Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Řízení se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla (resp. její právní předchůdce [právnická osoba]) žalované úvěr č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně půjčila a poskytla žalované bezhotovostní zápůjčku ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit dlužnou částku včetně poplatků (tj. jistinu ve výši [částka] a poplatky ve výši [částka]) formou 24 měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na částku [částka]. Úrok činil 14 % ročně. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas a celkem žalobkyni (resp. právnímu předchůdci žalobkyně) uhradila částku ve výši [částka] (2 splátky v lednu a listopadu 2011 a částku [částka]). V důsledku prodlení žalované s placením jednotlivých splátek se dluh ze smlouvy se tak stal ke dni [datum] splatným. S ohledem na platby žalované žalobkyně požadovala jistinu ve výši [částka], poplatky za poskytnutí úvěru [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], dále smluvní pokutu [částka] a sankční poplatky [částka]. Žalobkyně tedy požadovala částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, dále s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila a žalobkyně se ji tak domáhala v této věci.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud ve věci následně nařídil jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání písemně omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.
4. Provedeným dokazováním (ze smlouvy o zápůjčce jako smlouvě o spotřebitelského úvěru – dále jen jako smlouva o zápůjčce či smlouva o úvěru, oznámení o postoupení pohledávky, zákaznické karty, předžalobní výzvy, zákaznické karty a dalších listinných důkazů) soud zjistil, že žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce tak, jak uvedla v žalobě žalobkyně. Žalovaná dle smlouvy o zápůjčce čerpala částku [částka], dluh měl být splacen v 24měsíčních splátkách po [částka] (přičemž poslední splátka byla stanovena na [částka]). Zápůjčka byla žalovanou čerpána (což nepřímo prokazuje mimo jiné kromě smlouvy též výpis o splácení zápůjčky dle čl. 45), avšak následně řádně nehrazena. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dluh ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná pak porušila své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila, čímž se ocitla v prodlení a žalobkyně má tak ode dne následujícího, tj. [datum] právo na zákonný úrok z prodlení.
5. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na ní přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum]. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného.
6. Protože žalobkyně podáním ze dne [datum] na výzvu soudu ze dne [datum], j. č. [spisová značka], žalobu doplnila a vzala částečně zpět (tedy co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], aniž došlo k této částce k úhradě ze strany žalované), soud řízení v této části s ohledem na zpětvzetí řízení částečně zastavil (výrok III. tohoto rozsudku).
7. Dále bylo soudem rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II. tohoto rozsudku). S ohledem na částečné zastavení řízení a částečné zamítnutí žaloby dluží tak žalovaná žalobkyni pouze částku ve výši [částka] (tj. [částka] = úhrady tj. [částka] = [částka]) s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně (výrok I. tohoto rozsudku). K důvodům tohoto rozhodnutí soud uvádí následující.
8. Podle § 2390 obč. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 580 odst. 1 obč. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 obč.z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 obč.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
13. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze [datum]).
14. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
15. Dále, dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR III.ÚS 4129/18 pak dále plyne, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soudu uvedl, že podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková… Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Výkladem ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, lze dovodit, že dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
17. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně (její předchůdkyně) nedostála své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), resp. toto žalobkyně neprokázala, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšel-li z ničím neověřených informací žalovaného poskytnuté při uzavírání smlouvy, resp. pouze obecně v obchodních podmínkách v čl. 10 sjednal ověření klienta, aniž jakkoliv posoudil schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. toto soudu nedoložil. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).
18. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila důkazy a tvrzení k posouzení úvěru schopnosti žalované, žalobkyně sice doplnila svá tvrzení, že dle jejího názoru byla dostatečně posouzena úvěru schopnost žalované (konkrétně je však dostatečně neosvětlila, zejména co přesně znamenají další příjmy domácnosti a jak byly konkrétně ověřeny), jako důkazy pak pouze doplnila zákaznickou kartu, ze které plyne, že [osobní údaje] a lze tak důvodně pochybovat o pravdivosti a reálnosti takového údaje, navíc zcela nedoloženého a blíže neurčeného. Neurčitý a nedoložený „další příjem“ s tím, že žalovaná má dále dle formuláře [osobní údaje] bez dalších upřesnění a doložení dalších listin, je pro účely spotřebitelského úvěru ve , Anonymizováno19. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně (její předchůdkyně) jako poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, resp. ho splácet ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná, a to tedy jak v části týkající se úroku, tak v části týkající se poplatků a smluvních pokut (poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokuta a sankční poplatky); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o sp. úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena (též co do ujednání o poplatku a pokutě dle žaloby), a žalobkyně soudu netvrdila ani neprokázala obvyklou výši úroku z úvěru, když k jednání soudu se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti být příslušným způsobem soudem procesně poučena. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, co do výše (obvyklého) úroku, soudu nezbylo než žalobu co do zbývající části (co do částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení) zamítnout (výrok II.).20. Soud dále doplňuje, že žalobkyně také nedoložila žádné jiné důkazy ani výpisy z případných prověřovaných registrů. Posouzení úvěruschopnosti je tak nedostatečné, jak je výše uvedeno. Smlouva je tak neplatná a žalobkyně nemá nárok na požadované úroky, smluvní poplatky a smluvní pokutu, jak je výše uvedeno. Dále soud doplňuje, že dle aktuální judikatury Soudního dvora EU (SDEU) je neplatná smlouva celá při neplatném ujednání o úroku pro jeho zneužívající povahu, kdy obecně nelze oddělit pouhou neplatnost ujednání o úroku od zbytku smlouvy (viz rozsudek SDEU z 14.6.2012 č. C-618/10 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 29.6.2023, sp. z n. 47 Co 87/2023 a Městského soudu v Praze z 12.11.2020, č. j. 17 Co 271/2020-112), obdobně to dle soudu platí i pro poplatky, smluvní pokuty a jiné sankce. Dle soudu tak nedostatečné posouzení úvěruschopnosti vede k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce.21. Žalobkyně má tak s ohledem na vše výše uvedené nárok pouze na bezdůvodné obohacení ve výši vyplaceného plnění včetně úroku z prodlení s ohledem na výzvu žalovanému (výzvu dle žaloby), po odečtení úhrad žalované, když dle výzvy měl být dluh uhrazen do [datum]. Tuto částku, tj. [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, soud žalobkyni přiznal, ostatní nároky s ohledem na vše výše uvedené pro neplatnost smlouvy dle výše uvedeného zamítl.22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.23. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Pokud měl účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.24. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná byla ve věci poměrně více úspěšná, měla by v tomto případě nárok na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.