Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši celkem [částka] s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalobkyně žalované dlužnou částku vyúčtovala fakturou č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum] (elektřina za období od [datum] do [datum]), dále fakturou č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum] (elektřina za období od [datum] do [datum]). Žalovaná však žalobkyni, ani přes písemné upomínky dlužné částky nezaplatila. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z dlužných částek v zákonné výši ode dne následujícího po dni splatnosti příslušné faktury.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil následující. Z písemné Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná se žalobkyní uzavřela smlouvu o dodávkách elektřiny do odběrného místa výše uvedeného. Ze smlouvy o službách dodávky elektřiny soud zjistil, že žalobkyně jako dodavatel se zavázala dodávat žalované elektřinu do uvedeného odběrného místa a žalovaná, jako odběratel, se zavázala za tuto službu hradit. Ze smluvních podmínek dodávky elektřiny, které byly součástí smlouvy, soud zjistil další obsah vztahu mezi nimi, zejména, že se žalovaná zavázala platit za dodávanou elektřinu cenu stanovenou podmínkami a sazbami žalobkyně a že dodanou elektřinu žalobkyně vyúčtuje odběrateli v daňovém dokladu, tj. faktuře, v níž bude uveden den splatnosti a způsob úhrady. Celková fakturovaná částka za spotřebu elektřiny činila částku ve výši [částka]. Tato částka byla žalované vyúčtována fakturou č. fakturou č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum] (elektřina za období od [datum] do [datum]), dále fakturou č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum] (elektřina za období od [datum] do [datum]). Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, smlouvou o dodávce elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, účinném ke dni uzavření smlouvy, a § 2079 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy vznikla žalované, jako odběrateli, povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu žalobkyni. Tuto svou povinnost žalovaná porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušné faktury a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované v předmětném období dodala elektřinu a žalovaná ji odebrala, cenu dodané elektřiny jí řádně vyúčtovala, avšak žalovaná svou povinnost zaplatit žalobkyni tuto cenu nesplnila, naopak, tato tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku, a to se zákonným úrokem z prodlení. Soud při dokazování vycházel zejména z faktur, upomínek, Smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a dalších listinných důkazů.
4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (ve znění účinném od [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
6. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.