28 C 6/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uloženo, aby zaplatil částku 25 438,39 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitelka“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému částku 32 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím formou 12 měsíčních splátek splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce, s měsíční splátkou 4 654,76 Kč, kdy spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit rovněž kapitalizovaný úrok ve výši 23 357,12 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svoji vůli verifikační platbou převodem částky v rozmezí od 0,01 Kč až do 1 Kč ve smyslu ustanovení Obchodních podmínek původní věřitelky. Jistina úvěru byla poté poskytnuta žalovanému bezhotovostně převodem na bankovní účet dle verifikační platby. Dne [datum] uzavřela původní věřitelka s žalovaným druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která byla faktickým dodatkem k úvěrové smlouvě původní. Na základě daného dodatku úvěrové smlouvy byl předchozí závazek upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 25 286,67 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím formou 8 měsíčních splátek splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce, s měsíční splátkou 4 654,76 Kč, kdy spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit rovněž kapitalizovaný úrok ve výši 11 951,41 Kč. Celkově tak měl žalovaný uhradit původní věřitelce částku 37 238,08 Kč, a to nejpozději ke dni [datum], jakožto dni splatnosti poslední splátky úvěru. Pohledávka plynoucí z dodatkované úvěrové smlouvy byla postoupena z původní věřitelky na právní předchůdkyni žalobkyně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků, a to ke dni [datum], což bylo oznámeno žalovanému. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 35 702,91 Kč, přičemž sestávala z nesplacené jistiny ve výši 25 286,67 Kč, nesplaceného úroku ve výši 9 664,44 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 701,80 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů upomínání ve výši 50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně nárokovala vůči žalovanému k úhradě jistinu úvěru v částce 25 286,67 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 286,67 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 61,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 714,44 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 48 Kč a rovněž kapitalizovanou smluvní pokutu za období od [datum] do [datum]) v částce 151,72 Kč. Žalovaný byl vyzván ke splnění svých dluhů před-žalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou mu prostřednictvím právního zástupce právní předchůdkyně žalobkyně2. K výzvě soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů, jakým způsobem původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného a zkoumala jeho schopnost splácet závazky, učinila právní předchůdkyně žalobkyně podání ze dne [datum], jímž sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně nedisponovala platební historií žalovaného, měla k dispozici pouze informaci o celkové proběhnuvší úhradě ve výši 18 884 Kč. Současně právní předchůdkyně žalobkyně daným podáním vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 714,44 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 151,72 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena dle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), spolu s výzvou k vyjádření. Po celou dobu řízení zůstal žalovaný procesně zcela pasivní.4. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo dle ust. § 107a o.s.ř. rozhodnuto o procesním nástupnictví tak, že namísto původní žalobkyně [právnická osoba], IČO: [IČO], bude v řízení na straně žalobkyně pokračováno se společností [Anonymizováno], sídlem [jméno FO] zapsanou v [Anonymizováno]. Soud takto rozhodnul o singulární sukcesi v návaznosti na podání žalobkyně doručené soudu dne [datum], jímž bylo sděleno, že společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], jakožto postupitel, dne [datum] s účinností k témuž dni, uzavřela se společností [Anonymizováno], jakožto postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek, jíž byla mj. postoupena pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, pročež bylo – se souhlasem původního i nového věřitele – navrženo, aby soud připustil vstup [Anonymizováno] do řízení při přijmutí jeho dosavadního stavu, čemuž soud vyhověl.5. Účastníci řízení svým procesním postojem (žalobkyně výslovně v žalobě, žalovaný konkludentně dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.) dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud tak rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutkový stav:6. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. [hodnota] uzavřené dne [datum] vyplývá, že původní věřitelka společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaný ujednali, že věřitel poskytne žalovanému jistinu úvěru v částce 32 500 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet č. [č. účtu] se zápůjční úrokovou sazbou 114,06 %. Celková výše spotřebitelského úvěru činila částku 55 857,12 Kč, přičemž dlužná částka byla splatná formou 12 měsíčních splátek ve výši 4 654,76 Kč splatných vždy k 25. dni měsíce, počínaje [Anonymizováno]. Přílohou úvěrové smlouvy byly Obchodní podmínky původní věřitelky pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách. Pod totožným číslem smlouvy o úvěru č. [hodnota] byl dodatkem ze dne [datum] mezi původní věřitelkou a žalovaným ujednán posun splatnosti předepsaných splátek, kdy poslední splátka měla být uhrazena ke dni [datum].7. Z výpisu z běžného účtu vedeného u [právnická osoba]. se podává přijetí verifikační platby od žalovaného v částce 0,10 Kč dne [datum] a bezhotovostní výplata částky 32 500 Kč odpovídající jistině úvěru dne [datum] ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu].8. Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne [datum] se podává, že na bankovním účtu žalovaného č. [č. účtu] byla evidována platba 32 500 Kč od odesilatele , právnická osoba9. Z předžalobní výzvy původní věřitelky ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl urgován ke splnění svých peněžitých závazků vůči věřiteli, přičemž odeslání výzvy dne [datum] prokazuje podací arch s číslem zásilky [Anonymizováno].10. