Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 877 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 076 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 118,83 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 20 953 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 953 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 627 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Dále byl sjednán poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, který měl být uhrazen v rámci první splátky, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč za odložení splatnosti splátky, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, který měl být hrazen v rámci jednotlivých splátek. Žalovaný si dále 2krát prodloužil splatnost splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, a to dne [datum], kdy uhradil částku 1 Kč a dne [datum], kdy uhradil částku 1 Kč. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy uhradil celkem 13 123 Kč. Dostal se však do prodlení, proto byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný poté již neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požadovala úhradu jistiny ve výši 15 038 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2 793 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Dále požadovala úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 118,83 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 953 Kč od [datum] do zaplacení.
2. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že provedla výpočet maximálního limitu splátky, tzv. MLS, který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí a dále splátková zátěž klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítávají buď minimální uvěřitelné výdaje domácnosti (což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené dle statistických údajů publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce), anebo celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti (což je údaj deklarovaný klientem v žádosti o úvěr), a to podle toho, který z těchto údajů je vyšší. Výpočty MLS klienta a MLS domácnosti se následně porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Co se týče příjmů žalovaného, vycházela z příjmu 32 000 Kč a z příjmu dalších členů domácnosti 0 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, vycházela žalobkyně z částky životního minima 4 860 Kč, z normativních nákladů na bydlení 9 606 Kč a dále zjišťovala, zda má žalovaný další závazky u jiných věřitelů, a to lustrací v NRKI (nebankovním registru klientských informací), dle které zjistila, že žalovaný splácel věřitelům měsíčně 7 518 Kč, avšak to mělo být doplaceno před poskytnutím tohoto úvěru, takže do výpočtu MLS to nezahrnula. Dále žalobkyně provedla lustraci v registrech SOLUS s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, ISIR s výsledkem „v registru nenalezen“ a CRIBIS s výsledkem „bez exekuce“. S ohledem na tato zjištění a výši měsíční splátky 1 871 Kč dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se nedostavila ani žalobkyně ani žalovaný. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli byl předvolán řádně a včas. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující.
6. Z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že byla sjednána mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 627 Kč, jednorázovým poplatkem za službu expres výplata ve výši 199 Kč, poplatkem za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně a poplatkem za službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný měl zaplatit celkem 26 144 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Dále byl ve smlouvě sjednán poplatek za korunový odklad ve výši 1 881 Kč a také sankce za prodlení s úhradou, dle kterých je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše byla ke dni uzavření smlouvy vypočtena na 300 Kč za měsíc vymáhání, přičemž tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů. Dále v případě prodlení s úhradou splátky je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu 500 Kč a také úroky z prodlení.
7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že v nich byly uvedeny mj. podmínky čerpání úvěru, podmínky splácení, poplatky stejné jako v úvěrové smlouvě, sankce za prodlení s úhradou splátek, a to povinnost zaplatit náklady na vymáhání 300 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Za účelem posouzení úvěruschopnosti měla žalobkyně provést lustraci v registrech SOLUS a NRKI.
8. Ze splátkového kalendáře soud zjistil výši a splatnost měsíčních splátek, kdy poslední měla být splatná dne [datum].
9. Ze sazebníku platného od [datum] soud zjistil výši poplatků, a to ověřovacího poplatku 1 Kč, za poskytnutí úvěru 33 Kč za každých zapůjčených 1 000 Kč, za korunový odklad ve výši 99 Kč za každých zapůjčených 1 000 Kč, náklady na upomínání 300 Kč měsíčně, smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky 500 Kč, poplatky za doplňkové služby 199 Kč za expres výplatu, 49 Kč měsíčně za SMS servis, 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku a 1 % z převáděné finanční částky za online platbu.
