9 C 142/2023

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a [jméno FO] jakožto nedostatečně identifikovaného vlastníka s podílem o velikosti id. ½ každého z nich ve vztahu k pozemkům parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], zapsaným u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [jméno FO], na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa]. Žalobu směřoval vůči neznámým dědicům [jméno FO], případně vůči této osobě. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedl, že reálně na předmětných nemovitostech hospodařil pouze on, přičemž zároveň nesl veškeré povinnosti vlastníka, a to mj. i povinnosti k dani z nemovitých věcí. Žalobce se snažil, obdobně jako místně příslušný katastrální úřad, učinit vše, aby spoluvlastníka a jeho případné dědice dohledal a kontaktoval, avšak tato snaha nebyla úspěšná. Žalobce i nadále měl zájem nemovitosti aktivně užívat, reálně s nimi nakládat a hospodařit s nimi a udržovat je. Bez vyřešení spoluvlastnických vztahů však podle přesvědčení žalobce nebylo možné prakticky řešit všechny záležitosti ohledně uvedených nemovitostí. Žalobce neměl zájem setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, který o nemovitosti dlouhodobě neprojevoval žádný zájem, neboť skutečnost, že nemovitosti mají neznámého spoluvlastníka, brání řádnému užívání a udržování věci. Vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti dohodou podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), nebylo možné s ohledem na nemožnost reálně dohledat a kontaktovat nedostatečně identifikovaného spoluvlastníka, žalovaného [jméno FO]. Zároveň podle žalobce nebylo možné ani uvažovat o reálném rozdělení věci ani o jiném efektivním nakládání s nemovitostí by podle žalobce nebylo možné a ani účelné. Žalobce tedy v souladu s § 1140 odst.

2 NOZ navrhoval zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem tak, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu žalovanému určenou na základě znaleckého posudku.2. V průběhu tohoto řízení soud zjišťoval identifikaci nedostatečně identifikovaného vlastníka [jméno FO], přičemž v žalobě se takto domáhal rozhodnutí proti případným neznámým dědicům [jméno FO]. Soud také v rámci tohoto řízení s ohledem na jeho ekonomiku zadal vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění obvyklé ceny předmětných nemovitostí.

3. Následně bylo soudem zjištěno, že [jméno FO], narozený [datum], zemřel dne [datum], když jeho poslední známé bydliště bylo na adrese [adresa], [adresa]. Usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] soud přerušil řízení od skončení dědického řízení (dodatečného projednání dědictví) po zemřelém [jméno FO] vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě výsledků dědického řízení pak soud rozhodl o tom, že do řízení na straně žalovaných vstupují dědicové [jméno FO], tedy shora uvedení žalovaní.

4. Žalovaným byla řádně doručena žaloba, přičemž tito se fakticky ztotožnili s žalobou v tom smyslu, že požadovali, aby bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a požadovali, aby jim byl vyplacen vypořádací podíl podle rozsahu jejich dědického podílu ve vztahu k předmětným nemovitostem, respektive k podílu na předmětných nemovitostech o velikosti id. ½.

5. Soud nařídil jednání na den [datum], k němuž se dostavili řádně předvolaní žalovaní (3. žalovaná pak i jako zástupkyně 2. žalovaného). K jednání se nedostavil ani žalobce, ani jeho zástupce a soud ani neevidoval omluvu z nařízeného jednání. Soud postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, když vyšel pouze z tvrzení a důkazů žalobce a žalovaných a primárně z nesporných tvrzení účastníků.

6. Na základě předložených důkazů a tvrzení účastníků učinil soud ve věci tato jednoznačná a nezpochybnitelná skutková zjištění, která pak především spočívala v tom, že z výpisu z KN ve vztahu k LV č. [hodnota] soud bezpečně zjistil, že žalobce a zemřelý [jméno FO] byli (jsou) vedeni jako podíloví spoluvlastníci předmětných pozemků par. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], každý s podílem o velikosti id. ½. Ze znaleckého posudku č. [RČ] (402/2023) ze dne [datum], který vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem stanovení obvyklé ceny nemovitostí, a to pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č 1331 zapsaných na LV č. [hodnota] v obci [adresa], k.ú. [adresa] vedeného u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [jméno FO], soud zjistil, že hodnota těchto pozemků činí [částka]. Dále z usnesení Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že v rámci dědického řízení (dodatečného projednání dědictví) po zemřelém [jméno FO] byla schválena dohoda zákonných dědiců ve vztahu k [Jméno žalované A], [Jméno žalované B] a [Jméno zmočněnkyně A], tedy současným žalovaným, kdy ve vztahu k předmětným pozemkům byla obecná cena id. ½ těchto pozemků stanovena právě podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka] s tím, že [Anonymizováno] této poloviny vlastní 1. žalovaný [Jméno žalované A], kdy podílovými spoluvlastníky, respektive vlastníky ve vztahu ideální [Anonymizováno] jsou pak 2. žalovaný [Jméno žalované B] a 3. žalovaná [Jméno zmočněnkyně A].

