Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.339,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16.650, Kč od 24.10.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000, Kč od 24.10.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.252, Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 16.650,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15.000,- Kč, které měl žalovaný pravidelně splácet prostřednictvím automatických měsíčních splátek. Úroková sazba úvěru byla ujednána ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný načerpané peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr dopisem ze dne 4.4.2024 zesplatnila. Dlužná částka ve výši 20.339,10 Kč je složena z dlužné jistiny ve výši 15.000,- Kč, z poplatků po splatnosti ve výši 1.650,- Kč, z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 801,40 Kč a z kapitalizovaných úroků ve výši 2.887,70 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20.339,10 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o kontokorentu č. [Anonymizováno], na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15.000,- Kč, které měl žalovaný pravidelně splácet prostřednictvím automatických měsíčních splátek, a to tak, že žalovaný měl zajistit, aby na účtu byl každý měsíc kreditní obrat, např. pravidelný příjem, minimálně ve výši 50 % sjednaného kontokorentu. Úroková sazba úvěru byla ujednána ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný načerpané peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, přestože byl žalobkyní opakovaně vyzýván ke zjednání nápravy (výzvy k zaplacení dluhu nebo podání ze dne 10.1.2024, ze dne 15.2.2024 či ze dne 14.3.2024, pročež žalobkyně úvěr dopisem ze dne 4.4.2024 zesplatnila. Dlužná částka ve výši 20.339,10 Kč je složena z dlužné jistiny ve výši 15.000,- Kč, z poplatků po splatnosti ve výši 1.650,- Kč, z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 801,40 Kč a z kapitalizovaných úroků ve výši 2.887,70 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, ničeho nezaplatil.
5. Lze konstatovat, že žalovaný dosud žalobkyni nevrátil/nezaplatil částku v celkové výši 20.339,10 Kč.
6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jež byla uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vracet sjednaným způsobem (§ 2395 NOZ), jakož i zaplatit sjednaný úrok a související poplatky pro případ prodlení. Uvedené povinnosti byly žalovaným porušeny, když poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila, čímž se žalovaný zároveň ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.000,- Kč sestávající z částky 300, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200, Kč ve výši 252, Kč.
9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.