Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

9 C 165/2024

Soud: Okresní soud v Uherském HradištiDatum rozhodnutí: 18. 10. 2024Č. j.: 9 C 165/2024-24Předseda senátu: Mgr. Michal TománekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 20. 12. 2024Předmět řízení: 25.290 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSUH:2024:9.C.165.2024.1
pracovněprávní vztahysmlouva pracovní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (31) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 290 Kč spolu s úrokem ve výši 8 % ročně za dobu od 15. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 933,26 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 21. 6. 2024 domáhal rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit mu částku ve výši 25 290 Kč spolu s úrokem ve výši 8 % ročně za dobu od 15. 4. 2022 do zaplacení z titulu dlužné mzdy za březen 2022. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že byl u žalovaného zaměstnán do konce března 2022 s tím, že žalovaný se mu zavázal uhradit částku ve výši 25 290 Kč do 14. 4. 2022 na základě faktury č. [hodnota] s tím že tato částka žalobci nebyla ze strany žalovaného uhrazena a žalobce ukončil u žalovaného pracovní poměr k datu 31. 3. 2022. Žalobce žalovaného opakovaně vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 25 290 Kč, a to i prostřednictvím emailu ze dne 12. 2. 2024, avšak žalovaný mu nic neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v podání ze dne 16. 8. 2024, v němž vyjádřil jednoznačný nesouhlas s podanou žalobou, když neuznal nárok žalovaného. Žalovaný namítal zmatečnost podané žaloby. Žalovaný namítal, že nikdy nebyl zaměstnavatelem žalobce a nikdy mu tedy nedlužil žádnou mzdu a stejně tak ani nemohlo logicky dojít k ukončení pracovního poměru. Žalobce vždy vystupoval jako podnikatel (OSVČ, stejně jako žalovaný) a veškerá spolupráce probíhala v režimu obchodněprávního vztahu, nikoliv pracovněprávního. Ostatně žalobce uváděl i IČO v samotné žalobě u své osoby. Dále zejména uvedl, že v březnu 2022 realizoval několik zakázek pro zákazníky, kdy využil mimo jiné jako subdodavatele i žalobce, v tomto případě pak šlo o zakázku spočívající v montáži stabilního hasícího zařízení (SHZ) pro společnost [právnická osoba] Žalobce práce částečně prováděl, nicméně dne 2. 4. 2022 na stavbu nedorazil, kdy jeho výmluva byla, že „mu napršelo do bot“, následně jsem se od jeho kolegy dozvěděl, že se zkrátka opili a nebyl schopen dorazit. V daném týdnu se měly montážní práce dokončovat. Dne 4. 4. 2024 byla dohodnuta schůzka na místě stavby i se zástupcem společnosti [právnická osoba] s tím, že proběhne kontrola díla. Ani na tuto schůzku však žalobce nedorazil. Při kontrole bylo zjištěno, že části díla, které žalobce prováděl, byly provedeny chybně, kdy bylo zjištěno, že potrubí bylo namontováno jinak, než plynulo z projektové dokumentace. O tomto byl sepsán předávací protokol. Žalobce vlastní pochybení následně negoval a odmítl cokoliv opravovat. Žalovaný pak nesl náklady na odstranění vadně provedeného díla a jeho řádného dokončení ve výši cca 90 000 Kč. Žalovaný uhradil i přes uvedené skutečnosti uhradil žalobci celkově na zálohových platbách částku ve výši 25 143 Kč. Žalovaný nikdy od žalobce ani neobdržel fakturu č. [hodnota]. Jakýkoliv další nárok uplatněný považoval žalovaný za zcela nepřijatelný, když ještě také namítal, že z žaloby naprosto neplyne, z jakého důvodu žalobce vystavil žalobce uvedenou fakturu, co má tato obsahovat, co bylo předmětem díla, jaké dílo a v jakém rozsahu žalobce měl provést, zda dílo bylo řádně dokončeno a předáno.

3. Žalobce se pak již k této procesní obraně žalovaného nevyjádřil, přičemž se nedostavil ani k prvnímu jednání konanému dne 18. 10. 2024, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno dne 14. 10. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), kdy naopak se k jednání dostavil žalovaný, který i nadále trval na zamítnutí žaloby.

