Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 406,72 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 031,69 Kč, s úrokem v částce 1 832,70 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 651,93 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 051,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 18,17 % ročně z částky 12 651,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 2 561,87 Kč, s úrokem v částce 2 607,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 953,54 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 15 953,54 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 006,72 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených zápůjček, které poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] částku 17 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 30 348 Kč, tvořenou jistinou 17 000 Kč a souhrnným poplatkem 13 348 Kč v 52 týdenních splátkách po 584 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 10 400 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 12 651,93 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 6 806,38 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 832,70 Kč představuje úrok ve výši 18,17 % z částky 12 651,93 Kč ode dne splatnosti celého úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 031,69 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 12 651,93 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]).
2. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] částku 26 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 55 634 Kč, tvořenou jistinou 26 000 Kč a souhrnným poplatkem 29 634 Kč v 78 týdenních splátkách po 714 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 30 515 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 15 953,54 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 8 594,87 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 2 607,58 Kč představuje úrok ve výši 20,94 % z částky 15 953,54 Kč ode dne splatnosti celého úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 561,87 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 15 953,54 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]).
3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba], na žalobkyni.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované téhož dne zápůjčku 17 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 348 Kč v 52 týdenních splátkách po 584 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované téhož dne zápůjčku 26 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 29 634 Kč v 78 týdenních splátkách po 714 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy č. [hodnota] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti za žalovanou na žalobkyni.
9. Žalované bylo postoupení pohledávky společností [právnická osoba] oznámeno a oznámení o postoupení pohledávky zasláno (oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]).
10. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do [datum] (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]).
11. Žalovaná uhradila na splátkách ke smlouvě č. [hodnota] částku 10 400 Kč (tabulka umoření ke smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum]).
12. Žalovaná uhradila na splátkách ke smlouvě č. [hodnota] částku 30 515 Kč (tabulka umoření ke smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum]).
13. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v zákaznické kartě uvedla celkový měsíční příjem ve výši 43 229 Kč (z toho 13 229 Kč příjem žadatelky a 30 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 5 142 Kč.
14. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v zákaznické kartě uvedla celkový měsíční příjem ve výši 33 796 Kč (z toho 13 796 Kč příjem žadatelky a 20 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 7 946 Kč.
15. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
16. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou ve výši 19 458,31 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částky 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 17 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 348 Kč v 52 týdenních splátkách po 584 Kč. Na žalobkyni byla dále postoupena pohledávka za žalovanou ve výši 24 548,41 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částky 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 7 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 29 634 Kč v 78 týdenních splátkách po 714 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do [datum]. Žalovaná uhradila na splátkách ke smlouvě č. [hodnota] částku 10 400 Kč a na splátkách ke smlouvě č. [hodnota] částku 30 515 Kč. Žalovaná v zákaznické kartě ze dne [datum] uvedla celkový měsíční příjem ve výši 43 229 Kč (z toho 13 229 Kč příjem žadatelky a 30 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 5 142 Kč. Žalovaná v zákaznické kartě ze dne [datum] uvedla celkový měsíční příjem ve výši 33 796 Kč (z toho 13 796 Kč příjem žadatelky a 20 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 7 946 Kč.
17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“).
18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Žalobkyně doložila pouze žalovanou vyplněnou žádost o úvěr. Příjmy žalované nebyly doloženy. Právní předchůdce žalobkyně rovněž nedostatečně zkoumal výdaje žalované, které byly zjevně podhodnoceny. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA).
27. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).
28. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.
29. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
30. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
31. V daném případě žalobkyně neprovedla kontroly úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).
32. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 6 600 Kč (původní jistina ze smlouvy č. [hodnota] ve výši 17 000 Kč po uhrazení 10 400 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 600 Kč od [datum] (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 37 406,72 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 031,69 Kč, s úrokem v částce 1 832,70 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 651,93 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 051,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 18,17 % ročně z částky 12 651,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 2 561,87 Kč, s úrokem v částce 2 607,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 953,54 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 15 953,54 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu (na smlouvu č. [hodnota] žalovaná uhradila částku 30 515 Kč při jistině ve výši 26 000 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě ([datum]), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalované nastalo teprve dnem následujícím po splatnosti.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.