10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že jsou zde uvedeny údaje ohledně splácení úvěru a vyúčtování poplatků, přičemž jistina měla být 19 000 Kč, dále jsou zde uvedeny úhrady splátek a jaká část z těchto splátek byla započtena na jistinu a na poplatky. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum], následně žalovaný už nezaplatil ničeho a dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Celkem žalovaný uhradil 13 123 Kč. Je zde vypočtena dlužná jistina 15 038 Kč, dlužné poplatky za bezpečnou splátku 396 Kč, za SMS servis 196 Kč, náklady na vymáhání 1 030 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, úrok 2 793 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 118,83 Kč.
11. Z karty klienta bylo zjištěno, že je zde uvedeno, že vedoucí sekce oddělení rizik žalobkyně potvrzuje, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne [datum] využila data sdělená klientem. Jsou zde uvedeny informace o žalovaném a finanční údaje o žalovaném, a to počet dětí 0, zdroj příjmů ze zaměstnání, výše příjmů 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 0 Kč. Dále je zde uvedeno, že byly provedeny lustrace v registrech v NRKI (nebankovní registr klientských informací) s výsledkem OK, v ISIR (insolvenční rejstřík) s výsledkem nenalezen, v SOLUS s výsledkem není v Solusu nebo má příznak C, Z, a v CRIBIS s výsledkem nemá exekuci. Karta klienta byla vyhotovena ke dni [datum].
12. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že jsou zde uvedeny 2 žádosti o kreditní karty, jeden existující splátkový úvěr a 2 ukončené, jeden odmítnutý splátkový úvěr a jeden odmítnutý nesplátkový úvěr. Jako existující splátkový úvěr je uveden osobní úvěr v celkové výši 11 000 Kč s poslední splátkou 7 518 Kč. Dále je zde uveden odmítnutý úvěr z října 2024 a z prosince 2023.
13. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že zde žalobkyně uvedla přehled žalovanému poskytnuté částky na č. účtu [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] ve výši 19 000 Kč dne [datum]. Nejedná se však o výpis z účtu.
14. Soud dále k návrhu žalobkyně učinil dotaz na banku [právnická osoba]. ohledně majitele účtu č. [č. účtu] a poskytnuté částky. Ze sdělení banky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl v [měsíc] [rok] majitelem účtu č. [č. účtu] a byl rovněž jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu. Dále bylo zjištěno, že v [měsíc] [rok] byla na účet žalovaného z účtu č. [č. účtu] poskytnuta částka 19 000 Kč.
15. Z výpisu z účtu žalobkyně [účet] bylo zjištěno, že dne [datum] odešla z tohoto účtu platba ve výši 19 000 Kč na účet č. [č. účtu].
16. Žalobkyně dále doložila výpis z účtu žalovaného (resp. jeho část) za měsíc [měsíc] [rok], z něhož soud zjistil počáteční zůstatek 978 Kč a konečný zůstatek -94,40 Kč, není zde žádná příchozí platba, pouze jeden vklad v hotovosti 1 700 Kč, mezi výdaji jsou uvedeny 4 odchozí platby na sazka.cz 100 Kč, 100 Kč, 50 Kč a 70 Kč. Dále žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného (resp. jeho část) za [měsíc] [rok], z něhož soud zjistil počáteční zůstatek 912,73 Kč, konečný zůstatek 1 550,59 Kč. Jsou zde jen příchozí platby od fyzických osob 2 x 1 000 Kč, mezi odchozími platbami je uvedeno 5 plateb na sazka.cz ve výši 100 Kč, 200 Kč, 200 Kč, 200 Kč, 50 Kč.
17. Výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky 5 324 Kč s tím, že jinak bude požadovat okamžité vrácení celého úvěru včetně úroků a sankcí. Podle podacího archu byla tato výzva zaslána žalovanému dne [datum].
18. Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Podle podacího archu byla tato výzva zaslána žalovanému dne [datum].
19. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum]. Podle podacího archu byla tato výzva zaslána žalovanému dne [datum].
20. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně byly zjištěny informace o její právní subjektivitě a způsobu jednání a že předmětem jejího podnikání je mj. poskytování spotřebitelského úvěru.
21. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného.
22. Z informačního memoranda o zpracování osobních údajů a z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro posouzení věci.
23. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
24. Žalobkyně a žalovaný podepsali elektronicky dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 627 Kč, jednorázovým poplatkem za službu expres výplata ve výši 199 Kč, poplatkem za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně a poplatkem za službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný měl zaplatit celkem 26 144 Kč ve 24 měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná dne [datum]. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 13 123 Kč. Poslední splátku zaplatil dne [datum] a následně žalovaný už nezaplatil ničeho. Žalobkyně proto úvěr zesplatila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána [datum], vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
25. Soud se zabýval tím, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Za tím účelem žalobkyni vyzval písemně k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což žalobkyně reagovala podáním, v němž uvedla, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného ověřovala (viz výše odst. 2.), a nad rámec již předložených důkazů doložila toliko úvěrovou zprávu NRKI. Soud proto vycházel z této úvěrové zprávy, karty klienta, výpočtu MLS klienta a výpisů z účtu žalovaného za [období].
26. Na základě těchto listin soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně tak, že vyplnila údaje v kartě klienta, kde jsou uvedeny údaje, které měl žalovaný žalobkyni sdělit před uzavřením smlouvy o úvěru, a počet dětí 0, zdroj příjmů ze zaměstnání, výše příjmů 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 0 Kč. Z této listiny však nevyplývá, zda skutečně žalovaný tyto údaje žalobkyni sdělil. Karta klienta je vyhotovena až ke dni [datum] zřejmě zaměstnancem žalobkyně a není žalovaným podepsána. V samotné úvěrové smlouvě tyto údaje uvedeny nejsou. Dále je v kartě klienta uvedeno, že byly provedeny lustrace v registrech v NRKI s výsledkem OK, v ISIR s výsledkem nenalezen, v SOLUS s výsledkem není v Solusu nebo má příznak C, Z, a v CRIBIS s výsledkem nemá exekuci. Z podrobnější lustrace v NRKI, kterou žalobkyně provedla, pak vyplynulo, že je zde uveden jeden existující splátkový úvěr s poslední splátkou 7 518 Kč a dále jsou zde uvedeny dva odmítnuté úvěry z [měsíc] [rok] a z [měsíc] [rok]. Výpis z registru SOLUS žalobkyně nedoložila. Podle výpisů z účtu žalovaného za měsíc [měsíc] [rok] měl počáteční zůstatek 978 Kč a konečný zůstatek -94,40 Kč a za měsíc [měsíc] [rok] měl počáteční zůstatek 912,73 Kč a konečný zůstatek 1 550,59 Kč. Nejsou zde uvedeny žádné příchozí platby odpovídající příjmům žalovaného ze mzdy, jsou zde naopak uvedeny odchozí platby na sázky a hazard.
27. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“), a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
28. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
29. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
30. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
31. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
33. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
35. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.
36. Soud se zabýval otázkou platnosti této úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného, a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
37. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).
38. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).
39. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žádným způsobem neověřila jeho příjem ze zaměstnání v uvedené výši 32 000 Kč. Žalobkyně ani neprokázala, že by jí žalovaný tuto výši příjmů skutečně sdělil, když tento údaj je uveden toliko v kartě klienta, kterou vytvořil zaměstnanec žalobkyně až dne [datum]. Žalobkyně si za účelem ověření příjmů žalovaného neopatřila si ani pracovní smlouvu, ani výplatní pásky či aktuální výpis z účtu žalovaného. Výpisy z účtu žalovaného za [období] jsou neaktuální, z období rok před uzavřením úvěrové smlouvy, a ani z nich žádné příjmy žalovaného ze mzdy ve výši 32 000 Kč ani jiné příjmy žalovaného nevyplývají. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, vycházela jen z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud přitom nepovažuje za nepřiměřený požadavek na ověření základních výdajů na bydlení, které spotřebitel běžně vynakládá, a to např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, předpisem záloh na energie či vyúčtováním apod. Ve výpisech z účtu jsou naopak uvedeny výdaje na sázky a hazard, a zůstatky na účtu, které dosahují nízkých částek, resp. za [měsíc] [rok] se jedná o mínusovou částku.
