Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 8. 2015 do 26. 5. 2020, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 701,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], právní předchůdkyní žalobkyně, dne 23. 7. 2015 na dálku prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách, resp. formou textové zprávy SMS, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované finanční částku ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 24. 8. 2015, což neučinila. Žalovaná nereagovala na výzvu k zaplacení pohledávky, ani na oznámení o postoupení pohledávky. Byla jí proto zaslána předžalobní upomínka, na kterou rovněž nereagovala a do dnešního dne neuhradila ničeho.
3. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavila. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a vzdala se tak dobrodiní poučení o nedostatcích svých žalobních tvrzení a jejich doložení.
4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná elektronicky jednala s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy, a na základě tohoto jednání byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, která byla na její účet připsána dne 23. 7. 2015. Žalované byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou ze dne 7. 5. 2020 do 26. 5. 2020 O postoupení pohledávky společností [právnická osoba] na žalobkyni byla žalována informována oznámením ze dne 19. 1. 2018.
5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce na dálku prostřednictvím internetové stránky, resp. formou textové zprávy SMS, a to okamžikem, kdy byla žalované poskytnuta zápůjčka. To se jí však prokázat nepodařilo. Soudem provedené důkazy neobsahují žádnou listinu, která by dokládala vůli žalované uzavřít smlouvu o zápůjčce, případně její akceptaci, kdy by byl připojen např. její elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), anebo podpis prostý. Nadto, i kdyby bylo prokázáno, že k uzavření předmětné smlouvy došlo, žalobkyní, resp. spol. [právnická osoba], nebyla splněna povinnost ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 52/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy povinnost věřitele před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele tento úvěr splácet, a to na základě informací získaných od spotřebitele, případně nahlédnutím do databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Z uvedených důvodů soud shledal, že žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí soudu. Žalobkyně mohla takový stav zvrátit po poučení dle §118a odst. 1, 3 o. s. ř., poskytnutém při jednání, kterého se však po omluvě nezúčastnila, neposkytnutí tohoto poučení jde proto jen k její tíži.
6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacené (žalované) věc určená podle druhu (finanční částka 6 000 Kč), k jejímuž vrácení byla žalovaná vyzvána (§ 1958 o. z.) výzvou ze dne 7. 5. 2020 do 26. 5. 2020. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Z výše uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč, jakož i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení. Ve zbytku soud nárokované úroky z prodlení zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 701,32 Kč, přičemž tato částka představuje 47,1% z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73,55% a úspěchu žalované v rozsahu 26,45%, když k předmětu řízení při vyčíslení příslušenství k datu rozhodnutí v částce 8 691,43 Kč bylo žalobkyni přiznáno 6 392,88 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.