RozsudekVyhověno

Spisová značka

29 C 361/2025

Soud: Okresní soud v Ústí nad LabemDatum rozhodnutí: 2025-10-09Č. j.: 29 C 361/2025-37Samosoudce: Mgr. Karel ŠemíkAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2025-11-25Předmět řízení: o zaplacení 19 851 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSUL:2025:29.C.361.2025.1
dodávky energienáhrada nákladůsmlouva kupnílhůtynáklady řízení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení.

Použité předpisy

Označená místa (41) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky celkem ve výši [částka] s příslušenstvím jako dlužných plateb za odebranou elektřinu. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [hodnota], a to do odběrného místa na adrese [adresa]. Na základě této smlouvy odebírala žalovaná od žalobkyně elektřinu a za takto odebranou elektřinu se zavázala hradit stanovenou kupní cenu. Žalovaná neuhradila žalobkyni fakturu č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum], fakturu č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum], fakturu č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum] a fakturu č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum]. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z dlužných částek ode dne splatnosti faktury č. [hodnota] do zaplacení. Žalovaná dlužné částky žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě ani k věci samé nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaná uzavřela kupní Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]. Na základě této smlouvy žalovaná odebírala od žalobkyně elektřinu a za takto odebranou elektřinu se zavázala hradit stanovenou kupní cenu. Žalovaná odebírala elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa [adresa]. Žalovaná neuhradila žalobkyni fakturu č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum], fakturu č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum], fakturu č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum] a fakturu č. [hodnota] na částku [částka], splatnou dne [datum]. Výše uvedené faktury se vztahují k odběrnému místu shora uvedenému. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, zejména smlouvy o dodávce elektřiny, faktur, obchodních podmínek, upomínky a dalších důkazů založených ve spise.

4. Do prodlení se zaplacením kupní ceny za elektřinu se žalovaná dostala dne [datum] a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2014 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky tak, jak v žalobě navrhla žalobkyně, v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Žalovaný dluh byl posouzen jako dluh na energiích dle kupní smlouvy (§ 2079 obč.z.).

5. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].

7. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru, první tři úkony), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobkyně podobného typu se liší pouze základními údaji, např. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, označením odběrného místa a údaji z žalovaných faktur, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, ve kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobci náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu.

8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací