Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž umožnila žalované postupně čerpat peněžní prostředky do výše [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaná se zavázala žalovanou částku spolu s příslušenstvím představující poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 %, smluvní úrok 1,02 % denně z nesplacené části jistiny vrátit. Dále si žalovaná sjednala volitelnou službu „Presto“ za poplatek [částka]. Žalované byl na její bankovní účet vyplacen úvěr následujícím způsobem dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, . Žalovaná splatila na jistině částku [částka]. Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši [částka], poplatku za úvěr ve výši [částka], poplatku za službu „Presto“ ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka]. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované dotazy v bankovních a nebankovních registrech, centrální evidenci exekucí.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač soudem vyzvána.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).
4. Ze Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], Informací pro spotřebitele a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše [částka] na její bankovní účet č. [č. účtu] oproti povinnosti žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky v denních splátkách ve výši uvedené v čl.
5 VOP, přičemž splatnost první splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná k 29. dni následující po dni výpočtu denní splátky. Datum splatnosti úvěru byl stanoven na den [datum]. Mezi smluvními stranami byla ujednána denní úroková sazba ve výši 1,016 % denně a poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. V čl. VII si smluvní strany ujednaly službu „Presto“, která je zpoplatněna částkou [částka] při její aktivaci a umožňuje vyplacení peněžních prostředků do tří minut.5. Z předpisu denní splátek soud zjistil výši denních splátek, které žalovaná měla žalobkyni platit počínaje dnem [datum]. Tato výše činí [částka] a sestává se z jistiny, úroku a poplatku.
6. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaná je majitelem bankovního účtu č. [č. účtu].
7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet č. [č. účtu] dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, .
8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr a sdělila, že žije v domácnosti s jedním členem, její ověřený měsíční čistý příjem činí [částka], měsíční čistý příjem jí uvedený činí [částka]. Měsíční výdaje uvedla žalovaná v částce [částka], disponibilní příjem [částka].
9. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že se jedná o konstatování žalobkyně o tom, že příjem žalované byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu.
10. Dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka].
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky [částka] do tří dnů. Téhož dne byla písemnost odeslána (podací lístek).
12. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši částka [částka], které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do [datum] spolu s úroky a poplatky.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále také „ZSÚ“ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“
15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
19. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet20. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.21. V posuzovaném případě příjmy žalované a schopnost žalované splácet úvěr posoudila žalobkyně na základě údajů sdělených žalovanou, kde uvedla měsíční příjem a výdaje. Z předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalovaná předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a z identifikovaných příjmů nelze zjistit výdaje žalované ani počáteční a konečný stav na bankovním účtu v tom kterém měsíci před uzavřením úvěrové smlouvy. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem odborné péče, ale pouze formálně, vycházela pouze z údajů žalované o jejích poměrech a výdajích. Je přitom zcela nedostačující, pokud nedošlo k ověření příjmů a výdajů. K posouzení úvěruschopnosti žalované je povinností poskytovatele úvěru prověřit závazky, náklady a další výdaje žalované. V tomto ohledu se nemůže poskytovatel spolehnout pouze na tvrzení žalované. Poskytovatel úvěru si měl prověřit informace o žalované v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, centrální evidenci exekucí a vyžádat si historické výpisy z účtu žalované, z nichž by byla zřejmá struktura příjmů a výdajů žalované a její finanční rezerva.22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně rezignovala především na prověření závazků výdajů žalované, je třeba uzavřít, že neprověřila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. V důsledku toho je úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).23. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala.24. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši [částka]. Soud proto uložil žalované v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ, aby uhradila žalobkyni jistinu jí požadovanou ve výši [částka] (výrok I.). Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky, a proto ve zbývajícím rozsahu co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za službu „Presto“ ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] byla žaloba zamítnuta (výrok II.).25. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. [Anonymizováno] [Anonymizováno], a proto ji určil soud. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím. Doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru v prodlení.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 21,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].27. Soud určil žalobkyni odměnu dle ust.§ 14b odst. 1 a 3 a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje [částka] ( např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]).28. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno]: „Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis ust. § 14b a. t.29. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.