1 164,75 Kč, úroku z prodlení 15 % ročně z částky 14 860,18 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 14 376,71 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 27. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 18 894 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 2 921 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena do 27. 12. 2023. Žalovaný porušil své povinnosti tím, že nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na dluh uhradil pouze 15 500 Kč, a to i přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 27. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 18 894 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 2 921 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení dlužné částky byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.
5. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 15 500 Kč a to dne: 28. 10. 2022, 30. 11. 2022, 23. 12. 2022, 16. 2. 2023, 22. 3. 2023 částku 3 000 Kč a dne 31. 7. 2023 částku 500 Kč.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. [hodnota], seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 3. 10. 2024 bylo prokázáno postoupení pohledávky jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyně o postoupení pohledávky informovala žalovaného oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024.
7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 24. 1. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost vymáhání soudní cestou.
8. Žalobkyně byla vyzvána k doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku a předložila žádost žalovaného o úvěr ze dne 27.10.2022 z níž bylo zjištěno, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela i ze skutečností, že žalovaný je ženatý, má 1 vyživovací povinnost, střední vzdělání, je zaměstnaný u firmy [Anonymizováno]. s průměrným měsíčním příjmem 31 001 Kč. Zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a mzda výplatními páskami za měsíce 7, 8, 9/2022. Dále bylo zjištěno, že žalovaný bydlí ve vlastním bydlení, kdy náklady na bydlení a energie činí 3 000 Kč. Další výdaje pak činí 4 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, srážky ze mzdy činí 5 567 Kč a měsíční splátky stávajících půjček činí 5 000 Kč. Výdaje nebyly nijak ověřovány. Žalovaný dále uvedl, že nevlastní bankovní účet, byť žalobkyně ve svém doplnění uvedla, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti zkoumala také výpisy z bankovního účtu (které k prohlášení nedoložila, přestože byla poučena, že tak má případně učinit).
9. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnán a pobírá mzdu, bydlí ve vlastním a má 1 vyživovací povinnost, ale nijak podrobněji se nezabývala výdaji žalovaného, zejména pak doložením jejich skutečné výše. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který na dluh uhradil pouze celkem 15 500 Kč a ocitl se v prodlení již s úhradou první splátky (byť o 1 den) a následně pak všech dalších.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
13. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (8 % ročně). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 22 000 Kč – úhrady 15 500 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 6 500 Kč.
14. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, smluvní pokuta), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.
15. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již 24. 1. 2025 předžalobní výzvou, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.