22 C 115/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v [adresa] dne 27. 2. 2026 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 17 640 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a že žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Tvrdila, že žalovaná prostřednictvím webových stránek žalobkyně požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru, vyplnila registrační formulář se svými osobními údaji, uvedla telefonní číslo [tel. číslo] e-mailovou adresu, odsouhlasila smluvní dokumentaci, poskytla doklad totožnosti, provedla ověřovací platbu a zadáním verifikačního SMS kódu potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Dne 16. 6. 2024 tak měla být mezi účastnicemi uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč převodem na účet č. [č. účtu], přičemž žalovaná se měla zavázat uhradit poskytnuté prostředky a smluvní úrok 40 % měsíčně (480 % ročně). Úvěr měl být sjednán na dobu neurčitou, úrok měl být splatný vždy k 16. dni v měsíci a jistinu mohla žalovaná splatit kdykoli. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nehradila, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 19. 10. 2024, resp. nejpozději k tomuto dni měly být splatné žalované částky. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 000 Kč, tvořené nesplacenou jistinou 10 000 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem 4 000 Kč za první měsíc čerpání, dále smluvní pokuty 3 640 Kč za období od 20. 10. 2024 do 19. 10. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení. Pro případ, že by soud neměl nárok ze smlouvy za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby byl nárok v části poskytnuté jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Soud žalobkyni před jednáním upozornil, že její žalobní tvrzení nepovažuje za dostatečná zejména v otázce řádného prověření schopnosti žalované úvěr splácet, přičitatelnosti jednotlivých elektronických úkonů žalované, vzniku prodlení a řádného zesplatnění úvěru, skutkového vymezení a výpočtu jednotlivých žalovaných nároků a případného alternativního skutkového základu nároku z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně následně svá tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení neaktivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání se nedostavila.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 25. 5. 2026 a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“, neboť žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování důkazními listinami předloženými žalobkyní a listinami opatřenými soudem, z nichž učinil následující dílčí skutková zjištění:

6. Ze Sdělení banky ze dne 24. 4. 2026 (na č. l. 19) soud zjistil, že běžný účet č. [č. účtu] byl veden u [právnická osoba]., a že jeho majitelkou byla žalovaná [Jméno žalované]. Z Výpisu z účtu za období od 1. 4. 2024 – 30. 6. 2024 (na č. l. 21-30) soud zjistil, že účet č. [č. účtu] byl veden na jméno žalované, a že v rozhodném období vykazoval opakované příjmy a výdaje. V dubnu 2024 byla na účet žalované připsána mimo jiné částka 8 170 Kč od [právnická osoba] a částka 18 287 Kč od ČSSZ, v květnu 2024 částka 24 752 Kč od [právnická osoba] a částka 18 286 Kč od ČSSZ a v červnu 2024 částka 25 293 Kč od [právnická osoba] Po připsání těchto příjmů následovaly významné odchozí platby, inkasa dlužných částek a další výdaje. Dne 15. 6. 2024 byla na účet připsána příchozí úhrada 1 Kč od [Jméno žalované] z účtu č. [č. účtu] a téhož dne z účtu odešla inkasní platba 1 Kč. Dne 16. 6. 2024 byla na účet žalované připsána částka 10 000 Kč od [právnická osoba], s variabilním symbolem [var. symbol], s popisem „[právnická osoba]. ČERPÁNÍ ZE DNE 16.06.2024“ a identifikací [IBAN]. Dne 17. 6. 2024 byly na účet žalované připsány další částky od jiných úvěrových subjektů či platebních bran, mimo jiné částka 10 000 Kč od [Anonymizováno] ’[právnická osoba], částka 5 000 Kč prostřednictvím [právnická osoba] s popisem [Anonymizováno].CZ a částka 4 900 Kč prostřednictvím [právnická osoba] s popisem poskytnutí spotřebitelského úvěru [Anonymizováno]. Z výpisu soud dále zjistil četné transakce ve prospěch sazka.cz, opakovaná inkasa úvěrů, odchozí úhrady, nízké či nulové konečné zůstatky a další okolnosti svědčící o napjaté finanční situaci žalované. Rovněž z Výpisu z banky předloženého žalobkyní za období od 13. 1. 2024 – 15. 6. 2024 (na č. l. 35-46) soud zjistil, že na účtu žalované se již před uzavřením posuzované smlouvy vyskytovaly opakované příchozí platby z úvěrových produktů a od platebních bran, odchozí platby a inkasa související s úvěry a vysoký počet plateb ve prospěch sazka.cz. Z výpisu vyplynuly mimo jiné příchozí úvěrové platby od subjektů či zprostředkovatelů úvěrů, jakož i opakované splátky nebo inkasa ve prospěch jiných účtů. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 6. 2024 (na č. l. 49) soud též ověřil, že z účtu společnosti [Jméno žalobkyně]. vedeného u platební brány ThePay byla dne 16. 6. 2024 v 10:11 odeslána částka 10 000 Kč na účet č. [č. účtu], s variabilním symbolem [var. symbol] a ID transakce [Anonymizováno]. Tato listina koresponduje s výpisem z účtu žalované opatřeným soudem, z něhož plyne připsání téže částky se shodnou identifikací dne 16. 6. 2024.

