2 C 82/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 032 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 6 000 Kč od 17. 6. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 17. 5. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu] částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne 16. 6. 2024 včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 5. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (oznámení o provedení příkazu k úhradě). Žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného poplatku a úroku v celkové výši 7 170 Kč uhradit dne 16. 6. 2024. RPSN činila 773,59 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

5. Smlouvou o postoupení pohledávky č. 669028/20.8.2024 ze dne 20. 8. 2024 a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024 včetně přílohy č. [hodnota], seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyně o postoupení pohledávky informovala žalovaného v rámci výzvy k úhradě dluhu a předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2025, která byla žalovanému odeslána dne 13.2.2025 (výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 31. 1. 2025, podací lístek ze dne 13. 2. 2025), kterými bylo také prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost vymáhání soudní cestou.

6. Žalobkyně již v návrhu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem/výpisy z účtu žalovaného, popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby Kontomatik, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období, z nichž vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení úvěru. K návrhu doložila výpis z profilu klienta, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný není dlužník, je zaměstnán na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 12 443 Kč. Bydlí v nájmu, kdy náklady na bydlení činí 10 000 Kč a ostatní náklady 500 Kč. Bydlí v 3 členné domácnosti, kdy 2 členové domácnosti mají příjem a 1 osoba je vyživována. Čistý měsíční příjem domácnosti pak činí 45 000 Kč. Z výpisu z účtů žalovaného získaného prostřednictvím služby Kontomatik byly zjištěny pohyby na účtech žalovaného. K výzvě soudu pak žalobkyně dne 8. 8. 2025 sdělila, že dle jejího názoru je jak uzavření smlouvy, tak posouzení úvěruschopnosti prokázáno na základě listin předložených v žalobě a i přes výzvu ničeho nedoložila ani nedoplnila.

7. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 30. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem běžného účtu č. [č. účtu], na který byla připsána platba 6 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.

8. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a dostatečně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjem žalovaného a částečně i jeho výdaje, avšak zjištěná data nijak neověřovala a ani se nezabývala jejich skutečnou výší. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který na dlužnou částku neuhradil ničeho.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.

12. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v částce 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek 1 080 Kč a úroky 90 Kč. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 6 000 Kč (když na dlužnou částku nebyla provedena žádná úhrada). V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání, a proto byly tyto nároky v části, jež nebyly důvodné zamítnuty.

13. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou ze dne 13. 2. 2025, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 26. 3. 2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 178,87 Kč, přičemž tato částka představuje 6,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 032 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám [Jméno advokátky] do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).