Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 500 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 979,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč na jistině, dále částku 1 562 Kč představující dlužné úroky ke dni podání žaloby, částku 300 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů za tři upomínky, částku 1 497 Kč na smluvní pokutě za prodlení se splátkami a částku 1 641 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i smluvní úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] částku 30 000 Kč, z níž bylo 27 500 Kč vyplaceno na účet žalované dne [datum] a částka 2 500 Kč uhrazena jako provize zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně ji opakovaně upomínala (dopisy ze dne [datum] a [datum]) a následně úvěr zesplatnila oznámením ze dne [datum], čímž se stal splatným celý zůstatek dluhu. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 30 000 Kč a na úrocích 1 562 Kč, přičemž žalovaná dlužila též náklady upomínek a smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení. Smluvní pokuta za prodlení se splátkami činí 1 497 Kč (3×499 Kč) a další smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 31 562 Kč byla vyčíslena za období od [datum] do [datum] částkou 1 641 Kč. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy individuálně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a v čestných prohlášeních o příjmech a výdajích, přičemž pravost příjmů ověřila, dále nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, registru REPI a vlastní databáze a zároveň zohlednila veřejně dostupné údaje o životním a existenčním minimu a statistické údaje o průměrných výdajích obyvatelstva, na jejichž základě dospěla k závěru, že žalovaná je schopna sjednaný úvěr řádně splácet. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], tabulky umořování ze dne [datum], bonity smlouvy ze dne [datum], záznamů o vložení dokumentu do systému ze dne [datum] a ze dne [datum], přílohy č. [hodnota] – úvěrových podmínek a přílohy č. [hodnota] - formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 27 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 2 500 Kč a úroky ve výši 21,55 % ročně ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně.
5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne [datum] na účet žalované částku 27 500 Kč.
6. Z potvrzení o úhradě provize ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne [datum] na účet třetí osoby částku 2 500 Kč jako úhradu provize za zprostředkování uzavření smlouvy.
7. Z přílohy č. 1 – úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla dle obchodních podmínek oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat úhradu celého úvěru v případě prodlení žalované.
8. Z upomínky pro smlouvu [hodnota] ze dne [datum], upomínky pro smlouvu [hodnota] ze dne [datum], čestného prohlášení ze dne [datum], seznamu odeslaných upomínek ze dne [datum], seznamu odeslaných dávek ze dne [datum], čestného prohlášení ze dne [datum], seznamu odeslaných upomínek ze dne [datum] a seznamu odeslaných dávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek.
9. Ze zesplatnění pro smlouvy [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 31 562 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.
10. Zesplatnění bylo zasláno žalované dne [datum] (z podacího lístku ze dne [datum]).
11. Z výplatní pásky za březen 2025 soud zjistil, že příjem žalované v březnu 2025 dosáhl výše 27 202 Kč.
12. Z výplatní pásky za duben 2025 soud zjistil, že příjem žalované v dubnu 2025 dosáhl výše 24 866 Kč.
13. Z výplatní pásky za květen 2025 soud zjistil, že příjem žalované v květnu 2025 dosáhl výše 23 736 Kč.
14. Z výplatní pásky za červen 2025 soud zjistil, že příjem žalované v červnu 2025 dosáhl výše 27 257 Kč.
15. Z výpisu z běžného účtu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že v průběhu měsíce června 2025 byla na účet žalované připsána částka 61 672 Kč a z účtu odespána částka 74 727,42 Kč.
16. Z výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí.
17. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne [datum], závazků spotřebitele ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla svůj měsíční příjem 25 000 Kč, celkové příjmy domácnosti 25 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 11 650 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla jako další závazek úvěr ve výši 50 000 Kč s měsíční splátkou 2 090 Kč.
18. Z repi report ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná měla ke dni [datum] úvěry po splatnosti ve výši 15 263 Kč.
19. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
20. Žalobkyně je subjektem evidovaným u České národní banky jako osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry. Mezi účastnicemi byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 27 500 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za zprostředkování ve výši 2 500 Kč a úrokem ve výši 21,55 % ročně, a to ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, přičemž součástí smluvního ujednání byly i obchodní (úvěrové) podmínky žalobkyně. Dne [datum] žalobkyně skutečně poukázala na účet žalované částku 27 500 Kč a téhož dne uhradila třetí osobě částku 2 500 Kč jako provizi za zprostředkování. Podle sjednaných podmínek byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované od smlouvy odstoupit a požadovat splacení celého dluhu. Žalovaná své splátkové povinnosti řádně neplnila, načež byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek. Následně žalobkyně dne [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 31 562 Kč, smluvní pokuty 1 497 Kč a nákladů upomínek 300 Kč ve lhůtě 7 dnů. Tato výzva byla žalované odeslána dne [datum]. Příjem žalované v období před uzavřením smlouvy činil v jednotlivých měsících březen až červen 2025 částky v rozmezí přibližně 23 736 Kč až 27 257 Kč, přičemž v červnu 2025 jí bylo na účet připsáno celkem 61 672 Kč a odepsáno 74 727,42 Kč. Žalovaná nebyla evidována ani v insolvenčním rejstříku, ani v centrální evidenci exekucí. Při žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem 25 000 Kč, totožný příjem domácnosti, náklady na bydlení 11 650 Kč a existenci dalšího závazku ve výši 50 000 Kč se splátkou 2 090 Kč měsíčně. Ke dni [datum] byla žalovaná v prodlení s úhradou dluhů ve výši 15 263 Kč.
21. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).
22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Z důkazů vyplynulo, že žalovaná měla již ke dni žádosti o úvěr dluhy po splatnosti v celkové výši 15 263 Kč. Za situace, kdy žalovaná nebyla schopná včas hradit dosavadní dluhy, byly dány důvodné pochybnosti, zda bude schopna dostát novým smluvním povinnostem. Spotřebitelský úvěr tak v důsledku těchto zjištění neměl být žalované poskytnut.
30. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).
31. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytovatel úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.
32. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
33. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).
34. Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od [datum] do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 7 500 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ke dni stanovenému ve výzvě žalobkyně, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě. Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala dne [datum].
35. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 29 501,47 Kč. Co do částky 10 787,20 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 979,84 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.