7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 6. 2024 (na č. l. 47-48) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž byla žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Smlouva uváděla úvěrový limit až 20 000 Kč, den poskytnutí úvěru dne 16. 6. 2024, dobu trvání úvěru na dobu neurčitou, úrokovou sazbu 40 % měsíčně, RPSN 5513,36 %, splácení úroků vždy nejpozději k 16. dni v měsíci a možnost splatit jistinu kdykoli během trvání smlouvy. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, a ujednání o zesplatnění úvěru. Podle čl. 10.9 smlouvy se podpisem žalované rozumělo také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem [Anonymizováno].

8. Ze Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 10. 2024 (na č. l. 50) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila vůči žalované listinu, v níž jí oznámila, že dne 16. 10. 2024 došlo k zesplatnění úvěru a že celková dlužná částka ke dni 16. 10. 2024 činí 30 343 Kč. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradila nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto dopisu. Z této listiny však soud nezjistil doručení žalované, ani konkrétní skutkové vymezení, jaké splátky, úroky či jiné povinnosti žalovaná nesplnila, kdy a v jaké výši, ani jak žalobkyně dospěla k částce 30 343 Kč.

9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 (na č. l. 59) soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 6. 2024. Ve výzvě bylo uvedeno, že klient žalované převedl na jí označený účet požadovanou částku a že dluh nebyl uhrazen. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 35 176,46 Kč do tří dnů na účet uvedený ve výzvě a současně k úhradě nákladů právního zastoupení. Z výzvy soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby uplatnila vůči žalované požadavek na zaplacení dlužné částky, nikoli však konkrétní a přezkoumatelný výpočet všech částek, které byly následně uplatněny žalobou.

10. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 21. 10. 2025 (na č. l. 60) soud zjistil, že dne 21. 10. 2025 byla podána doporučená zásilka adresovaná žalované [Anonymizováno] [jméno FO] na adresu [adresa].

11. Z Kopie OP žalované (na č. l. 61-62) soud zjistil identifikační údaje žalované, zejména její jméno [Jméno žalované], datum narození [Datum narození žalované], rodné číslo [RČ] a adresu trvalého pobytu [adresa] a především tu skutečnost, že touto listinou žalobkyně disponuje.

12. Z Výpisu z RZE žalované (na č. l. 65-73) soud zjistil, že vůči žalované bylo evidováno více zahájených exekučních řízení, a to zejména v letech 2025 a 2026, mimo jiné pro peněžitá plnění v řádu tisíců, desítek tisíc a v jednom případě i přes 180 000 Kč s příslušenstvím. Část těchto exekucí vznikla až po uzavření posuzované smlouvy, a proto sama o sobě neprokazuje stav závazků žalované ke dni 16. 6. 2024. Současně však podporuje závěr, že finanční situace žalované byla dlouhodobě problematická, a je významná při posuzování jejích aktuálních možností plnit.