4. Zcela jistě nic nebránilo žalobci, kterému bylo předvolání k jednání doručeno dne 14. 10. 2024 do datové schránky, omluvit se z nařízeného prvního jednání soudu a případně požádat i o jeho odročení a uvést důvody pro takový postup soudu. Soud by pak musel z hlediska dikce ustanovení § 101 odst. 3 OSŘ posuzovat důležitost a důvodnost omluvy a žádosti o odročení, přičemž by zcela jistě musel přihlížet ke všem okolnostem projednávané věci. Toto se však nestalo, žalobce se k datu jednání, ani později, z jednání neomluvil, nepožádal o jeho odročení a soud tak měl za to, že nebylo rozumného důvodu jednání odročovat, neboť by takovým postupem podle jeho názoru nepostupoval ekonomicky a svým způsobem by „stranil“ žalobci. Soud tedy s ohledem na absenci jakékoliv omluvy žalobce či jeho žádosti o odročení jednání věc projednal v nepřítomnosti žalobce ve smyslu § 101 odst. 3 OSŘ. Soud pak musel zdůraznit, že s žalobcem komunikoval i telefonicky, když jej upozorňoval, že mu jakákoliv podání a písemnosti bude doručovat do jeho datové schránky. Zároveň pak byl žalobce kontaktován telefonicky opakovaně ve dnech 4. 10. 2024 a 15. 10. 2024, avšak v obou případech neúspěšně, když žalobce hovor nepřijal a ani následně na zmeškaný hovor nereagoval.

5. Soud pak zároveň musel konstatovat, že bylo pouze věcí žalobce, že se jednání dne 18. 10. 2024 neúčastnil, případně nezajistil účast při jednání jakékoliv jím zmocněné osoby, neboť minimálně se tak zbavil možnosti být řádně poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 OSŘ o povinnosti doplnit tvrzení a rovněž doplnit důkazy k prokázání určitých žalobních tvrzení. Toto se především týkalo stěžejní otázky prokázání vlastního uplatněného nároku ve vztahu k tvrzení, že tento nárok vyplýval z pracovněprávního vztahu účastníků, když žalobce soudu předložil pouze jeden listinný důkaz, a to fakturu č. [hodnota], aniž by však fakticky předložil jím uváděné výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 25 290 Kč. Zároveň pak mohl a měl reagovat i na procesní obranu žalovaného, což také neučinil a nemohl tak z důvodu jeho vlastní pasivity učinit i při jednání soudu. Stejně tak nemohl být žalobce poučen o nutnosti prokázat, že pokud šlo o žalovanou částku, pak tato mu skutečně náležela a z jakého důvodu, kdy by bylo třeba i v tomto směru ještě řádně doplňovat vlastní tvrzení. Soud zdůrazňuje, že těžiště poučování soudu a splnění povinnosti soudem poučit účastníka podle § 118a OSŘ, pakliže se toto jeví jako nutné, jednoznačně leží v jednání, o čemž ostatně nemůže být pochyb, a to i s ohledem na znění úvodů obou odst. 1 i 3 citovaného ustanovení, kdy je v nich uvedeno „Ukáže-li se v průběhu jednání“, respektive „Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání“, kdy z hlediska jazykového výkladu a rovněž z pohledu ustálené rozhodovací praxe je třeba dovodit, že poučovací povinnost by měla být splněna soudem při jednání, nikoliv mimo jednání. Soud tak při tomto prvním jednání poskytl i poučení ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ o nastalé koncentraci řízení, o následcích koncentrace řízení a rovněž o výjimkách z koncentrace řízení, kdy zároveň nebylo důvodu poskytovat poučení žalovanému stran případné povinnosti doplnit tvrzení či důkazy v rámci jím učiněné procesní obrany.

6. Soud po provedeném dokazování vzal za prokázaná následující skutková zjištění, která učinil z jednotlivých listinných důkazů předložených ze strany žalobce a žalovaného.

7. Tak z faktury č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2022 s datem splatnosti 14. 4. 2022 soud zjistil, že tato byla vystavená žalobcem jakožto dodavatelem, přičemž žalobce se identifikoval i jeho identifikačním číslem (IČO) [Anonymizováno]. Jako odběratel byl pak uveden žalovaný. Faktura byla vystavena na částku 25 290 Kč bez DPH, když žalobce DPH neúčtoval. Z faktury bylo zjištěno, že platba faktury měla být provedena bankovním převodem na uvedený účet č. [č. účtu]. Na faktuře pak nebyl ani uveden důvod vystavení faktury, ani nebylo z faktury zřejmé, že by tato byla převzata, respektive doručena žalovanému.

8. Dále soud provedl k důkazu reklamační protokol [právnická osoba], z něhož soud zjistil, že se jedná se o reklamační protokol adresovaný žalovanému [jméno FO], přičemž se jedná o reklamaci ze dne 5. 4. 2022 s tím, že je návrh na řešení reklamace oprava. Konkrétně pak v tomto reklamačním protokolu bylo uvedeno:„Reklamované služby: Montáž SHZPřesný popis závady: Reklamuji vašimi montéry [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] provedenou práci. Vaši montéři nevykonaly práci dle výkresové dokumentace, tudíž jsme se dostali do kolize s odpadním potrubím, el. žlaby, VZT. Žádám Vás tímto o nápravu vzniklé situace v nejbližší době. Pokud tak neprovedete, bude opraveno našimi montéry, rozsah prací a uvedení montáže do skutečného stavu dle výkresové dokumentace zabere našim montérům cca 2 týdny práce v částce cca 90 tisíc korun. Prosím o vyjádření k dané situaci co nejdříve.Děkuji.S pozdravem[jméno FO] – jednatelDatum sepsání protokolu: 5. 4. 2022“

9. Dále soud k důkazu provedl žalovaným předkládaná jednotlivá potvrzení o odchozí platbě (úhradě), když se tedy jednalo o potvrzení o odchozí úhradě vystavená dne 5. 8. 2024.

