28 C 3/2026

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně (jež v průběhu řízení změnila firmu z původní [Jméno žalobkyně B]. nově na [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně B], jak vyplývá z údajů v obchodním rejstříku) domáhala po žalovaném úhrady celkové částky [částka] ([částka] + [částka]) s příslušenstvím. Svůj peněžitý nárok odůvodnila žalobkyně zejména tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným, jakožto úvěrovaným, a žalobkyní, jakožto úvěrující, distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách podle čl. 5 odst. 1 úvěrové smlouvy ve výši určené podle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Úvěr byl žalobkyní poskytnut po prověření úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, a to mimo jiné dotazy do relevantních registrů. Žalobkyně vzala za prokázanou výši čistého měsíčního příjmu žalovaného v částce [částka], což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalobkyní. Úvěr byl žalovanému vyplácen bezhotovostně na bankovní účet č. [č. účtu], a to následně: (i) dne [datum] v částce [částka], (ii) dne [datum] v částce [částka], (iii) dne [datum] v částce [částka], (iv) dne [datum] v částce [částka], (v) dne [datum] v částce [částka], (vi) dne [datum] v částce [částka], (vii) dne [datum] v částce [částka], (viii) dne [datum] v částce [částka], (ix) dne [datum] v částce [částka], (x) dne [datum] v částce [částka], (xi) dne [datum] v částce [částka], (xii) dne [datum] v částce [částka], (xiii) dne [datum] v částce [částka], (xiv) dne [datum] v částce [částka], (xv) dne [datum] v částce [částka], (xvi) dne [datum] v částce [částka], (xvii) dne [datum] v částce [částka], (xviii) dne [datum] v částce [částka] a (xix) dne [datum] v částce [částka], celkově v částce [částka]. Žalovaný při sjednávání úvěrové smlouvy objednal rovněž doplňující volitelné zpoplatněné služby. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, žalobkyně proto vypověděla úvěrovou smlouvu a o tomto žalovaného informovala e-mailem dne [datum], ke kterémužto datu došlo k výpovědi a ode dne následujícího ([datum]) je žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky v celkové výši [částka], sestávající z jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a poplatku za službu "[Anonymizováno] " ve výši [částka]. Jestliže by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy, navrhuje žalobkyně, aby byla žalovanému jakožto bezdůvodně obohacenému uložena k úhradě žalobkyni částka, jež byla vyplacena ve prospěch bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], přičemž nárok vyvozuje z čl. VIII odst. 1 úvěrové smlouvy, sjednané v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky – žalobkyně nárokuje smluvní pokuty z jistiny úvěru za 90denní období od [datum] do [datum]. Žalovaný byl vyzván ke splnění svých dluhů předžalobní výzvou odeslanou žalovanému prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně.

2. K výzvě soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů, jakým způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet jeho závazky, a dále jaká celková výše peněžitého plnění byla ze strany žalobkyně žalovanému poskytnuta a jaká celková výše peněžitého plnění byla ze strany žalovaného hrazena ve prospěch žalobkyně, učinila žalobkyně doplňující podání ze dne [datum]. V daném podání žalobkyně sdělila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila od žalovaného informace ohledně jeho osobních poměrů, pravidelných měsíčních příjmů a výdajů a dále prověřila dostupné registry. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka]. Žalobkyně ověřila prostřednictvím licence AISP majitele bankovního účtu a výši příjmů, přičemž žalobkyně dále využívá služeb společnosti [Anonymizováno], která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům, s čímž žalovaný souhlasil v čl. IX. souhlasu se zpracováním osobních údajů. Žalovaný uhradil žalobkyni: (i) dne [datum] částku [částka], (ii) dne [datum] částku [částka] a (iii) dne [datum] částku [částka], celkově tak žalovaný uhradil částku 7 204,27 Kč, z toho částka [částka] byla žalobkyní započtena na jistinu a částka [částka] byla započtena na příslušenství, po podání žaloby již žalovaný neuhradil ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena dle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), spolu s výzvou k vyjádření. Po celou dobu řízení zůstal žalovaný procesně zcela pasivní.