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze [datum], ve spojení se společným prohlášením o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že [právnická osoba], IČO: [IČO], jakožto postupitel, postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], IČO: [IČO]. Proběhnuvší postoupení pohledávky mající původ v úvěrové smlouvě č. [hodnota] bylo žalovanému oznámeno dopisem původní věřitelky ze dne [datum], o jehož odeslání dne [datum] svědčí podací arch k odeslání zásilky č. [Anonymizováno].11. Z před-žalobní výzvy právního zástupce původní žalobkyně k plnění ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl urgován ke splnění svých peněžitých závazků vůči věřiteli, přičemž odeslání výzvy dne [datum] prokazuje podací arch s číslem zásilky [Anonymizováno].12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze [datum], vč. přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že [právnická osoba], IČO: [IČO], jakožto postupitel, postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na [Anonymizováno], zapsanou v [Anonymizováno], jakožto postupníka. Právní subjektivita nové žalobkyně je dokládána výpisem z [Anonymizováno].13. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé, přičemž provedené důkazy soud hodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).21. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „Zákon č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.22. Podle ust. § 124 Zákona č. 257/2016 Sb. stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.23. Podle ust. § 86 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Podle ust. § 75 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.26. Podle ust. § 76 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.27. Podle ust. § 78 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. Podle odst. 5 povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.28. Podle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.29. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné podáním právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] soud výrokem I. tohoto rozsudku za naplnění podmínek dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil řízení v jeho příslušné části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 714,44 Kč a smluvní pokuty v částce 151,72 Kč. S ohledem na učinění zpětvzetí před zahájením jednání nebyl k danému vyžadován souhlas žalovaného.30. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z., jež byly uzavřeny: (i) mezi [právnická osoba], IČO: [IČO], jakožto postupitelem, a [právnická osoba], IČO: [IČO], jakožto postupníkem, dne [datum] (rámcová smlouva) a dne [datum] (dílčí smlouva), a (ii) mezi [právnická osoba], IČO: [IČO], jakožto postupitelem a [Anonymizováno], zapsanou [Anonymizováno], jakožto postupníkem, dne [datum], z nichž vyplývá postoupení pohledávek majících původ v úvěrové smlouvě č. [hodnota] či v peněžitém plnění poskytnutým v souvislosti s danou smlouvou. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužníkovi bylo postoupení pohledávky oznámeno, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 o.z. poskytnout plnění přímo postupníkovi.31. V dané věci uzavřela původní věřitelka se žalovaným smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. Soud však dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů, k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovaným je neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy porušení povinnosti původní věřitelky jakožto úvěrující k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného jakožto úvěrovaného dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. s sebou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 580 o.z. nese následek neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlédl dle ust. § 588 o.z., a to i bez návrhu žalovaného.32. Vedle shora již odkazované právní úpravy vycházel soud při posouzení věci a dovození neplatnosti úvěrové smlouvy rovněž z relevantní judikatury, a sice právních závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve vztahu následkům nedostatečného prověření úvěruschopnosti úvěrovaného ze strany úvěrujícího, a dále z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021, z nichž se podává povinnost soudu zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tj. i bez výslovné námitky vznesené úvěrovaným.33. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V dané věci žalobkyně po poučení ze strany soudu uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy, z nichž by vyplývalo prověření úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitelka při uzavření smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť nedošlo k náležitému ověření příjmů a výdajů žalovaného jakožto nezbytného předpokladu pro přijetí závěru o možnosti poskytnutí úvěru žalovanému a způsobilosti žalovaného úvěr splácet. Poskytovatel úvěru má přitom povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s tvrzeními žalovaného obsaženými v dokumentech vztahujících se k poskytnutí úvěru, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami, případně jinak tyto relevantně doložil, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. Soud tedy má za prokázané, že původní věřitelka řádně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb.34. V řízení bylo náležitě prokázáno, že žalovanému byla původní věřitelkou poskytnuta částka 32 500 Kč dle úvěrové smlouvy, a to bezhotovostně dne [datum] na účet č. [č. účtu], přičemž dle vlastního tvrzení žalobkyně v podání ze dne [datum] žalovaný uhradil celkem částku 18 884 Kč. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k úhradě částky 13 616 Kč (rovnající se rozdílu poskytnuté částky 32 500 Kč a faktické úhrady žalovaného ve výši 18 884 Kč), kdy daná částka představuje obecně zvláštní formu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 2991 o.z., které je žalovaný povinen vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.35. S ohledem na ustanovení § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 Zákona č. 257/2016 Sb., souladně s právními závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal žalobkyni úroky z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ust. § 87 Zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku.36. Současně platí, že v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni ani právo na zaplacení nároků odvíjejících se od jednotlivých smluvních ujednání či jejich porušení (úroky z úvěru, zákonné úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuta), a proto byly všechny zbývající peněžité nároky uplatněné žalobkyní vůči žalovanému zamítnuty jakožto nedůvodné výrokem III. tohoto rozsudku.37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy sice žalobkyně byla částečně úspěšná, ale její neúspěch uvedený v zamítacím výroku III. byl v celkovém součtu vyšší než úspěch v žalobě, zároveň žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.