7. Pokud šlo o další listinné důkazy založené do spisu ze strany žalobce, pak tyto byly z jeho strany založeny pro podporu jeho procesního postupu ve vztahu k nedostatečně identifikovanému vlastníku nemovitých věcí zapsanému v katastru nemovitostí a tyto důkazy tak nebyly pro samotné rozhodnutí zdejšího soudu nijak podstatné, jestliže soud postup žalobce považoval za zcela souladný s procesními předpisy. Jednalo se pak o výpis z KN, sdělení Ministerstva zemědělství ([Anonymizováno] spolu s dalšími přílohami ([Anonymizováno], výpočet výměr parcel ([Anonymizováno], záznam podrobného měření změn [Anonymizováno]) a sdělení příslušného katastrálního úřadu, výpis z KN ([Anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum] a rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum]. Soud tyto důkazy nijak nehodnotil ve vztahu k předmětu řízení.

8. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobci, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobců, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

9. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, kdy z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat s tím, že podstatné bylo, že to byl a je právě žalobce, kdo dlouhodobě hospodaří na předmětných pozemcích, má zájem o jejich vlastnictví a zároveň bylo důležité také to, že žalovaní s podanou žalobou souhlasili, tedy ztotožnili se s návrhem na zrušení a vypořádání předmětných nemovitostí – pozemků. Zároveň při takovém zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání pozemků do výlučného vlastnictví žalobce měli žalovaní nárok na vypořádací podíl z hlediska jejich dědické dohody schválené usnesením Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka], kdy v rámci dědického řízení (dodatečného projednání dědictví) po zemřelém [jméno FO] byla schválena dohoda zákonných dědiců ve vztahu k [Jméno žalované A], [Jméno žalované B] a [Jméno zmočněnkyně A], tedy současným žalovaným, kdy ve vztahu k předmětným pozemkům byla obecná cena id. ½ těchto pozemků stanovena právě podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka] s tím, že [Anonymizováno] této poloviny vlastní 1. žalovaný [Jméno žalované A], kdy podílovými spoluvlastníky, respektive vlastníky ve vztahu ideální [Anonymizováno] jsou pak 2. žalovaný [Jméno žalované B] a 3. žalovaná [Jméno zmočněnkyně A], tedy 1. žalovanému náležela částka ve výši [částka] a 2. a 3. žalované náležela každému částka na vypořádacím podílu ve výši [částka].

10. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k nároku , Anonymizováno12. Ve smyslu § 1143 NOZ platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodně o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1142 odst. 1 NOZ jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.13. Podle § 1144 odst. 1 NOZ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 odst. 1 NOZ pak platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.14. Při právním posouzení věci soud použil tedy na právní poměry účastníků týkající se věcných práv úpravu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví právě podle shora citovaného § 1143 NOZ.15. Jelikož rozdělení věci není podle přesvědčení soudu dobře možné, zabýval se soud předpoklady přikázání věci některému ze spoluvlastníků podle § 1147 NOZ. Žalobce měl reálný zájem o vlastnictví předmětných nemovitostí a žalovaní s takovým uspořádáním vztahů souhlasili. Za tohoto stavu pak soud vyšel ze závěru, že žalobce splňuje subjektivní předpoklady pro přikázání předmětných nemovitostí – pozemků do jeho výlučného vlastnictví, když žalobce nadále nechtěl setrvávat v podílovém spoluvlastnictví, a proto přistoupil ke zrušení podílového spoluvlastnictví ve smyslu § 1143 NOZ a podle § 1147 NOZ pak přikázal předmětné pozemky do výlučného vlastnictví žalobce, zároveň pak také rozhodl o tom, že žalovaným náleží vypořádací podíl ve výši[Anonymizováno] [částka] ve vztahu k 1. žalovanému a ve výši [částka] každému z nich ve vztahu k 2. a 3. žalované. Lhůta k zaplacení vypořádacích podílů pak byla stanovena v délce patnácti dnů podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ. (výrok I., II. a III.)17. O náhradě nákladů pak soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť v dané věci se jedná o tzv. řízení svou povahou iudicium duplex, kdy za takového stavu a s přihlédnutím k již ustálené praxi nenáleží žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. (výrok IV.)