4. Účastníci řízení svým procesním postojem (žalobkyně výslovně v žalobě, žalovaný konkludentně dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.) dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud tak rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] vyplývá, že žalobkyně ([Jméno žalobkyně B].) jako věřitel a žalovaný jako dlužník ujednali, že věřitel poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr, a to s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše [částka]. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr po celou dobu platnosti Kreditního rámce, a to postupně i opakovaně, jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Podle čl. V. Smlouvy měly být poskytnuté peněžní prostředky spláceny žalovaným v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Datum splatnosti první splátky bylo stanoveno na den [datum], splatnost úvěru měla nastat dne [datum]. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného a vlastnictví bankovního účtu prostřednictvím „Ověřovací koruny“, tedy ověřovacího poplatku ve výši [částka], který byl zaslán na účet žalobkyně. Společně s úvěrovou smlouvou byly žalovanému poskytnuty též navazující dokumenty – Všeobecné obchodní podmínky, Informace pro spotřebitele, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Obecné principy posuzování.

6. Z přehledu identifikovaných příjmů se podává, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl žalobkyní dovozen jako ověřený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši [částka], přičemž dané bylo prokázáno z čísla účtu [IBAN].

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného se podává, že žalovaný žil v domácnosti [Anonymizováno], jeho výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila [částka], výdaje na bydlení činily [částka] měsíčně, další nezbytné výdaje činily [částka] a ostatní zbytné výdaje činily [částka]. Žalobkyně vypočítala minimální výdaje žalovaného na částku [částka] a uzavřela, že disponibilní příjem žalovaného činí [částka].

8. Z Autorizace ověření totožnosti se podává, že ověření totožnosti žalovaného proběhlo prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [č. účtu] dne [datum], vedeného na jméno žalovaného – [Jméno žalovaného].

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalovanému se podává, že žalobkyně poskytla žalovanému na č. účtu [č. účtu] pod VS: [var. symbol] dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka]; dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

10. Z e-mailu žalobkyně ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl daného dne e-mailem upozorněn na prodlení se splácením svých závazků vůči žalobkyni, přičemž žalobkyně daným oznámením vypověděla úvěrovou smlouvu s okamžitou platností a sdělila žalovanému, že celková dlužná částka činí [částka] a je již splatná.

11. Ze sdělení [právnická osoba].[IČO] IČO, ze dne [datum], vyžádaného ze strany soudu, se podává, že žalovaný v rozhodné době disponoval účtem č. [č. účtu], přičemž na účet byly připsány platby od č. účtu [č. účtu] pod VS: [var. symbol] v celkové výši [částka], a to v jednotlivých platbách odpovídajících výčtu plateb uvedených v bodě 9. odůvodnění rozhodnutí shora.

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného [IBAN], pořízeného automatizovaným systémem [Anonymizováno] se podává, že žalovaný mimo dalších příjmů a výdajů měl výdaje spojené s platbami sázkové kanceláři [Anonymizováno] (kupříkladu dne [datum] celkem [hodnota] plateb, dále dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] apod.).

13. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně k plnění ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl urgován ke splnění svých peněžitých závazků vůči věřiteli, přičemž odeslání výzvy dne [datum] prokazuje potvrzení o podání doporučené zásilky [Anonymizováno].

14. Z výpisu z obchodního rejstříku vztahujícího se k žalobkyni se podává, že žalobkyně v průběhu řízení změnila firmu a adresu sídla – z původní [Jméno žalobkyně B]. nově na [Jméno žalobkyně A]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa].

15. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé, přičemž provedené důkazy soud hodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc z hlediska práva takto:

17. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „Zákon č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

23. Podle ust. § 124 Zákona č. 257/2016 Sb. stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

24. Podle ust. § 86 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Podle ust. § 75 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle ust. § 76 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

28. Podle ust. § 78 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. Podle odst. 5 povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

29. V dané věci uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. Soud však dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů, k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy porušení povinnosti žalobkyně jakožto úvěrující k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného jakožto úvěrovaného dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. s sebou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 580 o.z. nese následek neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlédl dle ust. § 588 o.z., a to i bez návrhu žalovaného.