13. Z ČSÚ: Spotřební výdaje domácností pro období 2024 (na č. l. 74-75) soud zjistil, že průměrné spotřební výdaje domácností v České republice za rok 2024 činily u domácností celkem 212 569 Kč na osobu ročně, tedy přibližně 17 714 Kč měsíčně, a u domácností zaměstnanců celkem 216 860 Kč na osobu ročně, tedy přibližně 18 072 Kč měsíčně. U domácností zaměstnanců s nižším vzděláním činily 183 806 Kč na osobu ročně, tedy přibližně 15 317 Kč měsíčně.

14. Na základě žalobních tvrzení, provedených listinných důkazů předložených žalobkyní a listin opatřených soudem vzal soud za prokázané, že žalobkyně [Jméno žalobkyně]. jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru měla se žalovanou [Jméno žalované] jako spotřebitelkou sjednávat smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datovanou dnem 16. 6. 2024, podle níž se mělo jednat o revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem až 20 000 Kč, úrokovou sazbou 40 % měsíčně a RPSN 5513,36 %, a že dne 16. 6. 2024 byla z prostředků žalobkyně prostřednictvím platební brány [právnická osoba] na účet žalované č. [č. účtu] poukázána částka 10 000 Kč s variabilním symbolem [var. symbol] a ID transakce [Anonymizováno]. Žalovaná byla v rozhodném období majitelkou uvedeného účtu, uvedená částka byla skutečně připsána na účet žalované, a tím přešla do její majetkové sféry. Žalovaná současně netvrdila ani neprokázala, že by tuto částku žalobkyni vrátila. Z bankovních výpisů vyplynulo, že žalovaná již před poskytnutím úvěru využívala další úvěrové produkty, na účtu měla inkasa a platby související s jinými úvěry, opakované platby ve prospěch sazka.cz a účet vykazoval nízké či nulové konečné zůstatky; krátce po poskytnutí částky 10 000 Kč od žalobkyně byly na účet žalované připsány další úvěrové částky od jiných subjektů. Při srovnání příjmů žalované, jejích zřejmých závazků a alespoň orientačních spotřebních výdajů domácností podle údajů ČSÚ proto musely existovat důvodné pochybnosti o schopnosti žalované hradit úvěr, zejména úrok 4 000 Kč měsíčně z fakticky čerpaných 10 000 Kč, případně ještě vyšší úrok při úvěrovém limitu 20 000 Kč. Tento skutkový závěr soud opřel především o vzájemně se doplňující platební doklad žalobkyně, výpis z účtu opatřený soudem, sdělení banky o vlastnictví účtu žalovanou a o obsah bankovních výpisů, které přímo zachycují finanční chování žalované v rozhodném období.

15. K řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, že vycházela z výpisů z účtu či výplatních listů a prověření ve veřejně dostupných databázích, avšak nepředložila konkrétní výsledek těchto prověření, neuvedla konkrétní příjmy, výdaje, závazky a další majetkové poměry žalované, z nichž při posouzení vycházela, neuvedla konkrétní výpočet úvěruschopnosti a nevysvětlila, jak při úroku 40 % měsíčně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. V tomto směru tak absentovala právně významná tvrzení a k těmto skutečnostem nebyly soudu předloženy ani důkazy.

