Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 027 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 46 290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].[Anonymizováno], na níž si žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci; registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření údajů poskytl žalovaný žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a zaslal ověřovací platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované bankovním převodem za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, načež mu byla schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný vložil SMS kód ve znění [Anonymizováno] do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný dne ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr bankovním převodem. Na svůj bankovní účet žalovaný načerpal ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] celkovou částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 13. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru i přes opakované upomínání. V poslední upomínce ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzván k jeho úhradě. Uplatněný nárok žalobkyně sestává z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, proto žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 4 290 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu zaslanou zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.
3. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o.s.ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] dohodli na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], podle níž žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč, přičemž úvěr ve výši limitu poskytne dne [datum] na dobu neurčitou, kdy žalovaný úvěr splatí a tento bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z jím předložených dokladů (zjištěno z kopie OP č. [hodnota] a z kopie ŘP č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]). V rámci kontraktačního procesu žalovaný dodal žalobkyni informace o svých příjmech a výdajích prostřednictvím výpisů a přehledu plateb na svém běžném účtu č. [č. účtu] a spořicím účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum], z nichž vyplývá, že žalovanému plynuly příjmy ze zaměstnání v rozmezí od 17 413 Kč do 35 102 Kč měsíčně hrubého. Z předložených bankovních výpisů žalovaného vyplynulo, že ve sledovaném období žalovaným uváděné příjmy odpovídaly, jeho výdaje byly ovšem buď stejné nebo vyšší než jeho příjmy, navíc žalovanému byly ve sledovaném období poskytnuty úvěry ve výši 31 000 Kč od [právnická osoba], ve výši 13 700 Kč od [Anonymizováno], ve výši 22 000 Kč od [právnická osoba], ve výši 50 000 Kč od [právnická osoba] a pravidelně sázel u společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno].[Anonymizováno] (zjištěno z výpisů transakcí z účtu [Anonymizováno] [č. účtu], z přehledu plateb na spořicím účtu [IBAN] a z přehledu plateb na běžném účtu [IBAN]). Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] částky 2 000 Kč, 5 000 Kč, 8 000 Kč, 3 000 Kč a 12 000 Kč, celkem 30 000 Kč (zjištěno z výpisů z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Žalobkyně žalovaného o zaplacení jeho dluhu upomínala a vystavila dne [datum] zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] adresované žalovanému (zjištěno ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Důkaz o odeslání oznámení žalovanému žalobkyně nepředložila. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne [datum] výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], a to do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku ze dne [datum]).
5. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli blíže zabývala poměry žalovaného poté, co z výpisů z účtů mohla a měla zjistit, že žalovaný má zjevně velké problémy s financováním svých potřeb a se sázením (tzv. gambling), když jen ve sledovaném období jeho se jeho výdaje rovnaly jeho příjmům a již využil služeb minimálně čtyř nebankovních společností a pravidelně sázel. Žalobkyně neprokázala, že by prováděla lustraci žalovaného v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat výdaji žalovaného, tyto však nezkoumala zjevně vůbec a neanalyzovala údaje plynoucí z výpisů z účtu žalovaného.
6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který byl ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] postupně poukázán na účet žalovaného. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela zřejmě toliko z informací, jež jí žalovaný sdělil a o jejichž pravdivosti musela mít s ohledem na žalovaným předložené výpisy z účtů důvodné pochybnosti. Žalovaný byl výzvou odeslanou dne [datum] vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), ve znění ke dni [datum], není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.
8. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
9. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, když nepředložila žádné důkazy k tvrzení, že žalovaného lustrovala v žalobkyni dostupných databázích, navíc vůbec netvrdila, zda a jak příjmy a výdaje žalovaného ověřovala a jak se jimi konkrétně zabývala. Znalost příjmů a výdajů žadatele o úvěr uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr bez jejich bližšího ověření nelze v žádném případě považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Poskytovatelka úvěru zřejmě dostatečně ověřila příjmy žalovaného, avšak nezabývala se dostatečně jeho výdaji. Pokud z poskytnutých bankovních výpisů žalovaného jasně vyplývá, že měsíční výdaje žalovaného byly v celém sledovaném období byly rovné jeho příjmům a navíc si vzal několik úvěrů od jiných nebankovních společností a pravidelně sázel u sázkových společností (gambling), pak to muselo nutně vést poskytovatelku úvěru, postupovala-li by v souladu s § 86 ZSÚ, ke zkoumání pravdivosti údajů, které měl žalovaný poskytnout žalobkyni v žádosti o úvěr, kterou k důkazu nepředložila, že je zcela nepravděpodobné, že žalovaným uváděné údaje jsou úplné, pravdivé a spolehlivé, navíc pokud žalovaný čerpá úvěr od nebankovní úvěrové společnosti za nevýhodných podmínek. Poskytovatelka úvěru jinými slovy nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací získaných od žadatele o úvěr, musela mít na základě údajů sdělených žadatelem o úvěr důvodné pochybnosti (zejména o deklarovaných měsíčních výdajích), které ji měly vést k dalším úkonům nutným pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.
10. Žalobkyně má tudíž za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Žalobkyně zjevně celkovou částku 30 000 Kč ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla. Žalovaný je proto podle § 2993 o. z. povinen bezdůvodné obohacení v částce 30 000 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne [datum], které žalobkyně odeslala žalovanému téhož dne. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne [datum]. Žalovaný byl vyzván ke splnění do tří dnů od sepsání výzvy. Od [datum] je proto žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl (výrok I).
12. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvních úroků ani smluvní pokuty, jež byly součástí neplatné smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaný žalobkyni nedluží a z úroků z prodlení převyšující zákonnou sazbu (výrok II).
13. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla procesní úspěch v části, kde bylo žalobě vyhověno (v částce 30 000 Kč, tj. 61 % řízení), žalovaný měl naopak procesní úspěch v části, kde došlo k částečnému zamítnutí žaloby (v částce 16 290 Kč a v kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 2 548,15 Kč, tj. 39 % řízení). Po odečtení neúspěchu od úspěchu (61 % - 39 % = 22 %), má žalobkyně právo na náhradu 22 % jí vzniklých nákladů řízení. Žalobkyni, jež byla v řízení zastoupena, vznikly náklady řízení v celkové výši 13 758,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 852Kč a nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna stanovená § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 46 290 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, dále tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 3 odst. 4 a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 9 840 Kč ve výši 2 066,40 Kč. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 22 % z jejích nákladů řízení ve výši 3 027 Kč (výrok III).
14. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.