10. Tak z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 5. 8. 2024 vystaveného bankou [právnická osoba] zjistil, že žalovaný poukázal dne 11. 3. 2022 ve prospěch účtu žalovaného č. [č. účtu] částku 5 000 Kč z jeho běžného účtu č. [č. účtu].

11. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 5. 8. 2024 vystaveného bankou [právnická osoba] měl soud za prokázané, že žalovaný dne 25. 3. 2022 poukázal částku 1 800 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. [č. účtu] z běžného účtu č. [č. účtu].

12. Z dalšího potvrzení o odchozí úhradě ze dne 5. 8. 2024 vystaveného bankou [právnická osoba]. pak měl soud za bezpečně zjištěné, že žalovaný dne 28. 3. 2022 poukázal ve prospěch účtu žalovaného částku 5 400 Kč.

13. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 5. 8. 2024 pak soud dále zjistil, že žalovaný dne 1. 4. 2022 poukázal opět ve prospěch účtu žalobce částku ve výši 10 000 Kč z běžného účtu č. [č. účtu].

14. Konečně z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 5. 8. 2024 vystaveného bankou [právnická osoba]. mohl soud zjistit, že žalovaný pak dne 5. 4. 2022 poukázal opět ve prospěch účtu žalovaného č. [č. účtu] z běžného účtu č. [č. účtu] částku 2 943 Kč.

15. K těmto platbám pak žalovaný uvedl, že se jednalo o zálohové platby žalobci, přičemž celková výše těchto plateb byla 25 143 Kč.

16. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

17. Na základě shora uvedeného dokazování měl soud za bezpečně zjištěné a mohl také učinit skutkový závěr o tom, že žalobce s dalšími osobami pro žalovaného prováděl dohodnutou zakázku Montáž SHZ u společnosti [právnická osoba], přičemž žalovaný žalobci za provedení této zakázky zaplatil zálohově celkem částku ve výši 25 143 Kč, když poslední platba byla žalovaným ve prospěch účtu žalobce provedena dne 5. 4. 2022 ve výši 2 943 Kč. Provedené práce (dílo) byly reklamovány právě dne 5. 4. 2022, když z reklamačního protokolu ze dne 5. 4. 2022 mohl soud bezpečně zjistit, že dílo nebylo zhotoveno v souladu s projektovou dokumentací s tím, že toto dílo bylo zhotoveno mj. právě i žalobcem a objednatel [právnická osoba] navrhl řešení v provedení oprav. Žalobce dne 31. 3. 2022 vystavil fakturu znějící na částku 25 290 Kč ve vztahu k žalovanému jako odběrateli s tím, že žalobce byl identifikován jako OSVČ pod IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0]. Platba faktury měla být provedena bankovním převodem na účet č. [č. účtu]. Na faktuře pak nebyl ani uveden důvod vystavení faktury, ani nebylo z faktury zřejmé, že by tato byla převzata, respektive doručena žalovanému.

18. Soud v tomto řízení však neměl fakticky za prokázané, že by snad žalobce pro žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy či dohody o provedení práce či o pracovní činnosti. Stejně tak nebylo prokázáno, že by tedy mohlo dojít k ukončení pracovněprávního vztahu mezi účastníky k datu 31. 3. 2022, jak žalobce uváděl v žalobě. Žalobce pak ani neprokázal, že by vystavenou fakturu ze dne 31. 3. 2022 řádně doručil žalovanému a zároveň ani neprokázal důvod vystavení této faktury, když naopak bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný mu uhradil za práci subdodavatele částku ve výši 25 143 Kč, aniž by pak po něm požadoval jakoukoliv náhradu s ohledem na nekvalitně poskytnuté služby, když prováděné dílo – Montáž SHZ pro u společnost [právnická osoba] bylo dne 5. 4. 2022 reklamováno a žalovaný byl nucen provést na své náklady opravu v souladu s požadavky objednatele a především v souladu s projektovou (výkresovou) dokumentací.