16. Soud dále provedl k důkazu též Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 (na č. l. 32-34), z níž soud zjistil, že společnost [Jméno žalobkyně]. jako postupitel a [právnická osoba]. jako postupník, za účasti společnosti [právnická osoba]., uzavřely rámcovou smlouvu upravující postupování portfolií pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru. Podle této smlouvy měly být konkrétní pohledávky postupovány na základě seznamů a datovaných a číslovaných dodatků ke smlouvě, přičemž jednotlivé pohledávky měly na postupníka přecházet za podmínek stanovených v takovém dodatku a po úhradě úplaty za portfolio. Z Přílohy č. 12 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], jako věřitelem, a společností [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa], jako dlužníkem, ze dne 8. 5. 2025 (na č. l. 51) a ze Seznamu pohledávek Dlužníka tvořící zajištění výše uvedených smluv (na č. l. 51 p. v. – 58) soud zjistil, že žalobkyně touto listinou žádala [právnická osoba]. o čerpání finančních prostředků a současně uváděla seznam pohledávek tvořících zajištění závazků ze smlouvy o kontokorentním úvěru a smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám. Mezi pohledávkami tvořícími zajištění je uvedena také pohledávka označená „[Anonymizováno], Debtor [jméno FO], Debtor Surname [jméno FO], DPD [Anonymizováno] a Current total debt amount [částka] “. Z označení a obsahu těchto listin soud dovodil, že svědčí především o zařazení pohledávky za žalovanou mezi pohledávky tvořící zajištění závazků žalobkyně vůči IFIS, nikoli sama o sobě o postoupení jednotlivých pohledávek. Z těchto listin tak soud nezjistil, že by pohledávka za žalovanou byla konkrétním dodatkem postoupena na společnost [právnická osoba]., že by byla uhrazena úplata za takové postoupení, ani že by postoupení bylo žalované oznámeno.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“) a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“).

18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací; spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1335 odst. 1 o. z. zastavit lze pohledávku, kterou lze postoupit jinému. Podle § 1335 odst. 2 o. z. zástavní právo k pohledávce vznikne účinností zástavní smlouvy, ledaže je ujednána pozdější doba, účinky vůči dlužníku zastavené pohledávky však zástavní právo nabývá, až mu je zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. Podle § 1336 odst. 2 o. z. je-li zajištěný dluh splatný, má zástavní věřitel právo, aby dlužník zastavené pohledávky plnil jen jemu; uplatní-li je, podá o tom zprávu věřiteli zastavené pohledávky.

25. Smyslem právní úpravy dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je princip odpovědného úvěrování, tedy zabránit tomu, aby byl úvěr poskytnut spotřebiteli, u něhož jsou důvodné pochybnosti o schopnosti jej řádně splácet. Poskytovatel úvěru se proto nemůže spokojit s formálním shromážděním listin nebo s neověřenými prohlášeními spotřebitele. Údaje sdělené spotřebitelem je nutno kriticky vyhodnotit, ověřit a posoudit v souvislostech, zejména ve vztahu k jeho pravidelným příjmům, běžným výdajům, vyživovacím povinnostem, dalším závazkům a celkové finanční situaci.

26. Tomu odpovídá i ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ten zdůrazňuje, že věřitel nedostojí požadavku odborné péče, spokojí-li se pouze s objektivně nepodloženým osobním prohlášením spotřebitele o jeho příjmech, výdajích a majetkových poměrech. Údaje sdělené spotřebitelem je nutno ověřit, resp. objektivně podložit. Obdobně Nejvyšší soud dovodil, že bez ověřených údajů o příjmech, skutečných nákladech a výdajích spotřebitele a o jeho závazcích nelze učinit komplexní úsudek o jeho schopnosti splácet. Samotná data z registrů, obecné statistické údaje či částky životního minima nemohou nahradit zjištění faktických, nikoliv pouze modelových, pravidelných měsíčních výdajů spotřebitele.

27. Současně však podle novější judikatury Nejvyššího soudu pro závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nepostačuje samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti pochybil. Sankce neplatnosti se uplatní teprve tehdy, je-li postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, tedy že při řádném posouzení úvěruschopnosti neměl být úvěr vůbec poskytnut.

28. Soud přitom otázku splnění povinnosti podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. zkoumá z úřední povinnosti. Pokud by tak nečinil, osoby poskytující spotřebitelské úvěry by mohly těžit ze svého vlastního pochybení, jestliže by úvěruschopnost spotřebitelů řádně neposuzovaly a spoléhaly na to, že spotřebitelé tento nedostatek v řízení nenamítnou. Primárně je to věřitel, komu zákon ukládá povinnost před uzavřením smlouvy zjistit a vyhodnotit, zda spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Nedostatek odborné péče na straně věřitele přitom sám o sobě nezhojí ani případné nepravdivé či neúplné údaje sdělené spotřebitelem, ani jeho podpis stvrzující správnost uvedených údajů.