30. Vedle shora již odkazované právní úpravy vycházel soud při posouzení věci a dovození neplatnosti úvěrové smlouvy rovněž z relevantní judikatury, a sice právních závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve vztahu následkům nedostatečného prověření úvěruschopnosti úvěrovaného ze strany úvěrujícího, a dále z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021, z nichž se podává povinnost soudu zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tj. i bez výslovné námitky vznesené úvěrovaným.

31. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V dané věci žalobkyně předložila soudu pouze identifikované příjmy žalovaného, výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis z běžného bankovního účtu, aniž by předložila jakékoliv další podklady, z nichž měla vycházet při posouzení úvěruschopnosti žalovaného (pracovní smlouvu, náklady na bydlení apod.). Z listin předložených žalobkyní tak soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní prověřena dostatečně řádně, a to zejména v oblasti výdajů žalovaného, a nebyl tak naplněn zákonný předpoklad potřebný pro přijetí závěru o možnosti poskytnutí úvěru žalovanému věřitelem ve smyslu náležitého prověření způsobilosti žalovaného úvěr řádně splácet. Poskytovatel úvěru má přitom povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s pouhými tvrzeními žalovaného obsaženými v dokumentech vztahujících se k poskytnutí úvěru, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami, případně jinak tyto relevantně doložil, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. Z listin předložených žalobkyní pak není dostatečně zřejmé, na základě čeho dospěla žalobkyně k závěru o ověřeném měsíčním příjmu žalovaného ve výši [částka]. Žádná ze žalobkyní předložených listin ani nedokládá, že by relevantně zkoumala výdaje žalovaného, které zůstaly zcela neověřené, zvláště pak ve vztahu k bydlení a ostatním nákladům osobní povahy, jejichž existenci lze důvodně předpokládat. Ohledně specifikace výdajů tak věřitelka vycházela pouze z vlastního tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí [částka] (z čehož žalovaný uvedl, že náklady na bydlení činí [částka], náklady na půjčky činí [částka], další nezbytné výdaje činí [částka] a zbytné výdaje činí [částka]), což však není potvrzováno žádným z předložených důkazů. Větší obezřetnost ze strany žalobkyně jakožto úvěrující věřitelky ve vztahu k výdajové stránce žalovaného bylo od ní namístě požadovat rovněž s ohledem na množství výdajů ve výpise z účtu žalovaného vztahujících se k platbám sázkové kanceláři. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila skutečné poměry žalovaného potřebné pro vyhodnocení jeho úvěruschopnosti a spokojila se pouze s vlastním blíže nedoloženým tvrzením žalovaného o jeho výdajích. Přesto byl žalovaný vyhodnocen jako schopný splácet revolvingový úvěr v denních splátkách a tento mu byl žalobkyní schválen a poskytnut, jakkoliv nebyly spolehlivě zjištěny skutečné výdaje vynakládané v rozhodné době žalovaným a existovaly tak důvodné pochybnosti o způsobilosti žalovaného splácet úvěr. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně jakožto úvěrující věřitelka řádně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem úvěrové smlouvy, a tedy nesplnila podmínky dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb.

32. V řízení bylo náležitě prokázáno, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka [částka], a to v jednotlivých úhradách na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (k tom srov. body 9. a 11. odůvodnění rozhodnutí shora), přičemž dle vlastního tvrzení žalobkyně v podání doručeném dne [datum] žalovaný uhradil částku [částka]. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k úhradě částky 18 795,73 Kč (rovnající se rozdílu částek 26 000 Kč a 7 204,27 Kč), kdy daná částka představuje obecně zvláštní formu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 2991 o.z., které je žalovaný povinen vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.

33. S ohledem na ustanovení § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 Zákona č. 257/2016 Sb., souladně s právními závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal žalobkyni úroky z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem uloženou povinnost v rozsudku. Postup dle ust. § 87 Zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku.

34. Současně platí, že v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni ani právo na zaplacení nároků odvíjejících se od jednotlivých smluvních ujednání či jejich porušení (úroky z úvěru, zákonné úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuta), a proto byly všechny zbývající peněžité nároky uplatněné žalobkyní vůči žalovanému zamítnuty jakožto nedůvodné výrokem II. tohoto rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy sice žalobkyně byla částečně úspěšná, ale její neúspěch uvedený v zamítacím výroku II. byl vyšší než úspěch v žalobě, zároveň žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.