Výrok
I. Vyživovací povinnost stanovená žalobci rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 23.10.2017, č.j. [spisová značka] vůči žalovanému se ke dni 30.8.2025 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou (návrhem na zrušení vyživovací povinnosti) podanou zdejšímu soudu dne 20.11.2025 domáhal soudního rozhodnutí, kterým by byla žalobci jako otci zrušena vyživovací povinnost uložená mu rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne ze dne 23.10.2017, č.j. [spisová značka] vůči žalovanému jako jeho synovi. Žalobu odůvodnil tím, že syn již ukončil studium a pracuje v Německu.
2. Žalovaný se k návrhu na zrušení vyživovací povinnosti vyjádřil tak, že otec byl upozorněn na zrušení výživného, do 30.8.2025 měl statut studenta, od 1.10.2025 pracuje jako OSVČ.
3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že souhlasí se zrušením výživného k 30.8.2025 bez jednání soudu. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy dle poučení účastníka předpokládal, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud ve věci vycházel ze skutečností uvedených účastníky a dále z listin založených do spisu. Z výpisu živnostenského rejstříku plyne, že žalovaný začal podnikat k 30.9.2025, z faktury plyne, že fakturoval stavební práce fakturou ze dne 1.10.2025. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 23.10.2017, č.j. [spisová značka] plyne, že žalobci byla stanovena vyživovací povinnost vůči žalovanému ve výši 3500 Kč měsíčně.
5. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v aktuálním znění (dále jen OZ) platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
6. Podle § 911 OZ platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
7. Podle § 913 odst. 1 OZ platí, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
8. Podle § 923 OZ platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.
9. Návrh žalobce byl s ohledem na výše uvedené shledán důvodným a soud návrhu vyhověl, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, když shledal, že žalovaný již je zletilý a je schopen se sám živit, když aktuálně pracuje jako OSVČ. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, stanovenou naposledy výše uvedeným rozsudkem soudu, tak soud zrušil, tím tedy došlo ke změně výše uvedeného rozsudku. Výživné lze v budoucnu mezi účastníky přiznat jen tehdy, pokud budou splněny podmínky dle zákona.
10. Soud vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil k 30.8.2025, tj. k datu, kdy žalovaný, jak sám uvedl, měl naposledy status studenta. Následně se již mohl živit sám, případně být na úřadu práce, od 30.9.2025 již měl i živnostenské oprávnění. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tedy zanikla, a to již k 30.8.2025, kdy žalovaný přestal být studentem.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.
12. Ohledně soudního poplatku je řízení ve věci výživného osvobozeno (§ 11 odst. 1 písm. c) z. č. 549/1991 Sb.), soud proto povinnost k jeho úhradě neukládal ani neúspěšnému žalovanému.