40. Žalobkyně uvedla, že ohledně výdajů žalovaného vycházela z částky životního minima a dále z normativních nákladů na bydlení vycházejících ze statistických údajů publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce. K tomu, že žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, je však třeba zdůraznit to, že tyto údaje, stejně jako další veřejně dostupné státem publikované statistické údaje např. o průměrných nákladech na bydlení, lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nelze je převzít a vycházet z nich bez dalšího jako ze skutečných výdajů. Může se jednat toliko o doplňující údaj pokrývající např. výdaje na potraviny, ošacení či hygienické potřeby, které skutečně lze ověřovat obtížně a jejich ověřování soud ani po žalobkyni nevyžaduje. Ověření běžných výdajů spotřebitele na bydlení, které obvykle každý pravidelně měsíčně vynaloží na bydlení, energie, telefon či internet (např. vyúčtováním), však soud nepovažuje za nepřiměřený požadavek. Žalobkyně měla nejprve zjistit a ověřit údaje o skutečných výdajích žalovaného a až následně je případně porovnat s částkou životního minima či normativními náklady na bydlení. Žalobkyně však neprokázala, resp. ani netvrdila, že by výdaje žalovaného jakkoli zjišťovala a ověřovala.
41. Žalobkyně dále lustrovala rejstříky NRKI, CRIBIS a insolvenční rejstřík, v nichž neměl žalovaný dle karty klienta žádný negativní záznam, z úvěrové zprávy NRKI však vyplývá, že žalovaný sice měl jen poslední splátku úvěru, avšak dvě žádosti o úvěr, z toho jedna z nedávné doby pouhý měsíc před uzavřením smlouvy, byly odmítnuty. Výpis z registru SOLUS žalobkyně nedoložila, takže soud nemohl ověřit, jaký byl konkrétní výsledek této lustrace, zda v ní byly u žalovaného uvedeny zmíněné příznaky C, Z a co případně tyto příznaky vyjadřují.
42. S ohledem na uvedené tyto skutečnosti, zejména na to, že žalovanému byla v nedávné době žádost o úvěr odmítnuta, a na výše uvedené informace z výpisů z účtu žalovaného, v němž nebyly žádné údaje o jeho příjmech a byly zde údaje o výdajích na sázky a hazard, měla žalobkyně k ověřování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalovaného přistupovat obezřetněji. V daném případě však žalobkyně na ověření příjmů a výdajů žalovaného zcela rezignovala.
43. Jelikož žalobkyně žádným způsobem neověřovala údaje o jeho příjmech a výdajích žalovaného, porušila tím svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).
44. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., a proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Jelikož žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy částku 19 000 Kč a žalobkyni uhradil částku 13 123 Kč, zbývá mu zaplatit částka 5 877 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl.
45. Pokud jde o prodlení žalovaného, vycházel soud s ohledem na důvod neplatnosti smlouvy o úvěru z § 87 odst. 1 z. s. ú., který lze dle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V daném případě je tedy žalovaný povinen vrátit zbývající část poskytnuté jistiny úvěru (5 877 Kč) v době přiměřené jeho možnostem. Z toho plyne, že se ani nemohl dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany vyplývající z ustanovení § 87 z. s. ú.
46. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, na náhradu nákladů na vymáhání, na smluvní pokutu ani na smluvní úrok a ani na úrok z prodlení. Proto soud ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
47. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek.
48. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, proto by měl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však nečinil žádné úkony a žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.