19. Žalobce tak podle názoru soud neprokázal důvodnost požadované částky ve výši 25 290 Kč, když ani neprokázal, za co konkrétně tuto částku po žalovaném požadoval, přičemž zároveň bylo vyvráceno, že by snad žalovaný žalobci ničeho za prováděné práce neuhradil, když jím prováděné platby ještě předcházely datu vydání faktury č. [hodnota] a soud nepochyboval o věrohodnosti a pravosti předkládaných důkazů ze strany žalovaného, stejně tak vycházel i z celistvých tvrzení žalovaného stran vztahu mezi účastníky.

20. Nebylo pak tedy nijak prokázáno, že by žalovaný žalobci dlužil jakoukoliv částku a že by fakticky mezi nimi existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou a částka 25 290 Kč by pak byla dlužnou odměnou (mzdou) za vykonanou práci.

21. Jak soud uvedl výše, byl to žalobce, který se nedostavil k nařízenému prvnímu jednání ve věci a tím se zcela dobrovolně a vědomě zbavil možnosti být řádně poučen právě o povinnosti řádně doplnit tvrzení a k nim navrhnout i relevantní důkazy ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ v souvislosti s výše uvedeným závěrem. Vztah ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 OSŘ a ustanovení § 118b odst. 1 OSŘ (jejich korelaci) lze v tom aspektu, v němž se projevil v procesních poměrech souzené věci, popsat tak, že ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 OSŘ míří právě na případy, kdy se v průběhu jednání ukáže, že účastník dosud nesplnil svou povinnost tvrzení, popřípadě povinnost důkazní, a ukládá pro takový případ soudu, aby účastníka vyzval k doplnění jeho tvrzení, popřípadě k označení důkazů, a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy (tj. o neunesení příslušného procesního břemene). Z ustanovení § 118b odst. 1 OSŘ pak pro takovou procesní situaci vyplývá, že soud smí – též v tomto ohledu – přihlížet jen k těm tvrzením a důkazním návrhům, které účastník na základě poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 OSŘ učinil do skončení příslušného roku (přípravného jednání či jednání), popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníku soudem pro tento účel poskytnuta (nejedná-li se o výjimku stanovenou zákonem). V daném případě však nebylo koho poučovat, jestliže se žalobce k jednání bez omluvy nedostavil. Byl to žalobce, kdo vyvolal podanou žalobou tento spor a nese také zodpovědnost za tento spor a jeho výsledek ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku. Jestliže se však ani nedostavil k jednání, aniž by se řádně omluvil, dává tím spíše signál ohledně toho, že mu na výsledku sporu tolik nezáleží a žaloba měla být „trestem“ pro žalovaného. Soud skutečně neměl za prokázané výše uvedené skutečnosti, které byly zásadní pro souzený nárok uplatněný žalobcem v tomto řízení. Byl to žalobce, který nesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání oprávněnosti vzneseného nároku vůči žalovanému. Žalobce však toto břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesl, neboť z jeho důkazu, který byl předložen, nebylo vůbec prokázáno, že by snad byla faktura vystavena v souvislosti s prováděnou zakázkou, za co konkrétně žalovanou částku žalobce požadoval, když žalovaný nerozporoval určitou zakázku, kterou pro něj žalobce provedl, ale tato byla podle všeho řádně uhrazena. Zároveň ani nebylo zřejmé, zda vůbec byla faktura žalovanému doručena. Již s ohledem k uvedenému tedy soud žalobu zamítl, kdy pro úplnost bylo třeba dodat, že se již nezabýval ani dalšími námitkami ze strany žalovaného, avšak musel nutně zdůraznit, že bylo možno minimálně souhlasit s žalovaným ohledně námitky rozporu s dobrými mravy ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku, kdy případné vyhovění žalobě, byť jen zčásti, by se podle názoru soudu příčilo obecně vnímané hodnotě spravedlnosti a „obyčejné“ lidské slušnosti, jestliže bylo v řízení bezpečně prokázáno, že žalobce neprovedl zakázku řádně a byl to žalovaný, kdo musel na své náklady a o své újmě tuto zakázku následně provést řádně. S ohledem na zjištěný skutkový stav, závěr o skutkovém stavu a právní závěry soudu o neunesení břemene tvrzení a důkazního ze strany žalobce, soud žalobu v plném rozsahu zamítl. (výrok I.)

22. Soud musel rovněž rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky, přičemž si byl vědom, že žalobce byl ve vztahu k žalovanému zcela neúspěšný a žalovanému tak náležela plná náhrada nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, jakožto plně úspěšnému účastníku řízení. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci vyjádřená právě v § 142 odst. 1 OSŘ. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Soud tak žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů, která se sestávala z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 25 290 Kč tj. 2 140 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 6 420 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), náhradě cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 18. 10. 2024 z [Anonymizováno] do Uherského Hradiště a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 1 286 Kč za takto uskutečněnou cestu, náhradě za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 půlhodin (§ 14 odst. 1, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006). Odměna zástupce žalovaného a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ v částce 1 933,26 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 11 933,26 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací