Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 667 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 6 327 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 994 Kč od 25. 4. 2024 do 7. 2. 2025, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 327 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 4 667 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 10 994 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne 22. 1. 2024 Smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla téhož dne žalovanému částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal vrátit částku spolu poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč ve třech měsíčních splátkách po 5 333 Kč. Úrok nebyl sjednán. Smlouva byla uzavřena ve formě dálkové komunikace. Žalovaný se dostal do prodlení, kdy na dluh uhradil pouze 5 333 Kč. Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny také neuhrazenou část poplatku v celkové výši 10 994 Kč a úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 30. 1. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.
3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně výslovně uvedla, že nedoplňuje žádná tvrzení.
4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne 22. 1. 2024 uzavřeli smlouvu, na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 10 000 Kč (smlouva, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve 3měsíčních splátkách po 5 333 Kč. Na dluh uhradil žalovaný celkem 5 333 Kč (výpis). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě (výzva z 30. 10. 2024, podací lístek).
5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc ta, aby ji učil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat i úroky.
6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.
7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru/zápůjčky nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného výslovně nedotvrdila žádné skutečnosti a sama navrhla posouzení vztahu s žalovaným jako bezdůvodné obohacení. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 5 333 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu dluhu bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 4 667 Kč. S ohledem na novou judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. od uplynutí lhůty k zaplacení dle prokazatelně odeslané výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2025, neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době odeslání výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy zamítnut, a to včetně úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala ve vyšším procentu, než vyplývá z nařízení vlády č. 351/1993 Sb. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť podíl úspěchu žalobkyně ve věci byl menší než její neúspěch a žalovanému žádné náklady nevznikly.