Výrok
I. Žaloba se co do částky 6.545,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5.117,71 Kč od 15.2.2025 do zaplacení zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.000,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 7.7.2025, ve znění pozdějšího podání, domáhala na žalované zaplacení částky 11.545,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 16.10.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaná ničeho zaplatila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11.545,47 Kč, jež je složena z jistiny ve výši 5.000,- Kč, z poplatků ve výši 99,50 Kč, resp. ve výši 18,24 Kč, ze smluvního úroku ve výši 6.374,68 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 53,08 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 27.11.2025. Žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala o odročení nařízeného jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:
5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 16.10.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaná ničeho zaplatila.
6. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně soud kromě jiného zjistil, že dle této listiny by ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované měla činit 20.282,- Kč, resp. že výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou by měla činit 17.000,- Kč.
7. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované (20.282,- Kč) byla žalobkyní prokazována listinou označenou jako Identifikovatelné příjmy. Příjmy dle této listiny nebyly ničím doloženy, resp. nebylo vůbec nijak tvrzeno, o jaké příjmy by se reálně mělo jednat. Soudu byl toliko předložen soupis nějakých částek bez jakékoliv bližší specifikace, natož aby bylo doloženo, o jaké příjmy by se mělo jednat – pokud se mělo jednat o příjmy žalované.
8. Jinými slovy řečeno – z těchto částek nelze seznat, zda představují příjem žalované, pokud opravdu skutečně představují příjem žalované, a to např. ze zaměstnání (k čemuž by soud potřeboval znát výplatní pásky žalované).
9. Za situace, že soud nedisponuje informací, zda žalovaná v okamžiku poskytnutí peněžních prostředků byla zaměstnána, anebo zda byla vedena u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a byla jí dočasně vyplácena podpora v nezaměstnanosti, nelze učinit hodnověrný a prokazatelný skutkový závěr, že prokazatelný čistý měsíční příjem žalované dosahuje částky 20.282,- Kč, a že u žalované lze shledat minimální elementární jistotu, že bude schopna splácet případně poskytnuté peněžní prostředky.
10. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby mohla prokázat tvrzení, že žalovaná na podkladě dosud předložených dokladů byla schopna splácet poskytnuté peněžní prostředky. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, sama se připravila o možnost, aby jí soud při jednání poskytl poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o nutnosti označení a předložení důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalované.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila dostatečné listiny, z nichž by vyplývalo, že žalobkyně relevantním, a současně i prokazatelným a věcně správním způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované předtím, než jí poskytla peněžní prostředky.
15. Jestliže žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi žalobkyní, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovanou, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.
16. Právě uvedené znamená, že jestliže žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč, přičemž tyto byly žalované poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení ve výši 5.000,- Kč, které je žalovaná povinna vydat, neboť se o částku v této výši obohatila. Soud nezjistil, že by u žalované byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaná nebyla povinna peněžní prostředky, o něž se obohatila, vydat.
17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
18. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
19. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením dlužné jistiny ve výši 5.000,- Kč, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude žalovaná povinna částku ve výši 5.000,- Kč žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 NOZ – nikoliv však dříve.
20. Pokud se žalobkyně již nyní domáhala na žalované zaplacení úroku z prodlení z částky ve výši 5.000,- Kč, jakožto součást částky 5.117,71 Kč, domáhala se tohoto nároku s poukazem na § 87 odst. 1 ZSÚ předčasně, a tedy i nedůvodně.
21. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované, když soud vezme v potaz, kdy byla dotyčná částka žalované poskytnuta, aby žalobkyni dlužnou částku ve výši 5.000,- Kč zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
22. Vzhledem k výše uvedenému soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.000,- Kč, jež koresponduje výši bezdůvodného obohacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
23. Výrokem I. soud zamítl žalobu co do částky 6.545,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5.117,71 Kč od 15.2.2025 do zaplacení, když zaplacení této částky se žalobkyně s ohledem na absolutně neplatnou smlouvu o úvěru domáhala nedůvodně, neboť žádné smluvní úroky úvěry, poplatky a smluvní pokuta nebyly z tohoto důvodu sjednány, jakož i zamítl veškerý uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaná ještě není v prodlení se splácením peněžitého dluhu ve výši 5.000,- Kč.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalované proto teoreticky vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Žalované však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, pročež soud žalované rovněž nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.