Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky ve výši 16 360 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 360 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 16 360 Kč ve výši [právnická osoba] % ročně od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, kterou odůvodnila následovně. Mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] (dále též jen „smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč, poplatek ve výši 16 360 Kč a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 83,47 % p.a. splácet ve týdně ve splátkách ve výši 606 Kč. Žalovaná neplnila podmínky úvěru řádně, když na splátkách neuhradil žádné finanční prostředky, resp. pouze částku 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 35 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 35 360 Kč od [datum] do zaplacení, kdy tento datum byl nejzazším termínem pro doplacení úvěru.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na [datum] se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena dne [datum] (vyvěšením na úřední desce). Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:
4. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši 20 000 Kč (celková výše k uhrazení 36 360 Kč), a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit prostřednictvím 60týdenní splátek ve výši 606 Kč; zápůjční úroková sazba činila 70,89 % p.a., RPSN činilo 212,77 %. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru č. [hodnota], splátkového kalendáře).
5. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalované. Před jednáním byla žalobkyně vyzvána o nutnosti dotvrzení prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně však soudu nedoložila žádné další dokumenty, které by prokazovaly, že byla úvěruschopnost řádně prověřována. Z poštovních poukázek o vyplácení důchodu bylo zjištěno toliko, že žalovaná má starobní a vdovský důchod ve výši 15 642 Kč v [Anonymizováno] [Anonymizováno] a 14 931 Kč v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V evidenční kartě klienta nejsou uvedeny žádné informace o žalované ohledně jejich skutečných měsíčních výdajů, jsou uvedeny pouze nekonkrétní výdaje ve výši 4 872, 4 860 Kč a 2 363 Kč.
6. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne [datum] (zjištěno z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku).
7. Žalovaná úvěr ve sjednaném termínu ani později nevrátila. Dle tvrzení žalobkyně uhradila na úvěr částky celkově 1 000 Kč.
8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícímu skutkovému závěru:
9. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované vyplacena částka ve výši 20 000 Kč a tuto žalovaná nevrátila, resp. uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 31.12.2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 31.12.2023 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky. Žalovaná vyčerpala uvedený úvěr ve výši 20 000 Kč a zavázala se jej vrátit do prostřednictvím 60týdenních splátek ve výši 606 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč.
14. Soud je povinen zkoumat dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně tuto svou zákonnou povinnost nesplnila. Žalobkyně se neseznámila s poměrem skutečných měsíčních příjmů a nákladů žalované. Byl zjištěn pouze příjem žalované, a žádné skutečné výdaje žalované. Jiné důkazy žalobkyně neoznačila. Žalobkyně tak úvěr žalované vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované skutečně ověřila.
15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí nemohl poučit ve smyslu §118a o.s.ř. ohledně úvěruschopnosti (resp. již před jednáním ji dal tuto možnost), kdy žalobkyně nepředložila ani poté jiné důkazy, muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.
16. Uzavřená úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s ustanovením § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit částku 19 000 Kč (20 000 – 1 000). Co do zbylé částky a příslušenství soud žalobu zamítl s ohledem na neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy.
17. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy úrok z této částky soud stanovil do budoucna, tj. od [datum], měsíc po vyhlášení rozsudku tak, aby byla žalované poskytnuta dostatečná lhůta pro uhrazení. Soud za dostatečnou pariční lhůtu sice stanovil 3denní lhůtu dle § 160 o.s.ř., nicméně úrok z prodlení posunul. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022 , s p. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. S., J., J., L., V., P., W., L., F., J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. B., 2017, s. 436-440).
18. Soud tak žalobě vyhověl pouze co do výše nesplacené jistiny a stanovil zákonný úrok z prodlení až po měsíci od vyhlášení rozsudku. Žalovaná má tak povinnost částku 19 000 Kč uhradit sice již do 3 dnů, tak se pohledávka stane dospělou, nicméně úrok z prodlení v případě neuhrazení soud žalobkyni přiřkl až měsíc po vyhlášení rozsudku. Žalovaná má tak dostatečný prostor pro uhrazení pohledávky. Z těchto důvodů soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Podtržené částky uvedené ve výroku II. zohledňují vyhovující výrok ve výroku I. rozsudku, pro lepší matematickou orientaci.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal nikomu, jelikož žalobkyně byla neúspěšná minimálně co do částky 16 360 Kč bez dalšího zamítnutého příslušenství, což představuje pouze nepatrný úspěch ve věci, oproti vyhovujícímu výroku. Žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, po celou dobu řízení zůstala nečinná.