Výrok
I. Určuje se, že žalovaný [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného], se stal od 21. 5. 2023 výlučným vlastníkem vozidla Škoda Fabia, RZ [SPZ], VIN [VIN kód].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Česká republika – Okresní soud v [adresa] nemá nárok na náhradu nákladů státu.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2025 se žalobce domáhal určení, že výlučným vlastníkem vozidla Škoda Fabia, RZ [SPZ], VIN [VIN kód] (dále jen „Vozidlo“) je od 21. 5. 2023 žalovaný, když jak s žalobou osvědčil, Vozidlo prodal nejprve kupní smlouvou ze dne 7. 5. 2021 panu [jméno FO], nar. dne [datum], který vozidlo dále prodal, jak bylo též pravomocně určeno usnesením ze dne 23. 4. 2025, č. j. [spisová značka], a to žalovanému, když však žalovaný ani předchozí vlastník Vozidla nepřeregistroval v evidenci motorových vozidel na svou osobu, a to je tak nadále jako na vlastníka evidováno v rozporu s faktickým stavem na žalobce, a ten je tak upomínán na placení poplatků ČKP za nepojištění vozidla a na placení pokut za přestupky způsobené Vozidlem, přičemž je mu odpíráno provést odhlášení či přeregistraci Vozidla na podkladě dřívějšího rozhodnutí soudu.
2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil.
3. Z usnesení o schválení soudního smíru ze dne 23. 4. 2025, č. j. [spisová značka], je soudu známo, že jím bylo pravomocně určeno, že [jméno FO], nar. dne [datum], zakoupil osobní vozidlo Škoda Fabia, RZ [SPZ], VIN [VIN kód], od žalobce dne 7. 5. 2021, žalovaný poté vozidlo vlastnil a následně prodal dne 21. 5. 2023 další osobě. Uvedené pak soud zjistil též z předložené plné moci ze dne 6. 5. 2021 (na č. l. 5) a kupní smlouvy ze dne 6. 5. 2021 (na č. l. 6), podepsaných dne 7. 5. 2021 žalobcem jako prodávajícím a panem [jméno FO], nar. dne [datum], jako kupujícím a týkajících se právě prodeje Vozidla k uvedenému datu. Z popsaného usnesení dále plyne, že určovací žaloba ve věci sp. zn. [spisová značka] byla podána rovněž z důvodu, že předchozí vlastník Vozidla nepřeregistroval Vozidlo v evidenci motorových vozidel na svou osobu, a to je tak nadále jako na vlastníka evidováno v rozporu s faktickým stavem evidováno na žalobce, a ten je tak upomínán na placení poplatků ČKP za nepojištění vozidla a na placení pokut za přestupky způsobené Vozidlem, jak bylo osvědčeno.
4. Z kupní smlouvy ze dne 21. 5. 2023 (na č. l. 4) soud zjistil, že Vozidlo bylo dne 21. 5. 2023 prodáno panem [jméno FO], nar. dne [datum], jako prodávajícím, žalovanému, jako kupujícímu, a to k uvedenému dni.
5. Ze zjednodušeného daňového dokladu ze dne 22. 5. 2025 (na č. l. 20) soud zjistil, že se jedná zároveň o potvrzení odchozí platby ve výši 7 000 Kč z uvedeného dne z účtu žalobce.
6. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Vozidlo, dříve ve vlastnictví žalobce, bylo kupní smlouvou ze dne 7. 5. 2021 prodáno nejprve panu [jméno FO], nar. dne [datum], který vozidlo dále prodal dne 21. 5. 2023, jak bylo též pravomocně určeno usnesením ze dne 23. 4. 2025, č. j. [spisová značka], a to právě žalovanému kupní smlouvou z uvedeného dne, když však žalovaný ani předchozí vlastník Vozidla nepřeregistrovali Vozidlo v evidenci motorových vozidel na svou osobu, a to je tak nadále jako na vlastníka evidováno v rozporu s faktickým stavem evidováno na žalobce, a ten je tak upomínán na placení poplatků ČKP za nepojištění vozidla a na placení pokut za přestupky způsobené Vozidlem.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
8. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
10. Podle § 1099 o. z., vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.
11. Podle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.
12. Jelikož podle § 80 o. s. ř. se lze domáhat určení práva jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, zabýval se soud nejdříve otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu. Soud shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví vozidla, když už jen skutečnost, že žalovaný neprovedl přepis vozidla v registru vozidel, zakládá žalobci naléhavý právní zájem na určení, neboť jen na základě rozhodnutí o určení vlastnictví bude žalobce moci dosáhnout změny zápisu v registru vozidel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006). Rozsudek o určení vlastnictví také poskytne žalobci průkaz, že není vlastníkem, kdyby vůči němu byly uplatňovány nároky související s vlastnictvím vozidla, např. pokuty. Žalobce se tedy může domáhat požadovaného určení vlastnického práva.
13. Pokud jde o meritum věci, tak po právní stránce soud shledal, že mezi účastníky a panem [jméno FO] byly uzavřeny kupní smlouvy dle § 2079 a násl. o. z. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje kupujícímu odevzdat věc a převést vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Předmětem koupě bylo výše označené Vozidlo. Pokud jde o převod vlastnického práva k věci, tak dle § 1099 o. z. se vlastnické právo převádí k okamžiku účinnosti smlouvy, pokud není ujednáno jinak, což v tomto případě nebylo s jednáno. Okamžikem podpisu smlouvy byla smlouva uzavřena (§ 1725 o. z.), ve stejný okamžik byla zaplacena kupní cena, a těmito okamžiky tedy přešlo vlastnické právo k Vozidlu nejprve dne 7. 5. 2021 na pana [jméno FO] (jak bylo již určeno v usnesení ze dne 23. 4. 2025, č. j. [spisová značka]) a následně dne 21. 5. 2023 na žalovaného. Bylo tedy prokázáno, že žalobce převedl na pana [jméno FO] vlastnické právo k Vozidlu, a ten je pak posléze převedl na žalovaného. Žalovaný to žádným způsobem nezpochybnil, neuvedl žádnou skutečnost, pro kterou by neměl být vlastníkem. Proto soud žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem automobilu je žalovaný (výrok I.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč (výrok II.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloba a účast na soudním jednání dne 28. 7. 2025).
15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
16. Ve věci vznikly České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady spojené s tlumočením jednání do rodného jazyka žalobce, když se však jedná o náklady, které soud v souladu s rozhodovací praxí soudů neukládá účastníkům k náhradě (§ 141 odst. 2 o. s. ř.), a proto soud rozhodl, že Česká republika – Okresní soud v [adresa] nemá nárok na náhradu nákladů státu.