29 C 269/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu [datum], domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba].), jež nárok na ni postoupila, poskytla žalované na základě smlouvy č. [hodnota] úvěr. U něj ovšem žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, a proto se žalobkyně obrátila na soud, aby jí byla přiznána částka, kterou žalovaná dosud zůstává dlužna.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že na základě písemné smlouvy č. [hodnota] datované dnem [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout v hotovosti částku [částka]; součástí smlouvy nejsou žádné údaje k poměrům žalované [viz smlouva]. Žalovaná na svůj dluh uhradila dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka] [viz [Anonymizováno] [Anonymizováno] ], co by mělo činit [částka] [viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně]. Původní věřitel uzavřel s žalobkyní [datum] smlouvu, na jejímž základě měl v návaznosti na zaplacení úplaty postoupit pohledávku za žalovanou [viz příloha] na žalobkyni [viz cit. smlouva]. Úplata byla zaplacena [datum] [viz [Anonymizováno] ]. Původní věřitel pak žalovanou informoval o postoupení přípisem z [datum] [viz [Anonymizováno] ].

4. Soud provedl dokazování i dalšími důkazy, nicméně z těchto pro rozhodnutí soudu neplynou žádná další relevantní skutková zjištění.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností [právnická osoba] [Anonymizováno] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva [Anonymizováno] [Anonymizováno] podle § 2390 a násl. o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě společnost žalované přenechala peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalované podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit.

9. S ohledem na změnu v osobě věřitele se soud nicméně musel zabývat otázkou, zda je žalobkyně k uplatnění nároku za žalovanou aktivně legitimována. Postoupení pak bylo prokázáno nejen postupní smlouvou, seznamem pohledávek a dokladem o zaplacení úplaty, nýbrž také notifikací původní věřitelky, co je pro prokázání postoupení zcela postačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně je tedy v řízení aktivně legitimována.

10. Dále se soud zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný produkt splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva, jež je předmětem řízení, je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

11. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti neuvedla ničeho. Absentovala tedy nejen tvrzení, ale také důkazy, byť zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost relevantní dokumenty uchovávat po dobu 5 let. S ohledem na právní domněnku dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nezbytné, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal.

12. O příslušná procesní poučení stran nedostatků posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjdeli v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaná strana buduje obranu proti uplatněnému nároku.

13. Ustanovení § 118a o. s. ř. ovšem upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). [adresa] spravedlivého procesu ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]).

14. K poučovací povinnosti podle ustanovení § 118a o. s. ř. je soud povinen na nařízeném jednání a že žalobkyně se svou nepřítomností na nařízeném jednání práva na to, aby jí bylo takové poučení soudem poskytnuto, vzdala, a že z ustanovení § 114 o. s. ř. (ani z § 114a o. s. ř.) nevyplývá, že by měl soud vyzývat účastníka k doplnění neúplných tvrzení. Pro úplnost lze dodat, že ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř. bylo naplněno, neboť o žalobě soud rozhodl při prvním jednání, a nelze přijmout výklad, že jednání má být připraveno tak, aby žalobě mohlo být vyhověno při jediném jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

15. Úvaha o nutnosti předchozího poučení zcela opomíjí povinnost účastníka být na jednání připraven, jakož i na skutečnost, že se v případě posuzování úvěruschopnosti nejedná o náhodnou výzvu soudu, nýbrž o takřka soustavnou činnost soudu vyplývající z požadavků evropské legislativy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), jež ovšem není mechanickým postupem, ale v poměrech každé jednotlivé věci reaguje na zjištění skutkový stav (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nejde navíc přehlížet, že výzva k doplnění tvrzení před jednáním je pak toliko vytvářením dalších nákladů, neboť příslušná tvrzení a označení důkazů mohou být do řízení vnesena přímo při prvním jednání a vede ke quasidokazování před jednáním, jež má být těžištěm řízení. Dokazování provádí soud zásadně při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.) a začasté může teprve po provedení dokazování učinit závěr o tom, že je poučení potřeba (srov. rozsudek Nevyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tak je tomu i v projednávaném případě, kde u jednání z důkazů vyplynulo neunesení procesních břemen a nutnost žalobkyni poučit. Ryze spekulativní je pak úvaha o tom, že by poučení účastníka až při jednání vedlo k nutnosti odročení, neboť žalobkyni [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] musí být známy nedostatky [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž k jednání má být připravena bez toho, aby [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] věci obdržela zvláštní poučení před jednáním (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Nejsou tedy dány důvody k tomu, aby žalobkyně byla poučena předem, jednání bylo odročeno a soud deformoval rovnost zbraní tím, aby žalobkyni poskytoval další prostor a možnosti k unesení procesních břemen.

16. Soudu je znám doktrinální názor ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]), který poučovací povinnost při jednání staví do protikladu se zásadou rozhodnutí při jediném jednání, když rozvíjí úvahu, že absence výzvy značí „nedůslednou přípravu“ soudu a že bez předchozí výzvy účastník nebude schopen na poučení reagovat, a proto nebude možné rozhodnout při jediném jednání. Závěry doktríny se ovšem v projednávané věci neprosadí, neboť o nedůslednosti či nemožnosti věc rozhodnout při jediném jednání nelze hovořit. Žalující se jednání nezúčastnil a úvahy o tom, co by následovalo, pokud by obdržel předchozí poučení nebo na jednání dorazil, jsou ryze spekulativní, stavící na nejisté (a navíc již zjevně nenastalé) skutečnosti. Nelze navíc přehlížet, že doktrinální názor je v tomto případě určitou úvahou a polemikou s citovanou judikaturou, jež naopak nic takového nepožaduje.

17. Jinými slovy, soud v souladu se zákonem vyčkal s poučením na jednání a byla to žalobkyně, kdo se rozhodl jednání nezúčastnit, čímž si způsobila, že nemohla být o neunesení procesních břemen soudem při jednání poučena, čímž se o adresné poučení připravila.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je smlouva č. [hodnota] absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně vůči žalované je třeba posoudit v režimu zvláštního bezdůvodného obohacení dle zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

19. Z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku [částka], přičemž žalovaná na ni uhradila [částka] (soud vyšel z tvrzení žalobkyně, byť z dokazování vyplynula úhrada [částka]). Zůstává proto dlužna částku [částka], kterou žalovaná dluží dosud, a proto k úhradě této částky soud žalovanou zavázal svým rozhodnutím.

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky [částka] coby [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Na jakékoliv další dodatečné platby plynoucí ze smlouvy nárok nevznikl. Úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Žalované svědčilo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu [Anonymizováno] % z jejich celkové výše, nicméně soud žádné takové náklady nezjistil.