Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 3 714 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 5. 10. 2024 do 23. 1. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení 1 176,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 17 714 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) s žalovaným uzavřela dne 4. 6. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 5. 10. 2024. Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč také smluvní úrok ve výši 3 714 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 15. 1. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 50m o. s. ř.
3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení a prokázání, jak poskytovatelka před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně doplnila, že předchůdkyně vycházela z informací od žalovaného, a dále dostupných externích a interních databází a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že doklady ke zkoumání úvěruschopnosti nemá.
4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne 4. 6. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 14 000 Kč (smlouva, obchodní podmínky, výpis z účtu). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách spolu úrokem ve výši 80 % ročně. Příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ničím prokázány. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě (výzva z 15. 1. 2025, podací lístek).
5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba] [IČO] IČO, a žalobkyní. Postoupení vyplývá z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě, a to konkrétně na řádku č. [hodnota]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2024, o jehož odeslání svědčí poštovní podací lístek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.
6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.
8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně po je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (např. 29 ICdo 3/2021) je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že předchůdkyně vycházela z údajů od žalovaného, a zkoumání různých registrů. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že prověřování úvěruschopnosti nebylo řádné, neboť poskytovatelka se spokojila pouze s tvrzením žalovaného, aniž by si jeho tvrzení řádně ověřila, a to se týkalo jako příjmů, tak i výdajů, což je dle soudu zcela nedostatečné. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 14 000 Kč. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 14 000 Kč. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 573 a 1970 o. z. od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 15. 1. 2025, neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o. s. ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 176,75 Kč, přičemž tato částka představuje 45 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 714 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobce opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 176,75 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní dle ustanovení § 160 o. s. ř.