2 C 86/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 494 615,15 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 471 776,49 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [Anonymizováno] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 15.12.2022 smlouvu o úvěru „[jméno] “ č. [Anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 15. 12. 2025 žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. [Anonymizováno] částku 489 819 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků ve 120 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 8. 2. 2024 a požadovala jeho úhradu. Žalovaný ani přes upomínání na dluh ničeho neuhradil, proto žalobkyně podala tuto žalobu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 12. 2022 smlouvu o úvěru „[jméno] “ č. [Anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 12. 2022 úvěr ve výši 489 819 Kč a to tak, že částka 438 319 Kč byla použita na úhradu stávajících úvěrů, částka 50 000 Kč byla použita bez prokazování účelu (a byla bezhotovostně převedena na účet žalovaného č. [Anonymizováno]) a částka 1 500 Kč byla použita na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky včetně sjednaného úroku 8,99 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 6 824 Kč vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Zároveň se zavázal uhradit jednorázově, v den čerpání úvěru z čerpané částky úvěru poplatek za poskytnutí úvěru 1 500 Kč. RPSN činila 9,45 %. Celková částka, kterou měl žalovaný za dobu trvání úvěru uhradit činila 745 685,99 Kč (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru „[jméno] “ č. [Anonymizováno], Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „[jméno] “ č. [Anonymizováno], Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru - [jméno], Informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti splnila, žalovaný však nikoliv, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na dluh uhradil celkem 43 453,76 Kč, když do prodlení se dostal již s úhradou třetí splátky a pak i následně všech dalších (výpisy z úvěru/tranše, oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzva k hradě dlužné částky). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2024, poštovní podací arch, seznam postoupených pohledávek). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby (výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 10. 10. 2024, podací lístek).

5. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích SOLUS a BRKI a dále pak zjišťovala informace o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích, což i doložila. Z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl nalezen a z lustrace v BRKI bylo zjištěno, že žalovaný má 5 existujících úvěrů, z nichž u 4 hradí měsíční splátky v celkové výši 10 604 Kč a má 1 kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem 26 104,17 Kč. K výzvě soudu pak žalobkyně ještě doplnila, že žalovaný má výdaje 9 223 Kč, avšak zkoumání výdajů nijak nedoložila.

6. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a dostatečně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, nicméně se nijak nezabývala výdaji žalovaného, přestože měl žalovaný bankovní účet, z něhož mohla alespoň rámcově zjistit jeho další případné příjmy a výdaje. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který na dlužnou částku neuhradil ničeho.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.

10. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 489 819 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek a úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném zjištění výdajů žalovaného a pak i posouzení příjmů a výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 489 819 Kč po odečtení úhrad žalovaným v celkové výši 43 453,76 Kč, tj. 446 365,24 Kč.

11. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, úroky, úroky z prodlení), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

12. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již 10. 10. 2024 předžalobní výzvou, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 388,52 Kč, přičemž tato částka představuje 90,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 785 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 494 615,15 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 10. 10. 2024, z částky 5 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 10. 10. 2024 a z částky 10 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 4. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 800 Kč ve výši 5 628 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).