Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 669,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 89 669,12 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 50 229,33 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 4 705,49 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 8 299,34 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 136 510,45 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 139 898,45 Kč od 22. 2. 2025 do 18. 6. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 229,33 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 89 669,12 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 139 898,45 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) s žalovaným uzavřela dne 12. 12. 2022 Smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 150 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 10. 2024. Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny ve výši 136 510,45 Kč, také poplatky ve výši 3 388 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 299,34 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 705,49 Kč a úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 3. 6. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 50m o. s. ř.
3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně doplnila, že předchůdkyně vycházela z informací od žalovaného, a dále dostupných databází a insolvenčního rejstříku. Příjem žalovaného činil dle jeho sdělení 17 147 Kč a celkové příjmy domácnosti byly 35 000 Kč. Dále uvedl, že nemá jiný úvěr ani vyživovací povinnost. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na dluh uhradil celkem 60 330,88 Kč.
4. U jednání soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne 12. 12. 2022 smlouvu, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 150 000 Kč (smlouva, výpis z úvěrového účtu). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 248,74 Kč včetně pojištění. Před uzavřením smlouvy měl žalovaný příjem ve výši 17 147 Kč (potvrzení zaměstnavatele). Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě (oznámení o zesplatnění, výzva z 3. 6. 2025, podací lístek).
5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba].[IČO] IČO, , jako postupníkem a žalobkyní. Z přílohy vyplývá, že byla na žalobkyni postoupena i pohledávka za žalovaným pod č. [hodnota]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 2. 2025, o jehož odeslání svědčí poštovní podací lístek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.
6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.
8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně po je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (např. 29 ICdo 3/2021) je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že předchůdkyně vycházela z údajů od žalovaného, a zkoumání různých registrů. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že prokázán byl pouze příjem žalovaného za poslední 3 měsíce ve výši 17 147 Kč. U dalších důležitých informací se poskytovatelka se spokojila pouze s tvrzením žalovaného, aniž by si jeho tvrzení řádně ověřila, a to se týkalo především výdajů, které nebyly zjišťovány vůbec. Takový postup považuje soud za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 150 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 60 330,88 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 89 669,12 Kč. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 573 a 1970 o. z. od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 3. 6. 2025, neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o. s. ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žalobkyni žádné náklady řízení, neboť její úspěch ve věci byl menší než neúspěch a žalovanému zároveň žádné náklady nevznikly.