Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka].
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě půjčila a poskytla žalobkyně žalované částku [částka]. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí úvěru do [datum], což neučinila.
2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise (smlouvy o úvěru, upomínky, potvrzení o provedené platbě a dalších listinných důkazů) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala žalobkyni půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši [částka] vrátit do [datum]. Žalobkyně žalované uvedenou částku (tj. [částka]) zaslala bankovním převodem, což bylo k žádosti soudu [právnická osoba]. potvrzeno. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila, čímž se ocitla v prodlení.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru (dle rámcové smlouvy podepsané sms elektronickým podpisem), pokud jde o příslušenství pohledávky, § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, nebylo tak nutné posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru (aktuálně již podnikatelskou činnost ukončila). Žalobkyně v této věci byla oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně, odpovídá výši dluhu tak, jak žalované vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího příslušenství. Žalovaná tedy žalobkyni dluží částku ve výši [částka] (tj. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] a nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka]) s přísl. S ohledem na vztah mezi podnikateli byl poplatek, byť v nemalé výši, posouzen jako platný.
6. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobci přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.7. o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (ve znění účinném od [datum]), z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (ve znění účinném od [datum]) a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (ve znění účinném od [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. (ve znění účinném od [datum]) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].8. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti náhradě nákladů řízení určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.