9 C 164/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši [částka] spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z titulu dluhu z poskytnutých úvěrů žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že nejprve dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , Smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byl i předpis splátek pro žalovaného zvolenou variantu úvěru (dále jen "Smlouva"). Na jejím základě žalovaný při podpisu Smlouvy převzal finanční obnos ve výši [částka] v místě jeho bydliště a toto potvrdil podpisem Smlouvy. V souladu se Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši [částka] v [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], kdy poslední splátka měla být uhrazena žalovaným k datu [datum]. Žalovaný řádně nehradil splátky, naposled uhradil částku [částka] k datu [datum] a celkově dlužil [částka] odpovídající jistině ve výši [částka], úroku ve výši [částka], poplatku za úvěr ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a úhradě za hotovostní splátky ve výši [částka]. Dále žalovaný uzavřel se stejným právním předchůdcem již k datu [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a dále souhrnným poplatkem ve výši [částka]. Celkově měl žalovaný vrátit částku [částka] v [Anonymizováno] splátkách po [částka]. Žalovaný řádně úvěr nesplácel a dlužil tak na jistině úvěru [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru [částka], v dlužné částce za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy [částka], za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka] a úhradě za hotovostní splátky [částka]. Zároveň pak žalobkyně požadovala po žalovaném i částku ve výši [částka] sjednané smluvní pokutě. Žalovaný výše uvedené částky nevrátil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Obě pohledávky za žalovaným pak byly postoupeny na žalobkyni na základě platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum].

3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z tohoto jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

4. Soud tak postupoval v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.

5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění: právní předchůdce žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně k datu [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl žalovaný vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a dále souhrnným poplatkem ve výši [částka]. Celkově měl žalovaný vrátit částku [částka] v [Anonymizováno] splátkách po [částka]. Žalovaný řádně úvěr nesplácel a dlužil tak na jistině úvěru [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru [částka], v dlužné částce za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy [částka], za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka] a úhradě za hotovostní splátky [částka]. Zároveň pak žalobkyně požadovala po žalovaném i částku ve výši [částka] sjednané smluvní pokutě. Dále právní předchůdce žalobkyně dne [datum] uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byl i předpis splátek pro žalovaného zvolenou variantu úvěru (dále jen "Smlouva"). Na jejím základě žalovaný při podpisu Smlouvy převzal finanční obnos ve výši [částka] v místě jeho bydliště a toto potvrdil podpisem Smlouvy. V souladu se Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši [částka] v [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], kdy poslední splátka měla být uhrazena žalovaným k datu [datum]. Žalovaný řádně nehradil splátky, naposled uhradil částku [částka] k datu [datum] a celkově dlužil [částka] odpovídající jistině ve výši [částka], úroku ve výši [částka], poplatku za úvěr ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a úhradě za hotovostní splátky ve výši [částka]. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobkyně zjišťována v obou případech z čestného prohlášení žalovaného, podkladů ohledně majetkových poměrů žalovaného a nákladů na domácnost, jakož i z pracovní smlouvy, dohody o změně pracovní smlouvy na pracovní poměr na dobu neurčitou a výplatních lístků. Oba úvěry pak byly žalovanému poskytnuty na základě žádostí žalovaného ze dne [datum] a [datum]. Uvedené skutečnosti pak měl soud za bezpečně zjištěné a prokázané z uvedených listinných důkazů, kterým tedy žalovaný neodporoval a nezpochybnil jejich věrohodnost a pravost. Žalovaný výše uvedené částky nevrátil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Obě pohledávky za žalovaným pak byly postoupeny na žalobkyni na základě platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne [datum].

6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.

7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Pro rozhodnutí soudu bylo podstatné, že bylo možné učinit bezpečný závěr o tom, že žalovanému byly poskytnuty úvěry ve výši [částka] a [částka] a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky, avšak neučinil tak, řádně poskytnuté úvěry nesplácel a prokazatelně dlužil žalobou požadované částky. Rovněž bylo bezpečně zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly řádně postoupeny na žalobkyni.

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem [Anonymizováno] soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na uzavřené Smlouvy bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily fakticky provedené dotazy ve vztahu k žalovanému v rámci dostupných databází [Anonymizováno], zároveň měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, stejně tak i další podklady ke zjištění příjmů a výdajů domácnosti žalovaného. V samotné úvěrové smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši [částka] a [částka] poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěry, které byly žalovanému poskytnuty, mu budou na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vráceny.

12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.

13. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Ve vztahu k požadovaným částkám soud tyto posuzoval mj. podle § 122 odst. 1 ZSÚ, kdy podle uvedeného ustanovení platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.

19. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ.

20. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky smluv a právnímu předchůdci žalobkyně, respektive žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu z úvěrových smluv. Žalovaný tak dlužil částku v celkové výši částku ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši [Anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částku ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši [Anonymizováno] z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobkyně, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. (výrok I.)

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], v odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty ve výši [částka], tj. [částka], když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 4 úkony právní služby tj. [částka] (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum]), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po [částka], tj. [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum]). Odměna zástupce žalobkyně a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ v částce [částka]. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí [částka]. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)