29. Současně nelze povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného podmiňovat poctivým chováním samotného úvěrovaného. Opačný výklad by vedl k nepřijatelnému závěru, že čím méně spolehlivé nebo úplné údaje spotřebitel poskytne, tím menší by byla odpovědnost věřitele za jejich ověření a tím spíše by se mohl vyhnout následkům porušení povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Takový výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem této právní úpravy. Jedním z hlavních účelů požadavku odborné péče je právě to, aby poskytovatel úvěru v případě pochybností o správnosti či úplnosti údajů předložených spotřebitelem tyto údaje kriticky prověřil a nespokojil se pouze s tvrzením žadatele.

30. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně této povinnosti nedostála. Ačkoli tvrdila, že žalovaná předložila výpisy z účtu či výplatní listy a že byla prověřena v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, z těchto obecných tvrzení neplyne, že by před uzavřením smlouvy důkladně, na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, zjistila a vyhodnotila skutečnou celkovou finanční situaci žalované. Žalobkyně neuvedla konkrétní obsah výsledků lustrací, konkrétní výši příjmů, konkrétní výši pravidelných výdajů, konkrétní existující závazky, způsob plnění dosavadních dluhů žalované ani výslednou bilanci, z níž by bylo možno ověřit závěr o absenci důvodných pochybností. Podstatné bylo, že z bankovních výpisů vyplýval stav, který byl s tvrzeným závěrem žalobkyně o absenci důvodných pochybností neslučitelný. V období před uzavřením smlouvy se na účtu žalované vyskytovaly opakované příchozí platby od nebankovních úvěrových společností či platebních bran, odchozí platby, splátky a inkasa úvěrů a opakované transakce ve prospěch sazka.cz. Účet současně vykazoval nízké či nulové konečné zůstatky. Tyto údaje nešlo považovat za marginální. Vypovídaly o tom, že žalovaná již v době žádosti o úvěr využívala další úvěrové produkty a její finanční situace nebyla stabilní. Za této situace nemohla žalobkyně bez dalšího vycházet z neurčitého tvrzení, že žalovanou prověřila v registrech a že neměla důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet. Obecné statistické údaje, včetně údajů ČSÚ, mohly sloužit nanejvýš orientačně, nemohly však nahradit zjištění skutečných pravidelných výdajů a skutečného rozsahu závazků konkrétní žadatelky. Ve spojení s bankovními výpisy naopak tyto údaje podporují závěr, že při obvyklých životních výdajích žalované, jejích příjmech a zjevných závazcích nemohla být schopnost hradit úrok 4 000 Kč měsíčně z čerpané částky 10 000 Kč bez důvodných pochybností. Jestliže tedy žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti neprokázala, z jakých konkrétních ověřených údajů o příjmech, výdajích a závazcích žalované vycházela, nevysvětlila rozpory mezi svými obecnými tvrzeními a skutečným pohybem na účtu žalované a nereflektovala objektivní známky napjaté finanční situace žalované, nemohla při řádném a odborném posouzení dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Nešlo tedy jen o formální nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti, nýbrž bylo postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované sjednaný úvěr řádně splácet.

31. Soud proto uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zák. č. 257/2016 Sb. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 6. 2024 je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona.

32. Z neplatnosti smlouvy plyne, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, smluvní pokutu ani jiné smluvní plnění odvozené od neplatného právního jednání. Žalobkyně má pouze právo na vydání toho, oč se žalovaná na její úkor bez právního důvodu obohatila, resp. na vrácení poskytnuté jistiny v režimu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Vztah mezi účastnicemi bylo proto třeba vypořádat podle § 2991 a § 2993 o. z., se zvláštní úpravou splatnosti podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.

33. V projednávané věci bylo prokázáno, že do majetkové sféry žalované byla z prostředků žalobkyně vyplacena částka 10 000 Kč, která nebyla žalobkyni dle skutkového závěru soudu vrácena. Žalovaná se proto na úkor žalobkyně obohatila v rozsahu částky 10 000 Kč, kterou je povinna žalobkyni vydat. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

34. Zvláštní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se promítá i do otázky splatnosti této pohledávky. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Prodlení s vrácením přijatého plnění proto nelze bez dalšího dovozovat ze zesplatnění úvěru podle neplatné smlouvy. Soud proto samostatně posuzoval, jaká doba k vrácení přijatého plnění odpovídala možnostem žalované.

35. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřila, k jednání se nedostavila, netvrdila žádné skutečnosti o své aktuální příjmové, majetkové ani sociální situaci a soudu nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že její nynější poměry odůvodňují stanovení delší doby k vrácení přijatého plnění nebo jeho splácení ve splátkách. Soud měl sice k dispozici výpis z RZE žalované, z něhož plyne její výrazné následné exekuční zatížení, avšak žalovaná sama neuvedla žádné konkrétní skutečnosti o svých současných příjmech, majetku, sociální situaci ani možnostech plnit. Za této procesní situace soud neměl dostatečný podklad pro určení jiné, pro žalovanou příznivější doby plnění.

36. Proto v poměrech projednávané věci soud považoval za dobu přiměřenou možnostem žalované lhůtu, kterou jí žalobkyně poskytla ve Výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025, tedy lhůtu tří dnů od dojití výzvy. Nejde přitom o to, že by splatnost pohledávky plynula přímo z této výzvy či z neplatného zesplatnění, nýbrž o to, že soud právě tuto dobu samostatně posoudil jako přiměřenou možnostem žalované, a to s ohledem na výši poskytnuté jistiny 10 000 Kč, časový odstup od poskytnutí plnění a procesní pasivitu žalované.

37. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že výzva byla odeslána dne 21. 10. 2025. Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se má za to, že došla žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 24. 10. 2025. Třídenní lhůta k plnění uplynula dne 27. 10. 2025. Marným uplynutím takto určené doby k vrácení přijatého plnění se žalovaná dne 28. 10. 2025 dostala do prodlení. Teprve od tohoto okamžiku proto žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tedy ve výši 11,5 % ročně.

38. Nárok na smluvní úrok ve výši 4 000 Kč žalobkyni nevznikl, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Nadto žalobkyně ani skutkově dostatečně nevysvětlila, proč uplatňuje právě smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru, proč jej považuje za splatný právě ke dni 19. 10. 2024 a jak se jeho splatnost váže k tvrzenému zesplatnění. Nárok na smluvní pokutu 3 640 Kč žalobkyni nevznikl ze stejného důvodu; smluvní pokuta je sankcí odvozenou od neplatného smluvního ujednání. Žalobkyně současně neprokázala řádné zesplatnění úvěru ani vznik prodlení žalované ke dni 20. 10. 2024. Nárok na zákonný úrok z prodlení od 20. 10. 2024 proto žalobkyni rovněž nevznikl.

39. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do zaplacení částky 7 640 Kč, sestávající ze smluvního úroku 4 000 Kč a smluvní pokuty 3 640 Kč, a dále co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 20. 10. 2024 do 27. 10. 2025 a z částky 4 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

40. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

41. Závěrem soud podává, že zjištěné zastavení dotčené pohledávky ve prospěch společnosti [právnická osoba]. nevylučuje dle názoru soudu aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v této věci. Zástavní právo k pohledávce totiž samo o sobě neznamená převod pohledávky na zástavního věřitele, nýbrž pouze její zatížení zajišťovacím právem. Žalobkyně tak zůstává věřitelem zastavené pohledávky, nebylo-li prokázáno její postoupení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalované bylo zástavní právo oznámeno nebo vůči ní prokázáno, ani že by zástavní věřitel uplatnil právo, aby žalovaná plnila výlučně jemu. Samotné zařazení pohledávky do seznamu pohledávek tvořících zajištění proto nebrání tomu, aby žalobkyně pohledávku v tomto nalézacím řízení uplatnila.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,21 % a úspěchu žalované v rozsahu 47,79 % (při vyčíslení předmětu řízení vč. příslušenství ke dni rozhodnutí částkou 20 419,18 Kč, z nějž bylo žalobkyni přiznáno 10 661,64 Kč), tedy úspěch žalobkyně byl pouze v nepatrném rozsahu.